Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOdi et amo
17. 11. 2006
0
1
331
Autor
křečous
snad se vám bude líbit....tak dobré chutnání
Skleněnou lahvičku uchopil do dlaně pravé ruky, pomalu odšrouboval uzávěr a její hrdlo jemně přiložil mezi chvějící se horní a dolní ret. Hlavu nepatrně zaklonil dozadu, lahvičku přetočil dnem vzhůru a její obsah, čirá tekutina, okamžitě stekla do úst. Polkl. Chtělo se mu brečet. Ale to nemohl, tím by pošpinil svoji mužskou hrdost. Ale jsem ještě muž?, pomyslel si. Ano, jsem, přesvědčoval sám sebe. I když ostatní tvrdí opak, přece nemají právo mě soudit. Tak proč se jejich zhnusené, vyčítavé pohledy do mě zapichují jako milióny jehliček? Proč svými ostrými jazyky šlehají jako ohnivými biči po celém mém těle? Proč se jejich smích zařezává do mých uší jako nabroušená břitva? A proč se mě snaží vymazat ze svého života? Odkojila mě matka, stejně jako je, vychovala ve vzdělaného a ctnostného muže. Otec mě od kolébky učil odvaze a práci. Stejně jako všechny ostatní chlapce z vesnice učili jejich otcové. Tak proč jsem středem pozornosti jen já? Je to kvůli mé lásce?
Poodešel od okna, přešel po místnosti do druhého rohu a smutně dopadl na postel do natřepaných peřin. Jed pomalu působil. Palčivá bolest procházela postupně celým tělem. Tmavě zelenýma očima však stále hleděl na dřevěný strop.
Ano, je to kvůli lásce, řekl si sám pro sebe. Miloval jsem osobu, pro níž bych byl schopen prvního, posledního. Pro úsměv té osoby, byl bych ochoten i zabít. V jejím hřejivém objetí chtěl jsem usínat každého večera a být probouzen sladkými polibky. Jenže láska má chutnala trpce jako hořké mandle s kyselými hrozny, prohnilými a prolezlými červy. Ale když jsem již jednou ochutnal, nemohl jsem přestat, a i přesto, že už mi tě dávno vzali, ta pachuť mi stále zůstává na jazyku. Tak proč jsi zatraceně nebojoval? Nechal ostatní, ať nás odloučí. Nechal společenské konvence vyhrát nad naší láskou. Říká se, že když se mají dva rádi, tak přece nezáleží na věku či národnosti. Tak proč záleží na pohlaví? Vždyť je to láska jako každá jiná. Proč jsi sakra dal přednost ostatním přede mnou? Proč následuješ to tupé stádo? Odi et amo. Nenávidím a miluji. Nechť shniješ v tom nejčernějším pekle, v té největší chudobě. Sám. Bez přátel, rodiny. To bych ti chtěl přát, ale nedokáži. V tomto souboji to bude láska, kdo si stoupne na stupínek vítězů a nenávist se jen může připravovat na odvetu.
Jed už pohltil celé jeho tělo. Zavřel oči. Milovat a zemřít, pomyslel si a pokračoval dále v přemýšlení. Já už miloval, i když nešťastně přesto velmi intenzivně. Teď už mi zbývá jen zemřít.
S posledním výdechem vyslovil jeho jméno a pak se už jen ponořil do spárů chladné smrti. Jed dokonal své.