Chladné ráno před kavárnou U Ztracených nadějí

Chladné ráno před kavárnou U Ztracených nadějí

Utíkám do nekonečné dálky
tam před kavárnu u staré kašny,
kde končím já,
kde začínáš Ty.

Chci být s tebou Ty to víš,
proč tam nikdy nestojíš?
Pokaždé, když vstanu utíkám tam,
kde cítím Tvou vůni, tam,
kde bys mohla být moje.

Mám to na dohled,
jsem skoro tam,
hodiny tam stojím sám.

Město se probouzí a Ty něžně s ním,
já o kašnu se opírám a sním.
Trápí mě ta představa,
že čekáš tam jindy nežli já.

Jak blázen věřím nadějím,
u staré kašny pár dní spím,
brzo se probouzím
tvůj úsměv z dálky vyhlížím,
nestojím Ti ani za pohled tvých krásných očí.

Pak jedno chladné ráno se probouzím,
Ty do kavárny vcházíš s ním,
v kaluži vlastních slz ze srdce krvácím
a teď už moc dobře vím,
že zamilovaní nikdy nesmějí
čekat před kavárnou U Ztracených nadějí...