Strom v dáli

Strom v dáli

Strom, který stojí v dáli a ohýbá se ve větru, je snad ten nejkrásnější na světě. Plno lidí si k němu chodí sednout, odpočívat, učit se…. .

 On si ale oblíbil jednu mladou a krásnou dívku. Má černé kudrnaté vlasy, zelené oči a vyšší hubenou postavu. Každý den přijde ke stromu a vždy ho obejme. Čerpá z něj energii. Samozřejmě, hodně lidí tohle dělá, ale jen málokdo je tak milý a vnímavý, jako tahle dívka.

 Stromu se nejvíc líbí, když přichází na podzim. To je krajina zbarvená nádhernými podzimními barvami. Pavla, tak se dívka jmenuje, si sedne pod kmen stromu a buď si čte nebo jen tak odpočívá, dodává ji to prý sílu. Jednoho dne ovšem nepřišla. Strom se bál, jestli se jí něco nestalo. Čekal do druhého dne a byl tak nervózní, že mu opadala spousta listí.

 Konečně se dočkal, v dálce zahlédl malou postavičku, která se k němu pomalu blížila. Když Pavla přistoupila ke stromu, objala jej a v duchu se omlouvala, že předešlý den nepřišla. Měla k tomu důvod, rodiče se rozhodli, že si najdou byt v jiném městě, daleko odtud.

 Pavla z toho byla velmi smutná, stěhování pro ni znamenalo opuštění přátel, školy, ale hlavně stromu, který tolik miluje. Kam si po škole bude chodit srovnávat myšlenky, učit se? Ten den zůstala sedět u košatého stromu do pozdních večerních hodin. Poté, co se rozloučila, odcházela se slzami v očích a věděla, že už tento zázrak přírody nejspíš nikdy neuvidí, ano, mohla by sem jezdit, ale bude to vážně moc daleko a rodiče ji samotnou nepustí. Snad si v novém městě najde nové kamarády, snad tam bude i strom, ke kterému se bude moct jít vyzpovídat ze svých myšlenek.

 Přes noc skoro vůbec nespala. Přemýšlela o zítřejším stěhování a o stromu. Strom, který pochopil, proč je černovláska smutná, také celou noc přemýšlel o tom samém. Ztratí navždy kamarádku, člověka, který ho měl rád více, než lidi kolem sebe. 

 Od tohoto momentu uplynulo hezkých pár let. Strom zde však stálé stál a ohýbal se ve větru. Jednou k večeru na podzim uslyšel strom křičení a výskání malé holčičky. Za chvíli kousek od něj stála malá dívka s uhlově černými a kudrnatými vlásky a zelenými kukadly. když se na ni strom díval, připadalo mu, že tuhle slečnu odněkud zná. Ano, ovšem, najednou si vzpomněl na Pavlu, jeho dávnou přítelkyni. Ach, jak je na ni podobná. Odněkud se z dálky ozvalo zavolání. ze tmy se vynořila nějaká dospělá žena, podle vzhledu se dalo usoudit, že je to maminka malé holčičky, protože na sebe byly velmi podobné. Paní přistoupila k dívce a vzala ji do náručí. Spolu objaly obrovský kmen stromu a poté si sedly na studenou trávu.

A tak našel strom svou dávnou ztracenou kamarádku i s její dcerou. Od té doby se už Pavla od stromu nehnula dál, než na pár kroků, to když šla se svou dcerou domů.