Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePlch, motýl a kopretiny.
14. 02. 2007
4
5
768
Autor
monsieurloup
To odpoledne bylo vyjímečně slunné.
Nebýt jediného mráčku ve tvaru špinavé a zpola vypité pivní lahve, na jehož stín se plch tolik těšil, bylo by nekonečně nudné hledět vzhůru. Ne že by to teď bylo zvlášť zábavné, ale jeden se nemusel stydět, že se ničím nezabývá. Na takovéhle věci byl plch rozhodně opatrný. Neměl rád králíky pro jejich tupé civění, ta nudná zvířata strávila hodiny s pohledem upřeným před sebe, aniž by si všimla jediného stébla trávy. Ještě dnes ráno proto opovrhoval i kopretinami... ale velmi se přejedl při snídani a když pak ležel, ztěžka oddechoval a přemýšlel, náhle pochopil, že kopretiny jinak nemohou a to ho velmi rozrušilo. Dlouho přemítal o tom, k čemu tedy jsou, když se nemohou na nic dívat a těšit se tím, a velmi kopretiny litoval, protože se zprvu zdálo, že jsou opravdu k ničemu. Později ovšem, s velkou úlevou, usoudil, že tomu nemůže být jinak, než že existují proto, aby byly pozorovány a velmi se zděsil, jak málo chybělo a byly by na světě zbytečné!
Proto dnes celý den pobýval na louce, prohlížel si jednu květinu po druhé a byl na sebe moc pyšný. Občas si posteskl, že kopretiny nemluví, a představoval si, jak mu děkují, jak ho poplácávají po zádech a říkají mu, jak je opravdu moc hodný a starostlivý a představoval si to tak zběsile, že to spatřil okolo letící motýl a pomyslel si, k čemu asi je takový plch, když myslí na kopretiny, místo toho, aby je jedl. Ihned proto usedl na kopretinu, kterou plch právě upřeně pozoroval, a začal zběsile vysávat poslední nektar, který ještě nevysušilo slunce, přičemž věnoval plchovi celou sadu opovržlivých pohledů. Plch byl zprvu rád, že se někdo další zabývá kopretinami, ale motýlovo chování ho brzy začalo velmi rozčilovat. Velmi silně si proto představil své příští ráno, kdy použije motýlí tykadlo jako zubní nit. Vida, že motýlova křídla, do té doby pravidelně se zavírající a otevírající, ztuhla uprostřed pohybu, představil si ještě silněji své příští ráno, kdy použije motýlích křídel jako toaletní papír, a motýl se hnusem rozpadl na prach.
Nebýt jediného mráčku ve tvaru špinavé a zpola vypité pivní lahve, na jehož stín se plch tolik těšil, bylo by nekonečně nudné hledět vzhůru. Ne že by to teď bylo zvlášť zábavné, ale jeden se nemusel stydět, že se ničím nezabývá. Na takovéhle věci byl plch rozhodně opatrný. Neměl rád králíky pro jejich tupé civění, ta nudná zvířata strávila hodiny s pohledem upřeným před sebe, aniž by si všimla jediného stébla trávy. Ještě dnes ráno proto opovrhoval i kopretinami... ale velmi se přejedl při snídani a když pak ležel, ztěžka oddechoval a přemýšlel, náhle pochopil, že kopretiny jinak nemohou a to ho velmi rozrušilo. Dlouho přemítal o tom, k čemu tedy jsou, když se nemohou na nic dívat a těšit se tím, a velmi kopretiny litoval, protože se zprvu zdálo, že jsou opravdu k ničemu. Později ovšem, s velkou úlevou, usoudil, že tomu nemůže být jinak, než že existují proto, aby byly pozorovány a velmi se zděsil, jak málo chybělo a byly by na světě zbytečné!
Proto dnes celý den pobýval na louce, prohlížel si jednu květinu po druhé a byl na sebe moc pyšný. Občas si posteskl, že kopretiny nemluví, a představoval si, jak mu děkují, jak ho poplácávají po zádech a říkají mu, jak je opravdu moc hodný a starostlivý a představoval si to tak zběsile, že to spatřil okolo letící motýl a pomyslel si, k čemu asi je takový plch, když myslí na kopretiny, místo toho, aby je jedl. Ihned proto usedl na kopretinu, kterou plch právě upřeně pozoroval, a začal zběsile vysávat poslední nektar, který ještě nevysušilo slunce, přičemž věnoval plchovi celou sadu opovržlivých pohledů. Plch byl zprvu rád, že se někdo další zabývá kopretinami, ale motýlovo chování ho brzy začalo velmi rozčilovat. Velmi silně si proto představil své příští ráno, kdy použije motýlí tykadlo jako zubní nit. Vida, že motýlova křídla, do té doby pravidelně se zavírající a otevírající, ztuhla uprostřed pohybu, představil si ještě silněji své příští ráno, kdy použije motýlích křídel jako toaletní papír, a motýl se hnusem rozpadl na prach.
5 názorů
hůů.. no krása. tuhle pohádku si zabírám do knihovničky :-))
a "plch" .. jako bych to už slyšela, ale určitě ne.. :)))
ach ach.. dlouho mě nic tak nepotěšilo