Lampa

Pouliční lampa má těžký dech,

jako stařec ploužící se na schodech.

Noc co noc do tmy jasné září

svým modrožlutým zrakem. Svou tváří.

Nikdo si ji nevšimne, pokud svítí.

Stojí na nároží, nikde žádné kvítí.

Slouží v dýmu aut a komínů,

jenž ji dusí, nezná vůni jasmínu.

Je invalida, má jen jednu nohu.

Kabát má v moderním slohu,

i přesto jí do žárovky zebe,

když padá bílý snížek z nebe.