Motýl

Chci letět do nikam, ne volným pádem řítit se střemhlav dolů, nevědíc a nechtíc vědět, jestli kdy dopadnu...

Já - němý motýl s utrženými křídly píšící řádky do mraků.

Dole záhuba, nahoře smír - stoupat už nemám šanci.

Vítr si se mnou pohrává, bezvládné  tělíčko zmítá mezi dvěma břehy...nedá mi přistát...ani já to nechci - každý z břehů je předurčením bolesti a utrpení...

Chci zpátky svoje křídla...

Dorůstají vůbec motýlům křídla?

neznám odpovědi na milióny otázek, co honí se mi hlavou.

Chci letět zas nahoru a mít co chci a zároveň smím.

Nechci být jen větru hračkou a skály ozvěnou...

Narodit se tak znovu, novým, lepším, začít svůj malý život jinak, líp, s křídly...

teď ale nastal pádu čas (ale já se znovu zrodím)

a motýl dá svou duši vézt - po proudu loďka a na ní postava v kápi...

vjíždí do nikam.

Musel jen na chvíli zemřít (ale on se znovu zrodí).