Pubertální tfuj tajblík

Pubertální tfuj tajblík

Asi bys mě zabil, kdybys věděl

Jak nám bylo spolu dobře.

Taky možná bys jen nehnutě seděl

A přemýšlel o nevěře.

Tenkrát- dnes už ne

Já nevim, nikdy jsme tě asi neznala

Ani tehdy kdy předčítals mi z Nezvala

V dlouhých větách vyznával jsi lásku, ale hleděl jsi na sebe. Když tys byl šťastný, byli šťastní i všichni kolem. A já jsem tě v tvých očích milovala.

Tady nastala hrubá chyba, měla jsem totiž pocit, že ty smutné oči nemůžu zklamat.

A tys dokázal milovat mě tak vroucně, že i já jsem uvěřila a naučila se tě milovat, možná i vroucněji než by se mohlo zdát, ale opravdu hloupé bylo ,

                     Že v tu chvíli

                     Kdy v mém srdci začali poletovat víly

A vzduch byl cítit barvami a maminka řekla mi : „ Ty mé šťastné dítě.“

Tak jsi milovat zapomněl.

A svět světem neviděl.

Umřít najednou tolik víl a tys je ani koutkem oka nezahlédl.

Já začala přemýšlet o podzimu a smutno bylo mi

V ústech mi zhořkl zavzlykaný den. Zhořkla i konejšivá slova.

A teď přemýšlím znova, proč jsi nedohlédl?!

Musím se smát při vzpomínce na naše z prvních setkání. Na to s vločkami, jak jsme spolu v chladném ránu začínajícího června seděli pod stromy a já ti nabízela pražené vločky k snídani. A tak jsme tam seděli, jako dva králíci u zelí a chroupali ty připálené vločky.

Svět je tak nějak krásnější s brýlemi naivity. Ty jsi mi ty brýle vzal a bez brýlí vidí jenom slepí to samé. Zahodil jsi je daleko a já po hmatu neslepím ta rozbitá sklíčka. A tak přivírám víčka a maluji je třpytivým prachem. Přivírám víčka a mžourám do toho bílého světla, které připomíná světla operačního sálu, bílá , strohá , bez zástěny.

Asi už to tak v životě bývá , že v něm člověk přichází o iluze a pomalu přestává snít a stáří je jen možná stádium života beze snů, jen čekání na smrt? Ne, ale ne! Takhle to nechci! Nevěřím, že celý život je jen pro to, abychom čekali až zemřeme….(!!?)