Hamletům

Hamletům

Na zemi, schoulení u topení

Promrzlí, zlomení, unavení

Mezi prsty světlo barvy nachu

Kouř z horké kávy pokojem voní

Posledním z Hamletů hrany zvoní

Z malého prostého lidského strachu

Jak krásně snadné je nikdy více

Po zádech skočit do pšenice

Zůstat  ležet mezi klasy v poli

Těžko se brát proti proudu chtění

Pod tíhou života hrbí se a mění

Černé šaty dávno žerou moli

Pády pár metrů od cílů cest

Všechno nejde mlčky snést

Uprostřed pokoje myšlenka bolí

Omšelé divadlo oponu spouští

Sám sobě nikdo neodpouští

Hliněný hrneček v rukou se drolí