Snídaně v hliněném objetí

Snídaně v hliněném objetí

snídaně v hliněném objetí
ruka i s tužkou v řádcích se ztrácí
v éther sny z hlavy utíkají
s kávou v niž pohledem krvácíš

rohy světa v šat z nyvých nítí
beznaděj zmatena odívá
nemajíc nohou utíkáš pryč
jsi divá skutečnost žárlivá

jasmínu květ a letky z vosku
už jen málo patří kapsám tvým
bezbřehé ticho rozlévá se
městem tím samotou trýznivým

v oknech žluč děravé záclony
zjizvené zdi stěny praskají
cihlové mámení zpívá jak
v dlaních jí slzy usínají

v agonii slov padají skrz
víčka jež vráskami sešity
jak chmýří ve větru těžký jsi
stojíš ty ve vosku zalitý

měsíce zář v mračna se kryje
ulicí procházíš zpaměti
uspíš klid jímavý vzbudí tě
snídaně v hliněném objetí

---