Confiteor

Confiteor

ve věčnosti mladá jsi byla
o těle spějícím stydíc se snila

vlasy ve větru zcuchané záští
jezernímu ptáčeti čelo prý vraští

krví zbrocený trup helia když padá
padá v zem já do rukou je chytám
vždyť ve věčnosti mladá

to růže nebeská v zem padá
krev za obzorem svým chytám
vždyť ve věčnosti mladá

a tobě den co den nosím
s trny v koruně pějící
kde slzy mraků s listy se líbaly
a krůpěje kanou po líci
děti pláče v zábaly
kryji a tobě nosím

jen pro tebe pro tvůj úsměv
pod kterým ledy srdeční tají
v struny zlaté myšlenky mé
bezděčně ti hrají

pro očí tvých polibek nechtěný
jenž pod nohami zem bortí
zavírá štvaného za stěny

kde pro pohled žírný tak živě
co zúrodnil by písky
i ty v mé jalové nivě

trosečník na voru v moři pouštním
pro tebe confiteor já confiteor
slábna do ticha teskním
v mračnech písku kam poděl se vor

v nepolíbené sveřeposti tak prosí
světla kusý chlapec kající
obutý přec bosý

jak kdybych tváří v zem se vnořil
a vyvřeliny zemské stvořil
jak pazourek prvorozený
jak sekyra v kmeni zaťatá
jak kdybych vším
jen ne prvním
ani posledním

oči by vypovídaly více
více nežli slova prokletá
nežli zchozené střevíce
v nichž dětství odlétá

vlasy ve větru zcuchané mládím
tak něžně je zrakem svým hladím
snad probudí je ze sna
kdo v lásku poddat se zná