hlavák očima

nádražní hala bude kávově prosvícená

jako starý fotky navátý ze skořicovýho prachu

jako by ses díval zevnitř lahváče na zářivku

přesně taková

pásky s ozdravným monologem od psychologa

rozstříhaný-poslepovaný nazdařbůh

budou na sebe papoušci pořvávat

z jedný reprobedny do druhý

nástupiště se stanou bleším trhem s portrétama lidí

budu si jejich tváře lepit do alba

můžem si je pak vyměňovat

kouzelný transportéry zjevení

pod nafukovací střechou budou zpívat

těžkopádné velrybí ukolébavky

bez staromódních efektů páry

si budou lidi mizet před očima

všichni přítomní budou vědět

proč zrovna tady jsou emoce silnější než kdekoli jinde

i v případě, že by směli nadzvednout sklo

a všechno lidský by z vejšky vypadlo nekoordinovaně

jen jako pomíjivá pohyblivá mozaika z živejch brouků

jak oslepenej rej pod každým druhým šutrem