? (prozatím nevymyšlen)

A opět trochu poskočíme :-) Na názvu už pracuju, ale vzhledem k tomu, že nevim jak to skončí je to dost těžká práce

Odhrnula chatrný závěs, který dům rozděloval na kuchyň a ložnici a zívla. Byla by ještě spala, nebýt nadšeného výskání dětí venku.

Zakopla o kotlík se včerejší polévkou a narazila si palec. Tiše zaklela. Uklidila by nebýt toho, že včera se konala oslava k příležitosti příchodu pěvce.

Nešla tam, ale hluk z vesnice byl natolik silný, že jej slyšela i do svého domu na druhém konci. Celou noc nespala – a měla pocit, že každý ve vesnici na tom bude lépe než ona.

Nalití pivem, najezení – spokojení a nadšení. Jenom já jsem tak pitomá a vymluvím se na bolest hlavy! Jako bych byla nějaká aristokratka!

Rozhrnula závěsy a přivřela oči nad prudkým světlem. Po chvíli už byla schopná rozeznávat tvary.

„A zatraceně.“ Ulevila si nevěřícně. Musela si protřít oči – tohle se jí přece musí zdát! Kdyby nevěděla, že se tu nestrhla nějaká bitka, asi by si to musela myslet.

Všude polehávali opilí vesničané, povalovaly se vyhořelé pochodně a dveře domů visely často na jediném pantu.

Trochu překvapeně vyšla ze svého skromného domku.

Po půlhodinové prohlídce se potvrdila její domněnka, že jediní tvorové ve vesnici, kteří jsou schopni pohybu a smysluplné mluvy jsou – děti. A pěvec.

Nedivím se, že jsou opilí, když vypadá takhle.

Na mladíkových nohou seděla nadšená Ishlansad a probírala se jeho černými vlnitými vlasy. A on – s neuvěřitelnou trpělivostí – si to nechával líbit.

Pocítila k němu obdiv. Ishlansad se nezabírala tím, zda svým hraním někomu ublíží či ne. A její „česání“ bylo často podobné mučení královských vojáků.

Náhle vzhlédl a usmál se.

Yola cítila, jak jí na okamžik vynechalo srdce. Teprve pak byla schopná kývnout na pozdrav.

 

„Ona se do toho zrádce zamilovala?“ vyprskl Silerius nevěřícně.

Otis se na něj zamračil. „Tenkrát jí bylo jenom šestnáct a navíc nevěděla, že ten … pěvec je zrádce.“

„I tys mu věřil.“ Poznamenala Yola tiše. Tím ho usadila.

„A ty bys mu nevěřila?“ pousmál se omluvně. „Měl nádhernou a upřímnou tvář; když jsem ho viděl poprvé, myslel jsem, že jsem potkal někoho, kdo má za předka nějakého  Prvorozeného.“

„To měl.“ Zašeptala a přitáhla si kolena blíže k bradě.

„Myslím, že zamilovanost je dost slabé slovo pro cit, který k němu chovala.“ Zasáhl Arlomin. Pak se na Yolu zkoumavě zadíval. „I když – rád bych věděl, jestli měl tak krásnou tvář nebo jeho předkem byl Prvorozený.“

„Měl krásnou tvář.“ Pokrčila rameny Yola, ale nevzhlédla. „O jeho předcích nic nevím. Neměla jsem čas se ho zeptat.“

„Neměla jsi čas? Přišel k vám tři roky před válkou!“ vykřikl Silerius.

Rozzuřeně vzhlédla. „Samozřejmě – přišel!“ odsekla vztekle a z koutku oka jí skápla osaměla slza. „A o dva dny později na nás zaútočili královští vojáci. Celou vesnicí srovnali se zemí – byli jsme na útěku, báli jsme se, ale stejně jsem měla čas se ho zeptat, kdo jsou jeho předci, zatímco jsem bojovala a ošetřovala zraněné!“

Silerius ji ohromeně sledoval. Pak sklonil hlavu a šeptl omluvné: „Odpusť.“

„Není to jen odvaha, hrdost a lidé, co tvoří tuhle zem – říkával.“ Řekla Yola do tíživého ticha. „Víš jaké je první pravidlo pro vítězství?

Láska. Můžeš být výborný taktik, velitel a vládce, ale lidi, které nemiluješ, nemůžeš vést k vítězství.

Tvá láska jim dodá odvahu, když prohrávají. Tvá láska jim dodá sílu, když zakolísají. Láska ti prozradí, když jsou na pokraji sil. Láska je podrží a dovede k vítězství.

Láska z nich dělá lid ochotný bojovat za svou svobodu. Tomu musíš věřit.“ Povzdechla si a upřela pohled kamsi do dáli. „A já mu věřila. Milovala.“

„Možná až příliš.“ Zamumlal Otis a pevně ji objal kolem ramen.

Silerius je překvapeně pozoroval.

Tvořili zajímavou skupinu.

Arlomin – vysoký, plavovlasý, s tváří hladkou a ztrápenou. Moudrý a trpělivý. Otis – podsaditý mladík s tvrdou tváří, hnědými vlasy a slabostí pro proklínanou princeznu.

Prošli si těžkými zkouškami a vázalo je k sobě pouto silnější a pevnější než jen přátelství.

Vypovídali mu svůj příběh, jako by byl jejich knězem – nic neskrývali. Alespoň to tak vypadalo.

Povzdechl si. Tohle bude ještě hodně zajímavý den.

---