Povzdech

Blankytně šedý opar a promrzlé jitro,

jdou v ruku v ruce s posledním zoufalcem,

který zůstal vzhůru a pomrkává,

po hladových očích,

které na něj upřeně zírají a křičí,

"TY jsi ten zatracený!"

A on ví, že mají pravdu.

Tak zběsile nesnesitelnou pravdu.

...a řve...jako by si rval duši z těla.

...nikdo ho neslyší...nikdo jej slyšet nechce...

...a tak to vzdává...

...už nemá síly...

...ztratil ji...

...pro nic a za všechno...

...opuštěný jako poslední hnijící květina v záhonu...

...a tak za úsvitu ulehá...

...NAVŽDY!...