Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Oresteia

20. 04. 2001

937

Autor

Adam

trny ti ruku poraní krev pomalu vytéká z ran bolí to bolesti se však nebráníš necháš ji vtékat do svých ran jsi sama jsi sám dřevěný pluh rozruší zemi rozhrne hlínu do obou stran hlína je ještě po zimě ztvrdlá jsi sama jsi sám zavřeš dveře v domě je šero žena tě prosí „všechno ti dám“ udeříš dvakrát pak padne k zemi jsi sama jsi sám trny ti ruku poraní krev pomalu vytéká z ran „nechoď do toho domu“ nezakřičíš necháš ji vstoupit „nechoď tam“ mlčíš bolí to bolesti se však nebráníš „nemělas mě nikdy porodit“ první ze dvou ran a až bude ležet na zemi až necháš bolest vtékat do svých ran už nikdy s nikým nebudeš už vždycky budeš sama budeš sám

tatokalan

09. 03. 2003

Dát tip

Krásné. Vlastně, co dodat? Asi jen *

ruby

21. 04. 2001

Dát tip

zezacatku jsem se moc nechytala, pak se mi to ale povedlo, a na druhe precteni davam tip

Astrálka

21. 04. 2001

Dát tip

* kometa, aj v preplnenej električke môžeš byť sama, je jedno, či si žena, alebo muž * Adam, píšeš dobre, naozaj * v nemocnici som si to všimla, že v bolesti je každý sám