Když mi to myslí

-„Já ty písně ,sám jen se svou kytarou´ moc nechápu…“

-„No jasně, já taky ne. Ale vlastně je to docela psina.“

Když chcete vyjádřit svou osamocenost, lidé! Přeci! Tak jak lépe to vyjádřit než ,sám jen se svou kytarou´? Osamělý harmonikář, opuštěný žebrák. Přeci.

Rozkřuslej kámoš ve smutný kavárně. Je sám.
Přeci!
Smutná kavárna, milí čtenáři, je ta kavárna, ve které sedí rozkřuslej kámoš.
Přeci!
Lakuje židli. Očima.
Jistě! No, ano. Hladí stránku knihy. Rukou.
Jistěže.

Zpět. Písně ,já sám se svou kytarou´ jsou ty písně, které rozkřuslej kámoš ve smutný kavárně zpívá ušima. Jistě!
Věříte, čtenáři? Čtěte dál! Ano! Je to pro vás to nejlepší, co právě teď můžete dělat.
Čtenáři!

Svět je ve smutný kavárně to, co rozkřuslý kámoš myslí jako film – obraz a dojem. Věříte?
Věřte! Byli jste někdy smutným hostem?
Když kavárna je to jediné, co je pro vás reálné – hmota, zvuk, obraz a pocit, pak jste smutný host.
V rozkřuslý kavárně. Jistěže!

Metafyzično je rozdupaný bláto!

Jsi tu ještě, čtenáři? Co si myslíš o tom, že metafyzično je rozdupaný bláto? Úsměv na rtech?
Rty stranou!