Strome! Rosť!

STROME!

                         ROSŤ!

Zdá  se mi o lese

                              voní zde houby

                                                          a do mechu se propadám po kotníky

Zdá se mi o ranním svitu

                                             mezi jehličkami a ptačím zpěvem

                                                                                              Když na měkkou půdu ulehám

 

A kolem to raší životem

Malý stromku ROSŤ !

Hladím tě a uctívám tvé lístky

                                                      jako pocit, kdy mohu volně dýchat

                                                      jako má krev prosycena čistým plynem

                                                      jež do hlavy stoupá pravdou skutečnější

                                                                          než víno skýtá

 

Nacházím se v chrámu ŽIVOTA,

                                                           i když mezi panelovými zdmi spím

                                                           a o tobě jen sním, stromku milý

Miluji tě,

                jako když z mráčku kvítek vyloupne se

                                                                                       bílý

                jako slunce něžně hladí palouček

                jako víla roztančí svět zeleně

                                                                    mlžných rán a teskných nocí

                                                                    panensky prozpěvuje a samou nahotou

                                                                    kámen obměkčuje               

 

Tebe, betone, proklínám

Jakmile procitnu,

                               zmiz z mého života

A ty, strome, z těla

                                 ROSŤ!

 

Jako když duše do mechu

                                              se vpíjí

Protrhni panel a asfalt,

                                         ať puknou a zlomí se

Vem‘ sílu bohu z poháru mocenství

                                                                a mě kořeny něžně obejmi

 

Tak rosť, stromečku,

                                    rosť rychle a mohutně

                                                                           celým srdcem tě živím

Pastýři lesa: buky,

                                jasani, javoři, lípy, borky,

                                                                             ebeni, smrčci, habři a kaštani

                                                                             uzavřete rozhovor soví

                                                                             verdiktem smrtelným pro vše neživé,

                                  jež člověk vytvořil navíc

 

Zde

       Rosť, strome, rosť

                                       rozvětveně a listnatě

V hlavy kyslíkem

                                spolu se sluncem

                                                               rozum vdechni lidem zpět

---