Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dítě

06. 11. 2006
0
0
1632
Autor
Necromonger

     V jednom domě na předměstí bydlela mlada rodina. Měli šestileté dítě. Jmenovalo se Adam a bylo němé. Když to rodiče zjistili, byli nejdříve překvapení, ale zvykli si a měli se svým dítětem nádherný vztah.

     Vždy když chtěl Adam něco sdělit rodičům, tak začal klepat plastovou tyčkou, kterou měl pořád u sebe o něco, co se dobře rozléhalo. Jeho rodiče přišli a on  se jim snažil naznačit co potřeboval. Postupem času si vymysleli svůj způsob komunikace, něco jako znakovou řeč.

     Adamovi rodiče byli oba pracovníci v bance. Seznámili se tam a poté se i vzali. Oba měli stejné zájmy a záliby a velice dobře spolu vycházeli.

     Jednoho dne se Adam koupal. Někdo zazvonil u dveří. Maminka šla otevřít. Byl to jeden muž, který si u nich v bance zakládal nové konto. Později na něj převedl velkou částku, ale jen pro to, aby ji zase odvedl na jiný účet. Bylo to sice neobvyklé, ale zákazníci někdy měli zvláštní zvyky.

     Ten muž se zeptal jestli může dál a ona řekla že ano. Muž vešel, šel do obýváku, kde byl i Adamův tatínek. Adam se mezitím koupal dál a prováděl své oblíbené zkoušky odvahy. Potopil se pod vodu a psal prstem na dno vany : “miluju maminku a tatínka“ a dokud to nenapsal, tak se nevynořil. Někdy to bylo velice těžké a občas si myslel že mu už musí puknout plíce, ale kdyby se mu to nepovedlo, tak se bál toho, že by svým rodičům nedokázal, jak je má rád.

     Rodiče si mezitím začali povídat s tím mužem. Ze začátku to vypadalo jako normální poradenství o službách banky, ale ten muž byl očividně něčím rozrušen. Později přišli na to čím. Jeho účet byl totiž vykraden a onen muž si zjistil že jeho peníze byly přečerpány na účet Adamova tatínka. Bylo to absurdní. Proč by to měl dělat? Byl spokojený i bez tolika peněz.

    Pokoušeli se to vysvětlit, ale muž byl viditelně velice rozčilen a nechtěl jim věřit. Zvedl se z křesla a vytáhl zbraň. Oba rodiče to velice vyděsilo. Muž řekl, že pokud jim okamžitě neřeknou, kde jsou jeho peníze, tak je zabije. Tatínek však nevěděl kde jsou. Kdyby se tam ty penze opravdu převedli, tak by mu o tom přišla zpráva. Pokud tedy nebyly do hodiny přečerpány zase jinam.

     Řekli mu to, ale muž jim nevěřil. Byl vzteky bez sebe. Dvakrát za sebou zmáčkl spoušť. Ozvaly se dvě ohlušující rány a Adam se málem ve vaně utopil, jak se lekl. Psal zrovna písmeno „k“ ve slově tatínka. Byl velice smutný z toho že to nedokončil. Dva životy v obývacím pokoji právě uhasly. Muž rychle opustil byt a bouchnul se dveřmi.

     Adam byl velice vyděšený. Sáhl po plastové tyčce a začal s ní ťukat o vanu. Jeho rodiče však nepřicházeli. To se stalo poprvé co nepřišli. Ale on to zkoušel znovu a znovu. Pořád ťukal o okraj vany.


BooB
06. 11. 2006
Dát tip
Píšeš, že sa Ti stala jedna vec, ale nie si konkrétnejší. Ja z toho cítim veľkú bolesť, ktorá sa ma dotkla, ale asi len veľmi slabým závanom toho, čo si zažil Ty...

Necromonger
06. 11. 2006
Dát tip
Pribehy primo o sobe jsem psal drive. Ted jsem zkusil neco jineho, noveho. Urcite se vratim k psani sobe v prvni osobe, ale stala se jedna vec, ktera me vykolejila a nevedel jsem jak ji podat. proto jsem to napsal takto.

BooB
06. 11. 2006
Dát tip
Tak to už trochu chápem i keď si myslím, že by bolo lepšie natvrdo napísať svoj príbeh a neschovávať sa za nemého šesťročného chlapčeka a jeho srdcetrhajúci príbeh. Napíš, prosím, Tvoj príbeh. Neboj sa!

Necromonger
06. 11. 2006
Dát tip
napsal jsem to proto, ze se sam ocitam v sitacich, ze kterych bych potreboval pomoci, ale ta pomoc neprichazi. a take je to o soucasne sitaci a zbytecnosti smrti.

petr(angel)
06. 11. 2006
Dát tip
pekna momentka, hezky napsana i kdyz nehluboka

BooB
06. 11. 2006
Dát tip
Rozmýšľam, čo može človeka primknúť k tomu aby napísal niečo podobného. Vlastná bolesť? Beznádej zo stavu tohto sveta? Prosím o osvetlenie, som ochotný nejak pomocť. Doma mi práve spí štyri a pol mesačný syn. Tvoja poviedka ma zarmútila kvoli svojej zbytočnej krutosti. Na čo chce poukázať? Keď si prečítam príbeh o deťoch predaných do otroctva v našom 21. storočí, tak chápem, že o tom sa nesmie mlčať a treba s tým niečo urobiť. Ale táto poviedka? Na čo ukazuje?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru