radši už nic neznamenat

zabila jsem v sobě možná vodu

jsem ale trapná, že?!

s chutí rozdrápat se po obvodu

s náručí plnou skříní

se v sobě příčím

naposledy ti vrazit do tváře ti vrátit

posedlostí, zlostí zlámanou v půlky

já už asi nic nemám vztekle celá nahá

slzím lepidlo do obsahu

v nesouladu, kdo? Já?! vzít si to všechno co nemáš

zmačkat tě do popelníku a sprostě ti nadávat

co dál, když mě škrtíš svým svetrem k vášním

nechápu tě a nechci tě chápat, prosím

neznám tě a asi tě nechci poznávat, prosím

poštvals mě proti sobě samé

bodám se ve spánku a krvácím ničím

vším všude

tak si mě příště nezapomeň zase přidat do kofoly…