Léta žár l

Tento příběh se odehrává v blízké budoucnosti. Někteří lidé, Charoti*, měli schopnost předvídat zločiny a přírodní katastrofy. *Čaroty

 Martin Haimen se rozhlédl po třídě, ve které před třemi roky seděl jako učeň. Nyní byl učitel. Ředitel Vorazil ho poplácal po zádech.

 "Budete učit třeťáky, kolego," zasmál se. Martinovi bylo hned jasné, že tohle nebude žádný med. Jasně si pamatoval, co dělali oni ve třeťáku. Jeho největší průšvih byl, když nedopatřením vlezl na dívčí záchod. Málem ho vyloučili pro "pokus o znásilnění", jak řekly dvě dívky. Tehdy by nejradši s hanbou skočil z mrakodrapu, nyní se tomu ale usmál.

 "Myslím, že Charoty zvládnete..." dodal ještě ředitel mimochodem. Martin se na něj nevěřícně podíval.

 "Ale pane řediteli, vřdyť víte, že mi skoro nešlo ani jedno, ani druhý!" namítl.

 "No právě. Budete se učit navzájem," zamířil ke dveřím. "Přeji hezkou hodinu!" Martin se posadil na lavici a zmučeně si protřel oči. Jako Charot pohořel a teď měl učit ovládat schopnosti nějaké jiné děti. Zazvonilo. Do třídy se nahrnuli žáci. Bylo jim kolem devatenácti. Martin si je prohlédl. První mu padla dvojčata - kudrnatí blonďáci s kroužkem v nose, pak kluk, který byl až podezřele podobný zesnulému Travoltovi. Jedna zrzovlasá dívka se tvářila nanejvýš ospale a pak se do třídy vpotácela poslední žákyně. Martin si pomyslel, že smrtka je oproti ní opálená nicka. Ta dívka vypadala nezdravě. Všichni zasedli do lavic. Jeden z dvojčat se přihlásil.

 "Ano?" vyzval ho. Kluk se postavil.

 "Já jen, jestli budeme něco probírat od křachana nebo máme jít na pivo," zakřenil se. Třída vybuchla smíchy, až na "Bledulku".

 "Na pivo nebudete mít, pokud vás tenhle křachan pustí k matuře, mladý," ušklíbl se Martin. Moc dobře věděl jak na to - být vtipnější. Zrzka a Travolta junior si plácli.

 "Ste dobrej. Z vás bude dobrej učitel, ne jako Vocásková," ozval se druhý kudrnáč. Martinovi zacukalo v koutcích úst. Jasně si pamatoval na obtloustlou pihatou učitelku, která při řeči prskala až do třetí lavice.

 "Ona ještě učí?" zeptal se.

 "No jejda! A má nový rekord - čtyři a půl!" ozvala se zrzka. Tentokrát se smál i Martin.

 "Co kdyby jsme se představili? Já jsem Martin Haimen," vyzval je.

 "Michal a Richard Větrní!" zvolala dvojčata unisco.

 "Honza Záhruba, zvaný Travolta." poškrábal se kluk rozpačitě na zátylku.

 "Zuzka Medová, slavná Sladká Susy," mrkla na Martina zrzka.

 "A vy?" zeptal se bledé dívky. Ta se na něj konečně podívala.

 "Martina... Světlá." řekla tiše.

 "To je naše Sněženka. Poslední pravá dáma," řekl Ríša. Martin přikývl. Koutkem oka uviděl na Martininých zápěstích jizvy.

 "Takže, co jste se naučili loni?" zeptal se.

 Do výšky se vzedla bledá ručka. Martin se udiveně podíval na Martinu. Před chvílí mu odevzdala test, který předčil jeho očekávání.

 "Mohla bych si odskočit?" zeptala se.

 "Jistě, jen ať prosím nezabloudíte, jako Susy," usmál se. Susy včera odešla na záchod a vrátila se ke konci vyučování. Byla cítit cigaretami.

 "Nebojte se, půjdu po loužičkách," vyšla Martina ze dveří. Martin s úsměvem zakroutil hlavou. Když se podíval po ostatních, udiveně zírali na dveře.

 "Děje se něco?" zeptal se.

 "Sněženka nikdy nedělala vtipy!" vydechl Michal.

 "Tak jí to dopřejte."

 "Víte," začla opatrně Susy. "Sněženka se několikrát pokusila o sebevraždu. Má z nás všech snad nejsilnější vidění." Martin vyskočil ze židle a vyběhl ze třídy. Něco mu říkalo, že určitě na toaletě není. Vběhl na dvůr. Stála u pily a pomalu k ní přibližovala ruku. Martin měl v tu chvíli pocit, že takhle v životě ještě nikdy neběžel. Byl od ní sotva dva kroky, když zvedla hlavu a vyděšeně se na něj podívala. Strhl ji stranou a ona zděšeně vykřikla. Popadl jí za ramena.

 "Co vás to napadlo?!" zeptal se zděšeně. Martina vypadala, že nevnímá, ale pak se jí v očích objevily slzy.

 "Já... Já..." objala ho kolem hrudi. "Já už to nevydržím!!! Já to už nechci vidět!" vzlykala. Martin ji pohladil po černých vlasech a rozhlédl se. Z oken vykukovali žáci a učitelé. Ze dveří vybíhal ředitel.

 "Viděl jsem jí jít k pile!" volal a otíral si kapesníkem čelo.

 "Vše je v pořádku. Odvedu ji domů." podíval se na Martinu.

 "Ne!" přitiskla se k Martinovi pevněji. "Já už tam nechci!"

 Martina seděla v prázdné třídě a hleděla do lavice. Martin si sedl naproti ní.

 "V pořádku?" zeptal se. Přikývla.

 "Víte, já mám trochu vyvynutější vidění." popotáhla. Martin jí podal kapesník. "Dřív, než táta zabil mamku, řekla mi, že potkám někoho, kdo bude můj Ochranitel."

 "Ochranitel?" zeptal se Martin. tohle už někde slyšel. Přikývla.

 "Nechtěl byste být můj Ochranitel?" upřela na něj své modré oči. Martinovi vyschlo v krku.

 "Budu, Sněženko..." natáhl k ní ruku s dlaní vzhůru. Poprvé jí viděl usmívat se. Vděčně přijala jeho ruku a vyšli ze třídy.

---