Láska

LÁSKA

Típnouce cigáro o mrtvého psa,

podívala ses do slunce.

Ten pohled říkal vše.

‘Zabij mě! Zabij mě!’

Když jsem Ti přinesl růži,

pečlivě vybíranou, zasmála ses.

Podíval jsem se na ní. Byla olezlá mšicema.

Poté políbila jsi mě. Jazykem jsi přejížděla moje rty.

Pak sevřely Tvé zuby náhle silně můj spodní ret.

Kapka krve a v ní celý svět.

Šli jsme se pomilovat do nádherné zahrady.

Dělali jsme to v dešti za úplňku.

V noci, kdy všechny rázem uhnilé tulipány křičely:

‘Zabij, zabij, zabij, zabij...’

Ráno spadalo mnoho listí na Tvé nahé tělo.

Dřív než stačil jsem Tě políbit, jak jsi to měla ráda.

Hledal jsem Tě. Odhrabával kupy listí. Nic.

Jen do dálky svého jsoucna zakřičela bílá vrána,

kdesi vysoko ve vesmíru:

‘Zabij, zabij, zabij, zabij...’

Od té doby típám cigára o mrtvé psy.

Dívám se do slunce.

Říkám těm všem uspokojeným

‘Zabij mě! Zabij mě!’

A ony se jen usmívají, v doznění nasládlého orgasmu.

‘Blázínku...’

Blíží se poledne...