Vánoční povídka

Na předměstí u poslední barikády už zbyli jen čtyři. Vedl je velitel, který měl otce truhláře, ale ve svém životě se k řemeslu vlastně moc neměl a v téhle válce nejvíce spoléhal na svého seržanta Mikuláše, mladíka s kaštanovýma očima a bílou kšticí. Jeho vzhled hrál kontrasty. Stejnými kontrasty protiklady, jako světlo a tma, zdáli se být povahovými protiklady i zbylí dva vojíni. Nezasvěcený čtenář by řekl Anděl a Ďábel. Odvaha jim ale nechyběla. Bojovali za svou věc.

Protivník přestal pálit a tak všichni odpočívali. Velitel kontroloval situaci dalekohledem. Zpoza barikády na druhé straně mostu vyčuhovaly jen bílé bambule na červených čepicích. Divný nepřítel. Což o to proti zimě je vybaven dobře, ale huňatý kožich červené barvy je vidět na kilometry daleko. Možná proto se nepřítel tak rád válí v zákopech, snaží se na rudou nanést co nejvíce špíny. Říkaká se jim armáda ušmudlanců. Anděl cucal vyšetřený zbytek čokolády a Ďábel se jen potutelně smál. Válečná mašinerie z vás udělá polovičního blázna. Pokud se tedy té chvíle dožijete.

"Bacha útočej," vyhrkl Anděl a v té samé chvíli jim nad hlavou svištěly stovky kulek.
"Každý jeden granát připravit a vyčkat na rozkaz!" přeřvával štěkot protivníkových zbraní velitel, "jistě chtějí pod krycí palbou dobít barikádu."

Dobře si uvědomovali, že nemají moc šancí. Armáda nepřítele byla jako klonovaná, člověk jich zabil dvacet a třicet dalších stejných červených kožichářů s bambulemi se vyrojilo ze zálohy. Také munice pomale docházela a co bylo nejhorší, na rozdíl od začátku války, podpora místních obyvatel velmi oslabila. Čtveřice obránců byla ale rozhodnuta. Ubránit se nebo zemřít. Chtěli udržet most za každou cenu. Poslední most.

Kožicháři vyslali přepadovou jednotku o deseti mužích. Velitel se jen pousmál.
"Myslel jsem, že jsou chytřejší a půjdou na nás frontálním útokem," polohlasně řekl a dodal: "tři granáty odjistit... hodit... teď!"
Výraz hrůzy byl to poslední co v jejich očích viděl. Jejich stařecké bílé vousy se brotily krví. Cáry masa roztrhané silou výbušniny, zohavené končetiny, některé zcela oddělené od trupů jejich těl, Jen jejich kabáty a čepice neměnily barvu. Vlastně teď byly ještě rudější. Ošklivý zážitek.

Jinak to ale nejde. Když to teď Ježíšek vzdá, Santa Clausovi vojáci prorazí opevnění a povalí se sem v davech... a  u stromku už nikdy nebude ta správná česká pohoda...