Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Znát touhu svou jen jedinou,
nosit nevyøèeno v srdci,
je pozdì myslet na jinou
když duše sama bez pomoci
pláèe, trpí
beze slov.
Zkusit stokrát zas a znova,
vykøiknout ta hloupá slova,
marnost!
Vždy každý malý kousek nebe
pøinést dolù
nelituji,
nedokážu spát.
Všechno špatnì, ukáže se,
nedokážeš plavat zpìt.
smìr srdce øídit chceš mi
- øíkáš,
stále bije,
- poslouchej.
To není hudba pro mé smysly,
duše poøád umírá,
proè èlovìk nikdy nedomyslí,
své èiny, chtíèe, víra?
Ne.
City bolí
- vìø mi.
Ztra se, prosím, z mého svìta,
již nejsi tou, co znal jsem døív.
V hrudi kámen místo srdce,
kam zmizlo to,
co má tam být?
Nech mì, prosím.
Zas vyjde slunce, jiná pøijde,
pro jinou budu znova žít,
Pøec strach stále pøemáhá mì,
já nemohu klidný být,
snad znovu stejnì nestane se,
že srdce v kámen
promìním ji,
sám,
bez cizí pomoci.
Bojím se
- vìø mi.
Písmák