Propast smrti

Dvě studánky, jak propasti temné,

ty temné propasti, za jedinou věc, přišlo mi to celkem levné!

Mé srdce, má duše, krvácí bolestí,

tou hroznou bolestí, kvůli vlastní blbosti!

Dokola přemýšlím, zda stálo mi to za to,

vždytˇbylo to jen chvilková euforie a jedno slovo:-zlato!

Že v těch studánkách schováme se spolu, o tom jsem vždy snila ve svých snech,

tou myšlenkou rozářil si usměv v temných dnech.

Ale tys samotnou utopit mě nechal, ani záchranou ruku jsi mi nepodal.

Šileným, krutým a pobavením úsměvm si mi zamával,

tonout ve svých slzách jsi mě nechával!

Mezitím, cos u baru balil tu naivní baletku,

já poznala novu kamarádku žiletku.

Koukám na ten podzim za mříží,

je to dosti depresivní,... už musim,

táta v bílém plášti už se blíží...