Janetě

Janetě

prší - otisk slzy do kamene

Otče můj - tiše zaševelíš

v dálce jak ozvěna

usedavý pláč oveček

– – –

voníš tělem

půlnoc vykloubila prsty hodin

povzdech odchlípnutých chlopní

noc do světla ponoří se

– – –

beze slov klíčí

oprášené zárubně úsměvu

v tichu podsvětelných svíček

měníš se v sladkou posedlost

– – –

prsty odtikaly ráno

odchlíplá kůže žaluje nebe

zapomenutý sen

chlípně vystříkl na polštář

– – –

nádech na čtyři doby

věčnost ticha dýchá k zadušení

neslyšně až k ohlušení

rty trojslabičně vydechují