Odsouzený k smrti životem

Odsouzený k smrti životem

sním o tom místě a to místo je mi snem
tam pod dubem umrlčím
po létech po dnech pode dnem

setkáním ve vlahé noci navždy se odmlčím
pomlouvá mne sebeláska
čím proviněn to netuším

kolbiště duše polkne v hábitu kráska
to duši malé tělo jest
pod poznáním spleenu větev má praská

na níž oprátky houpe se lest
orodujíc odpuštění nesoucí vinu
živým mrtvým na počest

z temna tak lozím k světlu podél stínů
klest těl pod nohy se mi však plete
torzo sebe v kleriku nikdy neuvinu

tak červí červen červeně mé smete
seschnu jak listí před hrobem neutichám
kráčeje hádes ve vodách léthé

v jedu vroucím minervy nervy míchám
lkající bezostyšnost dál žení se v proutí
prosbami v konec se proslýchám

jak před fortnou pekelnou v kámen strnouti
umlká v tónu hrany zvonící  poděsném
štkaní závěť mdlou kormoutí
sním o tom místě a to místo je mi snem