Buď a Nebo

Buď a nebo

Hormonální pondělí jara…

Jdu ulicí vrkajících holubů

A zpoza rohu mě vyděračsky zaujmeš

Křest  panenského pohledu v nás

Stydlivost zůstat v jeho soukromém souhvězdí

Přitom touha vědět, zda to může bolet

Úsečka o dvou bodech ty a já se krátí

Ořechové panenky prostupují do modrých kaněk

A paleta barev našich přání balancuje v nás

Šílenství divadla jednoho herce s jedním divákem

Křesadla parádních světelných ohňostrojů

Dokud se nedostaví první neuhasitelný požár

Strach, nejistota? Nemá tu co dělat ani náhodou.

Linka tvých rtů se neúprosně nabízí, je žádostivá

A já? Dávám signál, že se blíží zelená…

Tak. Jen pár metrů a můžeš se mě dotknout!

Jen pár metrů a můžeš říct, co chceš?

Nebo. Jen pár metrů a naše hudba ztratí volume

Horkost, vlhké dlaně, rovnováha v úzkých

Ty stojíš naproti mně a nabízíš mi svůj život na hraně

Když v přímém přenosu si dáváš kroužek z prsteníčku do kapsy…

PS: Nikdy na to nezapomenu.