když....

Když sem tě poprvé spatřil

v tu chvíli mi celý svět patřil.

Tvá tvář představuje krásu

v tvých očích viděl sem spásu.

 

Tvůj usměv mi dodával sílu

jako bych potkal pohádkovou vílu.

S tebou mé trápení zmizelo

jako kdyby předtím  žádné nebylo.

 

Těšil sem se každý den až bude pět

Abych mohl s tebou prohodit pár vět.

Každé slůvko od tebe je potěšení

většího ani na světě není.

 

Krásné bylo s tebou setkání

i když v trochu netradičním podání.

Myslím na to čím dál víc

a lituji toho že neudělal sem nic.

 

Cítil sem vzrušení i strach

co se mělo stát bylo ve hvězdách.

Teď dal bych všechno o čem sním

vědět že tě ještě jednou políbit smím.

 

Asi si myslíš když čteš tuto báseň

že chovám se jak ten největší blázen.

Asi je to pravda,bez slitování

co se se mnou stalo nemám zdání.

 

Nejspíše mi ta nejdůležitější věc chybí

ta co  každého bolí ale zároveň  i vábí.

Nechci tě nějak urazit ani ti lhát

chtěl bych pouze ještě šanci dát.

 

Chtěl bych tě držet za ruku,hladit po tváři

mít tě u sebe když se slunko rozzáří.

Možná sem staromódní či bláhový

ale sem to já a zůstanu takový.

 

Pochopil sem že bylo to pro tebe málo

že toužíš po něčem co by za to stálo.

Teď když budu mít více času

pečlivě zvážím svoji trasu.

 

Vím že už mi asi nevěříš a nejspíš nebudeš

a bojíš se že si ublížíš že se mnou zakopneš.

Nejvíce chybami se člověk učí

i když jeho srdce se tím strašně mučí.

 

 

Zjistil co měl až když  to ztratil

Mrzí ho to a rád by to vrátil.

Občas se nad ním andělíček slituje

když vidí jak moc toho lituje.

 

Nebo nad ním ďáblík vesele tančí

a šeptá mu do ucha a´t už to skončí.

Jako když nekončící válka dozní

kde nejsou vítězové ani poražení.

 

Třeba se jak ten anděl nade mnou slituješ

a to nejcennější mi daruješ. 

I když se mi šance rychle vytrácí

ale já sem ten co naději neztrácí.

 

A chci abys věděla že při tobě budu vždy stát

ať ve zdraví či nemoci,až se ti nebude chtít smát.

Šáríí mám tě rád

a vždy na tebe budu jen w dobrém vzpomínat.

---