Myš

  Malá šedá myšička,

  vykoukla ven z hnízdečka,

  země do tlapek ji zebe,

  rozhlíží se kolem sebe,

  uviděla modré nebe.

  Na nebi shlédla mráček bílý,

  zůstala venku jenom chvíli,

  doma je teplo, teplíčko,

  pojď za mámou na mlíčko,

  ty moje malá myšičko.

  Však myška doma nemá stání,

  zůstat sedět cos jí brání,

  jak jednou shlédla oblaka,

  již v hnízdě nic ji neláká

  možná, že potká myšáka.

  I vyběhla si v širý svět,

  a zakopla o krásný květ,

  pečlivě ho prohlížela,

  pak se k němu přitulila,

  ke spánku se uložila.

  Ráno slunce jasně svítí,

  myška hledá svoje kvíti,

  staví se na velký kámen,

  včerejší kráse už je ámen,

  kvítek spadl zvadlý na zem.

  Smutná myška brouzdá světem,

  takto je to s každým květem.

  K jakému konci myška spěje?

  v duši dříme střep naděje,

  možná ve světě uspěje.

  Možná vás trápí, jaký to má konec,

  chcete by myšce zazvonil zvonec?

  Vždyť to je život - jen v smrti je konec.