Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Budu těžit ze všeho, co vidím, budu si lhát, budu kalkulovat a také vytvářet plané formulky. Jsou to snad nebezpečné příznaky stihomamu? Vlastně jsou to jen přeludy, vzhůru nohama obrácené příběhy a vyznání. Občas si o tom všem lze udělat poměrně přesný názor: vše, co se jeví jako nejdůležitější, je třeba přehlédnout, a to, co se chová nenápadně nebo stojí v koutě, je třeba zviditelnit. Například mlčenlivý souhlas. Mohu si pod tím představit dvě tělnaté dívky s mastnými, rozpuštěnými vlasy, nebo obézního knihovníka, podávajícího mi mé knihy, které jsem si rozhodl vypůjčit.
Právě tyhle představy by mě pravděpodobně dokázaly přivést zpět k životu, k náhodám a také ke smíření. Zároveň by mi mohly pomoct při vytváření uzavřených, situačních konstrukcí bez kterých se dnes žádný poctivý pozorovatel neobejde. Ale všechno se to musí ohlásit nebo přijít jako tajné znamení, odkaz na něco vyššího – snad by to také mělo obsahovat sdělení, které by bylo zapotřebí rozluštit a přetlumočit ostatním. Přece se to neodehraje tak, jako v těch prázdných slupkách, kdy zčistajasna prožije mysl šok a vyplaví ze sebe tuny nehodnotného materiálu? Ne, s tím bych se smířit nemohl, kdepak.
K vytvoření obdivuhodné krajiny, k vylíčení snového světa, ke zprostředkování jednoho či více názorů nebo i k samotnému pochopení lze dojít mnoha způsoby, ale ne těmi nejpreferovanějšími. Někteří z obvyklých návštěvníků teď sice krčí rameny, ale mě neobalamutí, protože jsou průhlední až na kost. Řídí se tak maximálně svými pocity, jsou to otroci svých pocitů; dovolují jim příliš a zapomínají, že kolem nich jsou další lidé, kteří nemusejí přemýšlet stejně, lidé, kteří nepočítají jen s pocity, ale i s dávno stanovenými konstantami. Smím se vůbec těchto lidí ptát na pravý význam slova ,, nezávislý?“ Dejme tomu, že je taková otázka vyslovena, nikoli mnou, moje role je teď docela bezvýznamná, ale zkrátka jedním z těch se kterými sympatizuji. Co by na ní asi ti prudérní sentimentalisté odpověděli? Upřednostnili by odtrženost, samotu, izolaci a vzdor místo toho, aby se nad tím zamysleli hlouběji a nakonec odpověděli: duchovní a materiální jistota. Jediná správná a také možná odpověď by zůstala nedotčenou. Proč? Přehlédly by ji totiž pocity, ti zatvrzelí niterní slepci.
jazny, ale kdo se dnes hrabe v úvahách... mrsknul jsem to sem... žádnej manifest... a ty, teda ty, který se ptáš proč... copak necítíš ohlašující pachuť zvratek, když čteš slaďárny? Já jo.
K vytvoření obdivuhodné krajiny, k vylíčení snového světa, ke zprostředkování jednoho či více názorů nebo i k samotnému pochopení lze dojít mnoha způsoby, ale ne těmi nejpreferovanějšími.
Které máš na mysli?
Písmák