Pomíjivost

Holka: „Jsi sobecký, bezohledný, pořád jen za něčím běžíš. Ale hlavu neohlédneš, nevidíš, že já jsem smutná. No kvůli komu asi.“

Kluk: Proboha to jsou ptákoviny, upínej pozornost na někoho jiného.
“Odpusť, zapomněl jsem, zapomněl jsem. Ohlédnout se. Ale vpředu byl západ slunce, který mě tak vábil. Klid, tvář oranžová jako slunce, podobenství na němž stavím kamarádství. Doufal jsem, že potkám na své cestě moře. Ale napil jsem se té vody dřív než jsem k němu došel, bohudík! Uviděl Tě tak smutnou..“
Kozo namyšlená, polib si. Teď se usměji na slečnu v modrých batikovaných šatech. Jen se koukni, že nejsi jediná a já beznadějný případ na tobě závislý. 

Holka: „Myslíš jen na sebe - a vůbec mě neposloucháš.“ 

Kluk: „Milování je bez řečí, to přece víš. Nebo nevíš? Tys ještě nikdy? Proto? Proto jsi tak trpká a hraješ si na habrové dřevo?“ 

Holka: „Tebou se tak nechám milovat…“ 

Kluk: Zadíval jsem se tehdy naposled klukovskýma očima, přivřel víčka, zaostřil a řekl: „Tak jdi do prdele“. 

Kluk šel za svým západem slunce a ani jednou se neohlédl. Tak málo mu na ní záleželo. Tedy… vlastně se stále v mysli vracel: otočit se zpátky a prudce ji obejmout. Ale to nikdy neudělal. Věděl, že žije na zemi se sny rojícími se za tmy, kdy nevíš, na koho skočíš. Skočíš do vlastní představivosti, zůstává stejná postava, ale s poddajnými vlastnostmi. Jo, sny jsou fajn. 

Doslechl se od její sestry, že je psychicky na dně. A měl by si to vyčítat. Avšak životem utvrzené hovado jen povzdychlo a polklo poslední sousto nabalené buchty.

***

„Se sýrem nebo salámem?“
S krupicí.
„Se sýrem.“

***

Proč vždy řekneme něco jiného, než nám dřímá pod hrudníkem? Občas teda řekneme pár pravých slov, po kterých se životy opráší a připomenou si, že zas za tolik nestojí. Do lecčeho se namočí, ve dnech smutku a depresí, leckam spadnou, důvěřují-li už pouze moci větru. 

A někde na skalách uplatní se základní fyzikální pravidla o volném pádu, deformace způsobená vnějšími vlivy – tlakem, teplotou, chemickými reakcemi. 

Poslední moucha odplula na cestu za západem slunce a rozbila si frňák o žárovku z Tesly Holešovice. 

Šikovný mravenec očistil lebku kyselinou o poslední zbytky tkání a donesl žrádlo berušce. 

Starý malíř definoval pomíjivost obrazem. Jediným nekončícím snímkem silného charisma, které skutečnost „bylo to tak dávno a jen chvilku“ vždy připomene. 

Katčiny první sexuální zkušenosti přerostly v dospělou Hanku a Petra. Sebe už nepotřebuje, má přece je. Ostříhala si vlasy podle modelu zvaný „hrnec“ a usmívá na svět očima šťastné dojnice. 

// Já stále běhám a sním, že potkám člověka, který bude věřit, že jsem ten, kterého sám sebe snažím se vysnít. Jednou to vyjde, jednou určitě. Lepší než obkládat bazén a sledovat z polohovacího lůžka odpadající kachličky. //