Musíme si pomáhat

"Mami, já potřebuju čůrat". Slyším zoufalý hlas své desetileté dcery. Stojíme uprostřed náměstí, s námi dalších dvacet lidí a čekáme na průvodkyni, je hrozné vedro. "No jo, ale kde najdeme záchod?". Nejprve se rozhlížím po vhodném keři, ale dcera zahlédla můj pohled a bylo jí to hned jasné "nikam mezi keře, nebo baráky nejdu!!!!!". Napadla mě spásná myšlenka - hospoda. Bohužel je dopoledne a hospoda zavřená, tak chodíme od jednoho baráku ke druhému až - světe zboř se - najednou před námi stojí veřejné záchodky. Hned zaplula do otevřené kabinky a hlásí "není tady papír". Štrachám v kabelce a nacházím papírové kapesníky. Ve chvíli, kdy jí je podávám se ozve z vedlejší kabinky hlas typický pro naše tmavší spoluobčany "paninko, nemate ještě jeden? Sedim tady už skoro hodinu". Jasně, že jsem měla - musíme si pomáhat ne?

---