00

Ležela, tak bezbranná a bledá,

plavé vlasy rozhozené na polštáři.

On zoufale se ptal: „Proč tak mladá?!“

A něžně pohladil ji po tváři.

Ani se nepohnula, spala dál.

„Vzbuď se, vzbuď se, prosím..!“

Měl takový strach, tak se o ni bál.

Nemohl uvěřit, že vše končí.

On – celkem obyčejný kluk,

sebejistý,  často trochu drzý.

Hrál si na hrdinu, všude pořád dělal hluk..

..a teď? Teď v očích lesknou se mu slzy ...

Už možná pochopil,

že život není snadný, že není to jen  hra.

Už se přesvědčil, že život i bolí,

třeba, když láska mu v náručí umírá... 

A tak tam seděl,

její studenou ruku držel v dlani,

seděl, mlčel, tiše přemýšlel...

... a už rozhodl se – půjde za ní!