Za ženy a dítka

Naprosto spontánně....

Za stolem pohledy verbířů, podruhé horší než prve, za domy zástupy šermířů, za kopci potoky krve. Za lesy postavy na kůlech s rozsekanými těly, za plentou v špitálu tichý vzdech, z těch pár, co štěstí měli. Za holky staví se pěstouni, za kluky staví se zeď, před kluky staví se vrahouni, čekají na sluvko : TEĎ. Za muži sotva se zapráší, za ženy dali se vzít, na tváře barvy si nanáší, na polích budou se bít. Nejdříve zadrnčí tětivy, potom se rozzvoní meče. Za naše domy a za chlívy ! Vzchop se a přestaň brečet ! Až bude konec ničení, až bude konec boje, natrhej kvítka pro ženy, obejmi dítka svoje. Až se to všecho umlčí, vezmi prut místo meče, ať tvoje dítě nezvlčí, ať nevychováš vlče. Teď však se svojí zbraně chop a do vřavy pojď s námi, nepřemýšlej, zda hop či trop ! mysli na naše dámy.

---