Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Autobus

04. 04. 2001
0
0
630
Autor
Ray

Autobus Jak hluboko člověk klesnout musí, když svět se mu náhle zhnusí? Jsme uvěznění v žaláři moci obloha krásná je i v noci. Když vzpomenu si na Tebe srdce radostí mi poskočí. Jsme jen malé děti, které přišli o iluze jsme ztraceni v nekonečné mlze. Přemýšlejte nad tím co se děje svět je plný beznaděje Ach,lásko moje co se děje jsem zmatený a sám. Život utíká nám před očima jsme jak film co jednou skončí svět v záhubě je,sám se člověk zničí. Věnujme trochu své radosti i dětem. Samota lidské srdce ničí chci tím jenom říct,že: Život před námi ukrývá svůj smysl jen k Tobě snažím se,aby směřovala má mysl. Chci obětovat všechno pro lásku i život dal bych za ni v sázku. Až smrt ve své hodině udeří hádám,že uniknout se nám stěží podaří. Jsme sami sobě zlem i dobrem zároveň pro naši duši je to jako povodeň co zničí lásku přinese strach. Snažíme se válčit proti zlobě nakonec rodina obrátí se proti Tobě. Tich prostoupilo duši. Láska není v téhle době tak se snaž a hledej v sobě. Kéž před světem se nám ukrýt podaří jsme hnáni jak lovečtí ohaři. Pozoruji přírodu se zatajeným dechem my nejsme pouhým omylem. Chci obětovat třeba sebe, abych mohl donést kousek nebe když tisíce hvězd se na nebi rozzáří. Život pro mnohé z nás nemá cenu a při tom nabízí se jako menu. Pokouším otevřít si duši co přede mnou skrývá sotva tuším. Snažím vyčistit si mysl život musí a má mít smysl. Déšť očistit nás přišel náhle objevil se a zas odešel. Lidé jsou zaslepeni mocí,penězi já nechci abychom byli této doby vězni. Žijte v radosti a svobodě možná potkáme se v jiné době. texttext
Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru