Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTate McBlake
25. 12. 2006
2
1
1153
Autor
Stanger
Tate McBlake
A ráno vysvitlo slunce! Paprsky světla rozřízly tmu a přistály na obličeji muže středního věku. Jeho tvář byla vrásčitá a moudrá s modrýma očima a mírně prošedlými vlasy. Jmenoval se Tate McBlake a nebyl to zrovna ten hodný typ poldy. Měl sice dobrosrdečnou povahu, ale když mu někdo nebyl sympatický dokázal ukázat svoji horší stránku. Za svou kariéru vyřešil už přes sto případů a byl na ně pyšný. Jeho knihovnu v Los Angleském bytě zdobily ocenění za nejlepšího policistu obvodu 5B, fotografie ženy a dětí a trofeje ze střední a vysoké školy. Za svoji dlouhou kariéru si také udělal mnoho nepřátel,kteří by rádi viděli jeho parte. On byl taky jedinou osobou, která si to uvědomovala a proto si úzkostně chránil soukromý život.
Otočil se na posteli a ruku si položil na prázdné místo vedle sebe.
Prudce vyskočil z lůžka a udiveně v polospánku koukal na prostor po své pravici kde měla ležet jeho žena. Snažil se soustředit. V jeho mozku proudilo příliš mnoho myšlenek. Koukl se na hodiny. 8.23 neděle 26. 7. Kde by jeho žena mohla v neděli ráno být? Snažil se nepanikařit a šel hledat nějaký vzkaz a taky zkontrolovat děti.
Když však došel do ložnice svých potomků čekalo ho nemilé překvapení. Obě postele zeli prázdnotou a jeho smysly mu říkaly, že se vše jednoduše nevyřeší. Když vycházel z místnosti, aby si mohl vše promyslet v obývacím pokoji, všiml si vzkazu nabodnutého na dýce surově vetnuté do dveří. „Jak originální, pachatel se nejspíš rád kouká na televizi,“ řekl a svým cynickým humorem se snažil bránit kruté realitě, kterou si vybavil hned jak jeho slova dozněla prázdným bytem a která na něj náhle dolehla mnohem tvrději a drtivěji než se na první pohled mohlo zdát. Začal číst dopis.
MÁM TVOJI ŽENU A DĚTI. JESTLI NEUDĚLÁŠ CO CHCI JÁ, ZABIJU JE. NEDĚLÁM SI Z TEBE PRDEL TY ZKURVENÝ PRASE. MÁM TI CO VRACET. BRZO SE ZASE OZVU.
TVŮJ ANDĚL POMSTY
Vzal do ruky mobil a vyťukal číslo svýho kamaráda a dlouholetýho parťáka Jima Spice.V reproduktoru je ho Nokie se ozval dlouhý tón. Telefon však zvonil jen krátce, protože starej Spice neměl hluboký spánek a každá věc ho hned probudila.
„Halo, tady Spice.“
„Unesl je, ten parchant je unesl!“
„Kdo koho unesl, Tate?“
„Mojí ženu a děti unesl!“
„Kdo je unesl? Kdo!“
„To ještě nevim, ale až to zjistim zabiju ho!“
„To víš, osobně ho nakopneš do koulí to ti slibuju, ale teď se uklidni a já zavolám ostatním klukům z pátračky, aby se u tebe porozhlédli, OK?“
„OK, ale pospěš si!“
„Za chvíli tam sem jen vydrž.“
V telefonu se ozval krátký tón označující konec hovoru. Teď Tate nemohl nic dělat, jen čekat až k němu přijedou jeho kolegové a proto si šel udělat kafe, aby se zklidnil. Šel do kuchyně a dal vařit vodu. Odněkud vytáhl starou a zaprášenou krabičku cigaret. Patnáct let si nezapálil jedinou cigaretu, naposled někdy před svatbou, ale teď se mu zdálo, že je poměrně dobrá doba obnovit staré zlozvyky. Zapálil si a sledoval pomalu se vinoucí kouř. V očích mu bylo možno vyčíst jak usilovně přemýšlí nad pachatelem únosu. Po patnácti minutách zazvonil zvonek u dveří. Vstal a otevřel je. Mezi futry stál starý Spice a několik jeho mladších kolegů, kteří se ihned pustili do hledání stop.
Tate se s Jimem přátelsky objal.
„Neboj, toho parchanta společně najdem a osobně se postaráš o to, aby dostal co mu patří.“
„Díky Jime, seš fakt kámoš!“
Na jednou začal zvonit telefon na konferenčním stolku v obýváku. Všichni se tázavě podívaly na Tatea. Ten kousek popošel a zvedl sluchátko.
„Haló?“ zeptal se co možná nejpřirozeněji.
„Je to Tate, Tate McBlake?“ hlas ve sluchátku mu byl povědomý, ale nemohl si vybavit kdo to je. Najednou si však vzpomněl hlas patří