Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bez názvu

17. 11. 2006
1
1
722
Autor
leo.atrid

Snad existují slova, která prolomí vznešenou nechutnost našeho bytí....

žár skrýval se v korunách,

palčivě odmítal

lásku mou, bolest a strach

svou maskou tak bezelstnou

střídavě umíral

a vzlétal do žahavých chvil

v paprscích rozetnul

vášen mou sžíravou

odměnou mu byl jen můj vztek

ač trápil mne dnem nocí

nikdy jsem nechtěl by šel.....

snad Bůh to tak chtěl

 

Být omluvou, prodal bych

svůj život za posměch

a nechal jen tebou se hřát

za svítání bez barev

zemřel bych s vidinou

že slyšíš, co říkám ti ted

snad prominou hvězdy

snad nikdy už nespí

kdo rozdělil na dva náš hrad

at zemřou ty vzpomínky

at nalezne klidu ten

co ztratil svůj sen


1 názor

martinez
30. 12. 2006
Dát tip
je to vznešené... nechutnost není... ne že bych ti rozuměla... ale na další pokus se mi to líbí víc... *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru