Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOpilý narušitel
21. 11. 2006
0
1
331
Autor
Snáporaz
...
Po nadměrném pití musí zákonitě přijít ohnivé ráno… dlouhé pahýly odmítají poslušnost … velín je rozpitván až na samé kosti… nikdo nepřijde, nesedne si do houpacího křesla, nikdo nezavolá, nepromluví… zůstane nepřítomným divákem, stojícím před oknem svého bytu… nepozoruje žádné změny, všechno má tutéž tvář, za kterou se schovávalo předešlého dne…
… každý svědek minulé a předminulé noci se v hloubi duše musí červenat, stydět se za to, že zůstal nehybný, že nenapřáhl ruku před sebe a nepokusil se zachytit uplynulé okamžiky, kdy skákal radostí po celé pláži a objímal nádherné nymfy, které moře vyvrhlo na písčitý břeh…
…ano, po nadměrném pití, hned dalšího dne zrána, přikročíš k pravdomluvnému zrcadlu, promlouvajícímu k tobě těmi nejrůznějšími barvami, jaké si lze vůbec představit… čin, jenž pro tebe postrádá racionálního zdůvodnění, protože k ničemu nenabádá, který neukazuje jasný směr, ale naopak zamlžuje slabě rýsující se stezku… a proto se ti v hlavě otevře jedna neřešitelná otázka, silný jed, který za posledních několik let prostoupil i do nejskrytějších pórů tvého těla… Proč? Proč pokaždé, kdy se nadechneš, necítíš v ústech nic jiného, než pachuť broušeného kovu? Celý kolotoč náhod se začíná odvíjet opačným směrem… už to bylo kdysi vysvětlováno tvým předchůdcům… proti směru hodinových ručiček… lze v tom vytušit postavy opilých mužů i žen, zmítajících se v jednom společném tanci kousek nad zemí, odkud jsou pozorováni nevyčerpatelnou fotobuňkou… a každá chyba se trestá rychlým zášlehem rákosu po obnažených lýtkách… proto se tak vyhýbají stříbrným táckům, na nichž je v pravidelných lajnách připravený bílý prášek, určený k okamžité spotřebě…
… několik odvážlivců vybíhá na terasu profukovanou slaným větrem, řinoucím se od neklidného moře… A jako první ze všech cítíš příval drobných evokací, téměř nepostřehnutelných vzpomínek, ve kterých figurují naprosto totožné stíny blonďatých kurviček, potulných intelektuálů, mizerných umělců i zkrachovalých, stárnoucích mecenášů… ti všichni se teď mlčky uchopují za ruce a vytvářejí kruh, v jehož středu stojí tvůj dvojník, přesná, věrná, dokonalá kopie, která se na tebe usmívá jako na někoho neznámého, jako na vetřelce se zákeřnými úmysly… ano, zčistajasna se proměňuješ v narušitele…