Final Fantasy

"Hey!Laguno!Jseš si opravdu jistej že víš kde sme?"
"? Samozřejmě že vim.Za koho mě máš Kirosi? Stromy všude kolem nás-sme v Timberském lese!"
"Vážně?Nepovídej."
"No tak!I ty Warde?Jsme v tom pravém,určitě."vyhrkl ze sebe nepřesvědčivě Laguna.Mávnul rukou kupředu a rozběhl se.Tři Galbadští vojáci utíkali lesem na sever po pěšině kroutící se mezi stromy.První vedl skupinu Laguna - průměrně vysoký muž s poměrně dlouhými černými vlasy,zelenýma očima a samopalem v ruce.Za ním Kiros - snědý,vysoký,štíhlý jemuž po bocích vyseli dvě na držáku připevněné čepele s ostřím z obou stran.Vlasy velmi dlouhé,spletené do mnoha copánků,stažené do culíku a zdobené několika korálky.Poslední byl Ward - největší z těch tří. Vysoký,při těle.Na hlavě modrý šátek.Připomíná golema a utíká směšným způsobem.S napřímeným tělem máchaje obrovskýma rukama kolem sebe.Na zádech připravenou harpunu rozměrů gigantických jako je on sám.
"sss.Stůjte!"
"Co se děje Laguno"?
"Támhle z toho křoví před náma se na mě něco kouká."
"Nic nevidim."zaburácel Ward
"Já do toho střelim."hlesl energicky Laguna.
"No to je nápad!Bravo Laguno.Nic tam není."
"Když si to myslíš,tak se tam jdi podívat Kirosi."
"No,emm...koukám a vidím-nic tam není...."zakroutil se Kiros.
PRÁSK!Z Lagunovo samopalu vyšla kulka.Těsně před křovím se zvedl obláček prachu.
"Laguno ty ...!" Kirose umlčelo obrovské tělo které se vzneslo ze křoví nad ně.Stín zakryl všechny tři. Zem se otřásla pod tíhou dopadu.Jediný s kým to ani nehlo byl Ward.
"A takoví to mělo nevinný kukadla..."pronesl zklamaným hlasem Laguna.
"Co teď?" Monstrum vypadající jako zeleno-okrová gorila se váhavě kolíbala za strany na stranu,stojíc několik metrů před nimy.
"Utíkat..."řekl Kiros
"Panikařit."řekl Laguna
"Bojovat."zahřměl Ward.
Monstrum se dalo konečně do pohybu.Nečekaně jistým krokem se dalo k nim.Po třech krocích už skoro běželo.
Ward zvedl giga harpunu nad sebe,napřáhl se a hodil.Harpuna prořízla vzduch v místech kde ještě před chvílí byla gorilka,a zabodla se do stromu takovou silou,že v něm zůstala trčet ve vodorovné poloze.
"Minuls..."zamumlal Laguna když se před ním tyčilo monstrum jak z hororu.
Jen zvedl hlavu,plácl sebou o zem jak podraženej.Při pádu nad hlavou cítil závan větru,jak po něm gorila máchla rukou.Překulil se na záda,a uviděl ruku,nebo spíše kladivo co se na něj z hůry snášelo,a mělo ho zabořit hluboko do tvrdé země.Odkulil se stranou,a vedle sebe cítil detonaci malého granátu.Na hlavu mu dopadla sprška hlíny.
("To je průser.)"pomyslel si Laguna,když se sbíral ze země. Ozval se rámus podobající se nárazu lokomotivy do cihlové zdi.Laguna se rozhlédl,a spatřil Warda chytajícího balanc,Kirose válejícího se na zemi stranou od něj,a nakonec gorilku shazující ze sebe kládu.kterou po něm musel hodit Ward,a které se nejspíš vyhýbal Kiros.Když se gorilka zvedla,stáli před ní budoucí polotovary na karbanátky.Tak vypadal její výraz-pokud tamto ono bylo obličej.Když už se chtěla pustit do díla,začali jí o tělo pleskat kulky z Lagunovo samopalu.Ty se jen s hvízdáním odrážely do stran.
"Aha." dostal ze sebe Laguna a tvářil se že se tváří překvapeně.
Kiros se rozeběhl proti gorilce dokud stála nejistě,ruce s ostřími složil nad hlavu a saltem přeskočil gorilu tak,že by jí to mělo přepůlit vejpůl.To se sice nestalo,ale gorila se zastavila,a jakoby zkameněla.Země se znovu otřásla,když se obrovské monstrum převrátilo dopředu a dopadlo na zem.
Ward se otočil a šel páčit harpunu ze stromu.Kiros se vítězoslavně vracel od chcípláčka,a Laguna se škrábal na zátylku.Ward nakonec harpunu ze stromu dostal,ale skoro si sebou vzal i ten strom.
"Laguno!Řekni-neměli by sme bojovat proti Timberským vojákům místo toho bloudění po lesích,a bojování s lesními tvory?"ozvalo se od Kirose,načež Ward pokýval hlavou na znamení souhlasu.
"Jen klid!Vše bylo pod kontrolou."
Laguna se,otočil ke svím kumpánům "Ale MY se musíme vrátit do Deelingu."
"Je v tom zase ona?"
 "KDO JE U TEBE ONA?Jmenuje se Julia OK Kirosi?"
"Samozřejmě že kvůli ní.Nepropásl ani jedno její vystoupení."zaznělo nenápadně od Warda.
"Kááždopádně se už nebudeme vracet.A zadruhý se tamta mrtvola ňák divně hejbe.Takže DEELINGU!! JEDEME DOMŮ!!"
Zvolal Laguna rozeběhl se.Už dříve povalenou kládou se dostali přes potok,odkud už bylo vidět konec lesa,kde bylo zaparkované Galbadské armádní auto.Nasedli do něj.Kola zahrabaly a vozidlo se dalo do pohybu.
 Do Galbadie dorazily za tmy.Město svítilo do noci pouličními lampami,svítícími transparenty a světlomety které na noční obloze vykreslovaly znak Galbadie.
Vojenské auto smykem zastavilo přímo uprostřed kruhové křižovatky,v jejímž středu byla kašna se sochou ženy která držela džbán,ze kterého vytékala voda.
"Co to děláš?! Proč si zastavil tady? To nejde!"ječel panicky Kiros.
"Neboj-to je v pohodě.Víte co?Zvu vás na drink.ZAMNOU!"křikl Laguna mávl rukou kupředu a zase utíkal za svím.Ward a Kiros ho následovali.Dali se ulicí kde každý třetí člověk byl Galbadský voják.Zastavili se před prosklenými dvojitými dveřmi hotelu,které se předními dokořán otevřely.Voják stojící u dveří šel ihned do pozoru a zasalutoval.Z dáli se ozývaly zvuky klaksonů.Vešli dovnitř.Byli v patře s recepcí u které stála pokojská.Postarší paní v uniformě,a recepční - pán s uhlazenými černými vlasy dozadu.Oba na nové příchozí upřeli pohled,a něco si mezi sebou šeptali.Všiml si toho Kiros i Ward.Jen Laguna který pospíchal ke schodům vedoucím do spodního patra to sebemíň nezajímalo.Sešli schody potažené červeným čistým kobercem do sálu s barem a sedačkami do půlkruhu v němž je postaven stůl.Nalevo bylo piáno,a kolem něj vázy s květinami.Tři vojáci z nichž jeden se od standardní modré uniformy lišil místy červenou uniformou což značilo že je vyšší hodnosti netrpělivě postávali u prostředních lavic.
Trojice s Lagunou v čele zamířila k barmance stojící uprostřed místnosti.
"Dobrý den.Vaše obvyklé místo je připravené."
("Co?") ozvalo se Lagunovi v podvědomí až to s nim trhlo.
"Děje se něco Laguno?"řekl s ledovím klidem Ward a založil ruce.
"Nic."Laguna se otočil ke svím dvěma přátelům.Dal levou ruku v bok,mírně se předklonil a pravou rukou se poškrábal na zátylku.
"Jen jsem měl pocit...jako bych někoho slyšel v hlavě...ahh,zapomeňte na to."
"Jo.Taky se mi někdy něco podobného stává.Od toho lesa." řekl Kiros jako by se nic nedělo.
"Něco na tom bude."zašeptal klidně Ward.Vypadalo to jako by byl Laguna jedinej zmatenej.
"Hm...nemá cenu se tim teď zabývat."
otočil se a zamířil k sedačce v horním koutě místnosti.Všichni tři usedli,a okamžitě u nich byla číšnice s kaštanovými vlasy učesanými do culíku,úsměvem ve tváři a příjemnýma očima,oblečená v bílé halence a červené sukni.
"Máte přání?"
Začal Laguna "Jako obvykle"
Kiros pokračoval "Mě také"
"Já taky"zakončil objednávku golem Ward.
Barmanka pokynula hlavou,otočila se a odešla.Znala je,byli tu pravidelně každý týden v dobu kdy měla pianistka Julia své vystoupení.Scházelo se tu mnoho lidí,ale od začátku války jich začalo ubývat.Teď přichází jen několik vojáků co mají dovolenou,či vyšší šarže.
"Mělo by to začít každou chvilkou..."řekl Laguna netrpělivým hlasem.Sklonil hlavu a zíral do země. Kiros jen pokynul hlavou,a Ward znovu založil ruce. Byli slyšet jen kroky někoho kdo scházel dolů po schodech.Každý kdo měl oči  se podíval za zvukem.Julia už přicházela.Byla to nádhera.Překrásná dívka s kaštanovými vlasy po ramena  v červených šatech s odvážným rozparkem.Byla to ona na kterou se všichni tak těšily.Sešla schody s lehkým úsměvem a ladným krokem zamířila k piánu.Posadila se na židli a začala hrát.Byl to song Eyes on Me.Nezpívala,pouze hrála.
"Tak Laguno,máš jí tu."dloubnul loktem do Laguny Kiros.
"Jdi za ní.Přišla tvá chvíle...“
"Proč ne?Vy si určitě myslíte že bych na to neměl co?!"Laguna se zvedl a pomalým krokem se dal k piánu na které hrála Julia.Uprostřed cesty se z ničeho nic zastavil,otočil se do sálu,a poškrábal se na zátylku.
("Phew...takhle blízko jsem u ní ještě nebyl.Ta je fakt nádherná.Co mam dělat?Co mam dělat?")říkal si pro sebe v duchu.(“On to snad myslí vážně...“)-se mu na to v hlavě ozvalo.Otočil se znovu k ní a udělal dalších pár kroků jejím směrem.Zase se zastavil.Byl tolik nervózní až ho rozbolela noha.Obkulhal menší kolečko a vrátil se na to stejné místo.Znovu se poškrábal a kulhal zpět ke své lavici.Když k ní dorazil, Kiros mu řekl:"Vítej zpět veliteli.Dobrá práce."znělo to jako posměšek.
I Ward se přidal."Mise byla úspěšná.Můžete se posadit."
Laguna si sedl.Dal ruce do klína,opřel se o ně,a sklopil hlavu.
"TICHO!Byl jsem blíž než kterýkoli z vás.Vy HRDINOVÉ."Mezitím Julia dohrála na piáno.Bylo to pro tento večer jediné číslo.Přesto bylo v sále pořád hrobové ticho.
Ward i Kiros něco vyhrkli a rychle se postavily.Laguna si toho všiml a postavil se také.
"Co se děje?"
"Nic Laguno.My odcházíme.TY tu zůstaň.Tenhle večer bude jen tvůj."rychle odemlel Kiros a otočil se.Ward taky a oba šly pryč.Laguna rozhodil rukama a než stihl něco říct ozval se za nim ženský hlas "Smím?" Laguna sebou škubl a otočil se.Leknutím se našponoval a vykoktal "J-jistě že." otočil se a odkulhal kousek stranou.Byla to Julia kdo k němu promluvil.Posadila se na místo Laguny.Ten se taky posadil a hlavu sklonil ještě níž.
("Bože to je ona!To je opravdu ona!!Co mam dělat?!Kirosi!Warde!Pomoc!!!Ta je ale nádherná(“Ztracenej případ“)")
"Už jsi v pořádku?"vytrhla Lagunu ze ksoběpromlouvání Julia.
"C-co myslíš?"
"Tvá noha."
"TY JSI MĚ VIDĚLA?! J-jo to.Je to vpořádku.Stane se mi to pokaždý když sem nervózní."
"Ale v mé přítomnosti nemusíš být nervózní.Řekni nemohly by sme si popovídat někde v soukromí?Mam tu rezervovaný pokoj"zašeptala Julia.
Laguna prudce vstal a křikl: "DO TVÉHO POKOJE?!"
"Ano.Je těžké si tu povídat.Všichni se na nás dívají."opět ještě tišeji šeptla Julia.
Laguna se opatrně rozhlídl.Byla to pravda.Všichni vojáci,barmanky,číšnice i s Kirosem a Wardem stáli kolem nich.Ne moc blízko,ale vůbec ne daleko.
"Přijdeš?Rozmysli si to.Jdu do svého pokoje.Dam vědět recepčnímu..."špitla Julia, zvedla se a elegantním krokem šla pryč ze sálu.
("Wow! Já sám s Juliou v jejím pokoji?To musí být sen!To musí být sen...(“To je sen.To je sen!).Snad to nedopadne jako obyčejně. Jediný co umim je kecat kecat,a nikdy poslouchat..Ale ne tentokrát!Půjdu za ní a pomůžu jí s jejím problémem!"). Laguna se znovu rozhlídl.Vojáci byli znovu na svém místě,Kiros a Ward stáli u baru,stejně jako barmanka a číšnice.Šel za nima.Jak procházel okolo vojáků zaslechl jejich rozhovor.
"Julia...s ním...!?"
Voják s vyšší šarží říkal: "..já pořád Julie tohle,Julie tamto.A ona?Ona de za tamtim! Já tě pošlu do boje někam hodně,hodně daleko!!!"
Laguna se tvářil že nic nezaslechl a pokračoval k baru.
"No,Laguno,teď si zabodoval."ozval se první Ward.
"Půjdeš za ní co?Zkus se pro jednou ovládat a naslouchat místo toho tvýho věčnýho kecání jo?!"dodal Kiros.
"Hey!Samozřejmě že budu!Půjdu za ní a budu pro ni jedno velké ucho."řekl Laguna a založil ruce.Otočil se a šel ke schodům.
Kiros mu ještě stihl popřát štěstí,načež Laguna jen kývnul hlavou.Vyšel schodiště a ostýchavě přišel k recepčnímu.
"...Kte-kte-který...je"vykoktával Laguna u recepčního.
"Aaa,pan Laguna Loire,prosím tudy.Slečna Julia vás očekává".Ukázal recepční rukou ke dveřím vedoucím do haly,a vytrhnul Lagunu z jeho koktání.Výraz měl nezúčastněný. Laguna šel za ním.Vešli do dlouhé haly po jejíchž stranách bylo mnoho dveří.Na zemi byl stejný červený koberec co byl dole v hale.Recepční se zastavil u dveří s číslem 22.
Rukou pokynul že jsou to ty správné dveře,a odporoučel se pryč.Laguna se před ně postavil,poškrábal se na zátylku,a zaťukal.Ty se téměř hned otevřely dokořán,a za nima stála Julia.Stejně krásná,v těch stejných šatech.
"Pojď dovnitř."usmála se.Laguna kývnul a vešel dál.Dveře se za ním zavřeli.
"Děkuji že jsi sem za mnou přišel."usmála se Julia.
"Ne,to já děkuju žes mě pozvala".
Julia se kratičce zasmála.
"Často tě vídám při svém vystoupení."
"Mě?!"ukázal na sebe Laguna.
"Ano.Tvé oči.Jsou to krásné oči."
("Tomu nemůžu uvěřit!")Laguna zčervenal jako rajče,a začal nervózně přešlapovat.
"Posaď se".
Laguna kývnul,přešel pokoj se dvěma postelemi,u každé byl  noční stolek.Naproti nim skříňka s květinami,a zrcadlem,až dozadu k oknům,kde byl stůl a tři židle.
Julia si sedla na postel blíž k oknům.
"Pověz mi něco o sobě."řekla Julia,a dívala se před sebe.
"O mě?No..." Laguna se rozpovídal a nedal Julii šanci ani špitnout.Mluvil o jeho snu stát se žurnalistou,a cestovat po celém světě,o tom jak vlastně nikdy nechtěl být vojákem,o bojích,monstrech se kterými bojoval,a že vlastně ani nemá rád násilí.Jak potkal Kirose a Warda. Což bylo když je přidělily poprvé do jednoho týmu v armádě.
"Ou sakra.Už zase.Omlouvám se.Muselo tě to nudit."
"Ne,naopak."Julia se zvedla,postavila se těsně naproti němu
"Bylo to nádherné.Tolik tváří,které jsi mi předvedl-když jsi byl smutný,šťastný,když jsi prožíval bolest,radost."
"Řekni mi něco o sobě Julie.Jako-tvé sny,plány do budoucnosti."
"Já?"Julii se rozzářily oči "já bych chtěla být zpěvačkou.Ne jenom hrát na piáno,ale i zpívat.Zpívat své vlastní písně.Ale mám strach.Strach z toho,že je nikdo nebude chtít poslouchat."
"Ale ano!Já je budu chtít poslouchat!" vykřikl Laguna a rozhazoval při tom rukama.
"Opravdu?"
"Ano.A nevynechám jediný tvůj koncert!" oba se na sebe usmáli.
"Děkuji."prolomila ticho Julia.
Někdo zaťukal na dveře.Za mimi se ozval ustaraný Kirosův hlas.
"Laguno!Musíme se ihned hlásit u generála.FOFREM!"
"Uvidím tě ještě někdy?zeptala se Julia.Laguna vzal její dlaně do svích.
"Samozřejmě.Přijdu si poslechnout tvůj koncert."
"Budu se těšit."řekla Julia a hleděla do země.
Laguna přistoupil ke dveřím vzal za kliku,a otevřel dveře.Ještě než jimi prošel,naposledy se podíval na Julii.Dveře se zaklapli.Za nimi stál Kiros s Wardem.
"Můžem?" zeptal se Kiros opřený o stěnu."Generál si nás zavolal přímo k sobě.“
Laguna jen přikývnul.Když procházeli chodbou každý si je zkoumavě prohlížel.Hlavně Lagunu.Na ulici byla hotová zácpa.
"Čím to?"zamumlal Ward,když míjeli oficíra,který křičel na všechny strany a házel kolem sebe rukama,až málem trefil Lagunu,který nevnímaje kráčel dál.Aby se tomu humbuku vyhnuli,vzali to uličkou vedoucí parkem.Z jedné strany bylo zábradlí,z druhé strany stromy, a pod nimi tekla říčka.Byla krásná,hvězdná noc.Laguna šel poslední v řadě.Díval se vlevo,kde v dáli byl vidět menší vodopád,a nad ním kousek vpravo měsíc,který byl mnohem větší než ten náš.Vyšli z parku,přešli přes silnici a přímo před sebou měli generálův zámek.K němu se šlo kolem dvou strážných,dlouhou a širokou cestou k hlavnímu vchodu.Další dva strážný stáli u něj.Jeden z nich příchozím otevřel jedno křídlo dveří.Ocitli se v dlouhé,dobře osvětlené chodbě.Dveře se za nimi hlasitě zabouchli.Čekal tam na ně voják,který je dovedl ke zdobeným dveřím,které vedli k samotnému generálu Galbadské armády Carawayovi.U nich stáli další dva strážní,kteří pustili Warda,Kirose a Lagunu dovnitř.
Byli v dlouhé místnosti.Po pravé straně byli květiny,po levé stoly a židle.Na stěně mimo vyseli také obrazy.Až na konci místnosti stál vedle svého pracovního stolu generál Caraway. Gestem je nechal přistoupit blíž.
"Pohov."generál měl autoritativní hluboký hlas,ale nebyl zase až tak starý.Delší,dozadu česané vlasy mu zdobili stříbrné pruhy,proto vypadal starší než doopravdy byl.
"Vzhledem k vaší dosavadní činnosti,a na doporučení jsem se rozhodl dát vám misi odpovídající vašim schopnostem.Poplujete na kontinent Centra,a posílíte jednotky,které bojují s Estharskými vojáky,a samozřejmě nějakými monstry.Zbytek se dozvíte od kapitána vaší lodi- Biggse.Poplujete lodí spolu se zásobami,a to co nejdřív.Hlaste se v doku číslo 03.To je vše. Odchod."Mluvil rychle,a chodil po místnosti ze strany na stranu jako by to chtěl mít co nejrychleji za sebou.
Venku na ně čekalo armádní vozidlo,které je odvezlo do doků.Cestou k doku 03 moc nepospíchali.
"Centra.Daleko na jiho-jihovýchod odtud."pronesl do ticha Kiros.
"MHM."zabručel Ward.
"Prý sme tam objevily nějaký cenný artefakt.Neslyšel jsi o tom něco Laguno?"
"Nějaký VELKÝ artefakt.A cejtim že jedeme do VELKÝHO průseru."odvětil Laguna za patřičného máchání rukou.
"Tam je to."ukázal Ward na světelné číslo 03.
V doku byla zakotvena nákladní loď,s pár pevnými kulomety,a číslem na trupu 03.U nástupních schůdků stál voják v uniformě.
"Já jsem Wedge-pravá ruka kapitána.Sem tu,protože nemá čas.Vše se dozvíte později.Teď poďte zamnou,dovedu vás do vašich kajut."Přešli palubu,a uprostřed ní sešli do podpalubí.
Každý dostal svou kajutu,byli hned vedle sebe.
Ještě tu noc vypluli.Laguna měl v kajutě jednu postel,noční stolek,vše pevně přišroubované k podlaze.Odložil si svou zbraň,vytáhl z ní zásobník,a lehnul si.Dal si ruce pod hlavu,a zavřel oči.Loď se mírně pohupovala-moře bylo klidné.Laguna chvíli myslel na Julii,a usnul.
Vzbudilo ho kvílení sirén,a křik ze všech stran.Trhnul sebou,rychle se posadil,a poslouchal.Neslyšel nic než rámus.Zvuk složený z křiku,kvílení,štěkání kulometů,a občas i explozí.Vzal svůj samopal a zásobník,a ještě za běhu nabíjel.Pojistku pro jistotu nechal zacvaklou.Vyběhl z pokoje,a málem vrazil do nějakého technika.
"Je tu ňák živo." sám sebe neslyšel.
"Laguno!"ozvalo se od schodů.Byl to Kiros.Měl v ruce armádní samopal,stejný co Laguna."Chrápeš nebo co?!"
"Co se děje?Lochneska?"ušklíbl se Laguna.
"Prdlajz!Okřídlený mrchy!!"
"Kolik?"
"Nejmíň Xcet."
"Nejmíň co to...?"zbytek Laguna nedořekl,protože Kiros už byl na palubě. vyšel po schodech za ním.
Na palubě vládl poloorganizovaný zmatek.Palubní děla byla všechna obsazená,a šlehali z nich k nebi plameny.Zrovna svítalo,a byli červánky.Vojáci se kryli za co mohli,a stříleli ze samopalů.
Někteří po dávkách,někteří panicky,div že se neodstřelily sami.
("Tak s timhle do Centry?)"pomyslel si Laguna.Zvedl hlavu k nebi,po čem to vlastně stříleli.
Oblohu křižovali véélcí ptáci se dvěma páry křídel nad sebou,a divnou lesklou hlavou.Ještě se dali poznat zobáky,krátké,ale široké,a zahnuté dolů.Laguna se vyhoupl na palubu,a přikrčeně běžel k vojákovi,kterého poznal jako Wedgeho.
"Zdravíčko!!"musel řvát,aby slyšel aspoň sám sebe."Có sé děéjé?!!"
Wedge se k němu obrátil.Nevypadal moc při sobě.Jen zakýval hlavou,a hodil rukou ve smyslu dyť se podívej.
"Kdé jé vélítél?"
"Cóó?!"
"Vélítél"Lagunovi málem explodovali hlasivky.Palba byla snad každou vteřinou hlasitější.
"Névíím"
"Že se vůbec divim."si řekl Laguna už jen pro sebe.Otočil se,a rozhlédl.Všiml si Warda,který běžel s nějakou ohromnou bednou v náručí.Přikrčeně se rozběhl za ním.Nad hlavou mu proletěl nějaký voják.Křičel tak,že ho slyšel docela zřetelně.Podíval se vzhůru,a uviděl ptáčka s vojákem ve spárech.Pustil ho,a on slítl do vody někde před lodí.Šplouchnutí už slyšet nebylo.Laguna utíkal dál.Doběhl Warda,a chytl ho za rameno,ten se zastavil,klekl si,položil bednu a ohlédl se.
"Věděl sem žes to ty."Ward dokázal překřičet ten humbuk jako nic.
"Kde je Kiros?!!"
"Hledá velitele!"
Laguna se podíval na bednu,na směr kterým Ward běžel,a pochopil že nosí munici pro palubní kulomety.
"Fáájn!!"zařval a plácl Warda po rameni.Ten se chopil bedny,a dal se ke kulometu.Laguna přeběhl za naviják řetězu pro kotvy,a přitiskl se k ní zády,pak odjistil zbraň.Podíval se před sebe a spatřil dalšího letícího vojáka.Vysel ve spárech za nohu,hlavou dolů,a zespoda to šil do té potvory samopalem.Pak i s ní spadl do moře.
Každou chvíli přes palubu přelítával nějaký pták,a buďto někoho chytil,nebo ne.A jen málokdy viděl nějakého padat do moře.Podíval se vlevo a zahlídl nalétávajícího ptáka,který pronikl palbou v děl.Založil samopal,zamířil,a čekal až se pták dost přiblíží.Letěl rychle,a ne přímo jeho směrem.ale přes palubu poletí určitě.Když byl kousek před lodí,Laguna stiskl spoušť.Samopal mu trhal s ramenem,a chrlil kulky ptákovo směrem.Ten změnil směr,a točil se dokola podle své osy.Laguna ho se stisklou spouští sledoval.Jednu chvilku byl tak blízko,že si všimnul stříbrného brnění na některých částech těla.Hlavně pod křídli,a celá hlava,ale nebylo úplně všude.Laguna zamířil na nekrytá místa.Pták sebou trhal podstatně víc,ale ustál to a ještě se vznesl.Laguna se otočil na druhou stranu.Jak se otáčel,prolítlo mu kolem těla metrová tříska z toho,jak zasažený pták prolítl kolmo palubou.Loď se zachvěla.Laguna dokončil pohyb vlevo,a poryv větru ho složil na zem.Jeden z ptáků si ho vyhlídl jako svou příští kořist.Těžko říct jestli to byl ten postřelenej.Jak chtěl chytit Lagunu,trefil kotevní řetěz,a nechal v jednom oku dráp.Pták zakvílel,ale letěl dál.Byl zatraceně velikej.Dost na to,aby na každý který měl nabodl jednoho člověka.Laguna ucítil pot,stékající mu po tváři.Další křik ze vzduchu,a jedno dělo zmlklo.Laguna se rozhlédl.Bylo to jedno na přídi.Nejspíš i to,ke kterému nesl Ward munici.Laguna se zvedl,a rozeběhl se k němu.Ani na něm nebylo moc krve.Posadil se a vzal ovládání.Vystřelil po něm dávku,a pozoroval,jaké maj kulky zpoždění.Poté si vyhlídl jednoho z Ptáků,předsadil,a začal pálit.Z hlavně začal šlehat plamen. Pták začal prudce měnit směr,až nakonec začal klesat.Laguna ho olovem doprovodil až dolů.
Teprve teď si uvědomil jaká spousta jich tu ještě je.
Začal pálit po dalším.Zdálo se,že na místo jednoho přiletí další dva.Ozval se náraz,jak nějaký z ptáků naboural do boku lodě.
"Kde je sakra ten Kiros?!"Laguna střílel,ale ptáci z oblohy nemizeli.Už sestřelené ptáky přestal počítat.Kulomet přestal pálit.Laguna to zkusil znovu,ale nic se nestalo.Ohlédl se po druhém kulometu,a ten byl prázdný.Buďto měl náboje ale neměl obsluhu.Anebo obsluha tam není proto,že tam nejsou náboje.Laguna si nevšiml žádné krve.Seskočil ze sedačky,a rozběhl se zpět ke kotevnímu navijáku.Od něj si všimnul,že boje se odehrávají na zádi.A že byl už nějakou dobu na přídi sám.Zvedl se,a utíkal ke kapitánskému můstku.Jak utíkal,něco ho vzalo,a hodilo dopředu. Laguna při dopadu upustil svou zbraň,a ještě kousek klouzal po palubě.Otočil se na záda.Před ním drze stál očouzený pták bez jednoho drápu.
Laguna se ohlédl po své zbrani.Ta byla kousek před ptákem.Podíval se zpět na ptáka,a ten sklonil hlavu.Vedle Laguny se objevil nějaký voják.
"Sežer tohle!"zakřičel.V rukách držel lámací granátomet,zvedl ho,a vystřelil.Granát narazil do Ptáka,a ten přeletěl celou příď,a skončil někde ve vodě před lodí.Laguna se ohlídl,a uviděl vojáka sbírajícího se ze země.
"Paháni!Viděls to?!"řval ze země"Vlastní výroba!Chachá!!"podle hlasu musel být starší než Laguna.Oba se zvedli,a zaběhli k můstku.
"Neděkuj mi chlape!Viděl jsem tě,jak jsi sám u tamtoho kulometu.Hrdinství,nebo šílenost.Každopádně dobrá práce!!"plácl Lagunu po zádech a utíkal na záď.Zbyla tam po něm jen doutnající nábojnice z jeho granátometu.
"Tak s tímhle do Centry jo."oddychl si Laguna a opatrně si došel pro svůj samopal.Naštěstí mu nic nebylo,a nábojů v zásobníku bylo ještě dost.Postavil se,a utíkal na záď.Ptáků pár ubylo,stejně tak i vojáků.Slunce už bylo vysoko na obloze.Z palubních děl už stříleli jen poslední tři.Jedno mělo zohýbanou hlaveň jako preclík.Konečně si Laguna všiml drobečka Warda,který měl v rukou rotační kulomet,a na zádech obrovský barel nábojů.Hlaveň se točila a šlehal z ní plamen jak z plamenometu.
("Ale kde je Kiros?") Laguna začal střílet.Náboje mu téměř okamžitě došli.Na tu vzdálenost stejně neměli účinek.V tom se rozběhl a hledal vojáka s granátometem.Jednou musel uskakovat do strany ne kvůli ptákovi,ale kvůli letícímu vojákovi.Naštěstí to nebyl ten kterého hledal.Podruhé uklouzl po vystřelených nábojnicích. Ještěže nebyli čerstvě vystřelené.Konečně ho našel u jednoho pilíře.Ležel opřený o něj,v pravé ruce samopal.Na boku měl krvavý šrám.Laguna si k němu přikleknul.
"Nedostal mě!Na mě ani chleba s máslem kamaráde."těžce dýchal,ale usmíval se.
"Mohl bys mi pučit ten tvůj vynález?Mam nápad jak jich pár sejmout."
"Na,vem si ho.Ale už do něj mam poslední dva náboje."
"Nech to na mě.Budeš zírat.Připrav se na ohňostroj."řekl Laguna,ukázal na nebe.Voják kývnul a popřál mu hodně štěstí.
Laguna se zvedl a kousek poodběhl,aby měl kolem sebe místo.
"Má to dlouhou hlaveň,to by mohlo vyjít."
Vyndal z opasku jeden ze svých granátů,nastavil zpoždění,vytrhl pojistku,a nabil jím granátomet.Pak nabil do granátometu původní náboj,zalomil hlaveň zpět,zaklekl,zapřel granátomet o palubu a vystřelil do vzduchu směrem k největšímu hejnu.Málem mu to urazilo ruce.Ozvala se detonace,a ve vzduchu se obvila obrovská ohnivá koule.Z ní,začali ze vzduchu padat ptáci,někteří i tohle dokázali přežít.Laguna vystřelil poslední náboj.Znovu detonace,a znovu padali ptáci.Pak se vrátil zpět k vojákovi.
"Pěkná práce kamaráde.Ale nestačilo to.Je jich moc."
Laguna ho vzal na záda a odnesl do podpalubí.Voják ho navigoval do nemocničních prostor.Tam ho položil na zem vedle dalších.Bylo jich tam hodně.Byl slyšet nářek,a cítit krev.
"Tak jo,kamaráde,běž,a né že tu,skončíš taky."zasípal voják.
Laguna kývnul,doběhl k prvnímu doktorovi,a řekl mu o raněnému vojákovi.Doktor šel za ním,a Laguna běžel zpět na palubu.Doběhl k tomu pilíři,a přemýšlel co dál.Z palubních děl už stříleli jen dvě plus Ward.
"S prázdným zásobníkem po nich můžu jenom plivat."
Najednou nebe ozářilo druhé slunce,které všechny na lodi srazilo k zemi.Monstra padala ve velkém.Další výbuch.Vojáci křičeli radostí,ale nevstávali ze země.Další série výbuchů,dokud nepopadala drtivá většina monster.Zbytek co mohl uletěl pryč.
Konečně byl klid.Bylo odpoledne,a slunce pražilo.Moře bylo místy krvavé.Laguna poodešel od pilíře,a podíval se na kapitánský můstek,odkud na něj mával Kiros.
"Kdes´ byl celou tu dobu Kirosi?"
"To byla věc.Nejdřív sem hledal kapitána Biggse.Utíkal sem na můstek. Tam byl pěkný zmatek.Chyběla tam obsluha rádia.Vyslali mě jí najít. Našel jsem jí až ve špitále v podpalubí.Mohl jen sotva mluvit. Řek mi,že ten druhý je přes palubu.Utíkal sem zpátky na můstek a podal hlášení kapitánovi.Ten mi řek ať volám o pomoc bitevní lodě,že tu někde sakra musí být,a odešel pryč.
Tak sem volal.To rádio je zatraceně komplikovaná věc,samí mačkátko,točítko.Tak dlouho jsem to zkoušel,až sem dostal odpověď.
Každá loď byla příliš daleko.No jak jinak.Ale jedna co se mi ozvala měla dalekodostřelný děla.Ale bylo to za obzorem,tak nevěděli kam střílet.Dali mi rychlokurz navádění palebné podpory.No,a byl sem dobrý student.Ale musim se přiznat že mi pomohli ty výbuchy ve vzduchu.Tak, a to je takňák všecko."
"Velmi dobrá práce Kirosi.A teď dem pomáhat s úklidem."
Zbytek dne byl věnován zraněným,mrtvím a opravám lodě.
Druhý den ještě probíhali opravy.Kapitán rozdával úkoly,křičel,a mával rukama.Laguna se byl podívat do nemocnice.Tam našel obvázaného vojáka.
"Sem rád že si přišel po vlastních kamaráde.Říkají mi Hornster.Lodní voják-pyrotechnik."podal Lagunovi ruku,ten jí přijal
"Já sem Laguna Loire.Prostě voják."oba se usmáli.

O 3 DNY POZĎEJI VE VODÁCH U KONTINENTU CENTRA

"Centra.To bude něco.Estharští vojáci,zase monstra,prostě samá paráda.A kdo ví jak dlouho tady budeme."
"Seš ty ale optimista Laguno."odvětil Kiros opírající se rukama o zábradlí vedle Laguny.Ward vedle tiše přikyvoval.Při tom se mu zábradlí pod rukama prohýbalo.
"Neboj,ještě jí uvidíš."řekl nakonec,otočil se,a odešel.
Kiros odešel hned po něm.Laguna zíral na klidné moře.V dáli se už rýsovali břehy Centry.
("Centra,kdysi na něm byla vyspělá civilizace.Mnohem vyspělejší,než je nynější nejmodernější Esthar.Ale měli smůlu,že si je vybral pro přistání ňákej kus vesmírného šutru.Pak tam vědci něco objevily.Kdo ví jestli byli první naši,nebo Estharský.A kvůli tomu teď teče,a ještě poteče krev.Stejně nakonec vyhrajou monstra.Vždycky vyhrajou...")
Druhý den už probíhalo vyloďování.Zásoby jídla,munice.Připlula i bitevní loď pro doprovod nákladní lodě zpět do domovského přístavu v Galbadii.Ta si poradí snad s čímkoliv,ale je jich málo,a jsou potřeba všude.
Před odchodem z lodi postrádal Laguna svou zbraň.Vrátil se pro ní do své kajuty.Před ní stál Hornster.
"Haha!Věděl sem že bys jí tu nenechal kamaráde.Trošku sem ti jí vyšperkoval,snad to nebude vadit."podal mu zbraň,která byla téměř k nepoznání od té staré.Byla o něco delší,ale pořád to šlo,a přibyla nová hlaveň pod tu starou.
"Líbí?"zeptal se s úsměvem Hornster.
"Co to umí?"
"Vystřelí to všechno.Od těch nejnormálnějších nábojů až po Pulzní.
Uvidíš,že se ti to bude hodit."
Laguna si jí se zájmem prohlížel,tu starou v ní skoro nepoznal.Byla jen o něco těžší.
"Na,tady máš ještě něco."podal Lagunovi rozevírací pouzdro.
"Máš v tom pár tutovejch nábojů,pro případ nouze.Neděkůj".zvedl ruku Hornster.
"Stejně dík.Měj se."
Když už Laguna vycházel po schodech na palubu,ozval se za nim Hornster:
"Yo!Ještě něco.Znaj mě v každym přístavu,a tebe budou taky kamaráde!"
Když se Laguna otočil,Hornster už tam nebyl.Ještě po cestě na základnu si jí prohlížel.Na pažbě bylo vyrito ozdobným písmem L.L.
 Stany.Kam se oko podívalo byli stany.Stany snad všech velikostí.Ten největší,na něm vláli dvě vlajky Galbádie.Nebyl velitelský,byla to jídelna.Opodál stál stan s velkým červeným křížem. Ten nejlépe maskovaný,uprostřed celého „kempu“ byl konečně ten velitelský.Všude se procházeli vojáci. Na některých byla vidět únava,odhodlání a životní zkušenosti-veteráni.A ti ostatní strach z nejisté budoucnosti,o život-nováčci.Každý tím prošel,štěstí,snad osud jim pomohl,a zároveň je změnil strašným způsobem.Laguna už viděl mnoho vojáků,kteří mrtví měli v obličeji smrt-ne ranou nepřítele,ale strachem.S kým bojovali vícerokrát?S monstry?Nebo s vojáky snad?Nevěděl.
Po čase se naučili monster nebát-moc.Kdo je kdy dokázal spočítat?Kolik lidí se snažilo dát jim všem jméno?A kdo to před smrtí stihnul?A kolik jich vlastně s Kirosem a Wardem pobili? Tyto otázky se mu teď honili hlavou,když míjeli ostrahu velitelského stanu.Dovnitř je ani nevpustili-velitel byl prý příliš zaneprázdněný,nedozvěděli se proč.
Byli ubytováni v menším stanu,stranou od velkého pro ostatní vojáky.Přepych,anebo tu dlouho nepobudou.Podívali se na sebe,se stejnou otázkou v očích,pak na vojáka co je sem přivedl.
Ten je ujišťoval že je to prozatímní-tak ať si to užijou.Stan byl vlastně prázdný,až na tři rádoby postele.Shodili batohy,a šli spát.
Hned ráno je předvolali a už stáli v pozoru před velitelem. Ten už starý byl.S postavou gladiátora na ně hleděl opřenej o stůl s obří mapu.
"Vy tři.Půjdete na patrolu do prostoru 257.Dostanete mapu.Doufám,že s ní budete umět zacházet.Očekávejte aktivitu nepřítele,a samozřejmě monster.Vybavení je libovolné.Vyrazíte v 0900 hodin.Na té lodi jste odvedli dobrou práci.Navrhnu vás na nějakou medaili.Hm.A teď odchod!"
Vrátili se do svého stanu.Dokonce i Ward s Kirosem si vzali střelnou zbraň.
"Takže můžem?Podle toho co mi řekl máme patrolovat v oblasti na nějakém...místě...příkopu nebo co.Pro jistotu sem vzal mapu."řekl Laguna
"A seš si jistej že podle tý mapy tefíš??"uchechtl se Kiros
"Samozřejmě! Zamnou."Prošli kempem-pardon-vlastně vojenskou základnou,a kolem dvou vojáků branou ven.
(“Schválně co tu bude za potvory.Prej jestli jí čtu správně...samozřejmě že jo...určitě...snad..“)
Šly v řadě za sebou stranou podél stezky,po chvíli začali stoupat,a nakonec byli navrchlu nějaké hory.Tam se zastavily.Laguna si vzal do ruky mapu a začal si jí prohlížet.
"Tak co Laguno?Je to tady?"zeptal se Kiros.
"Emm...nóó."
"Nerad bych patroloval na špatném místě."
"Ee,pardon,já musel vzít špatnou mapu...?"poškrábal se Laguna na hlavě.
Kiros i Ward se za ní chytli.
"Tady je to divný.Yo!Mam špáátnej pocit z tohohle místa."řekl Laguna.
"A víš aspoň kam jít?"
"Jistě že jo Kirosi.Zamnou!"Laguna se přikrčil až pomalu do předklonu a rozeběhl se kupředu po cestě dolů z hory.
Přiběhli k ocelové lávce,která vedla daleko rovně.Kolem byli známky po tesání do kamene.V místě kde se lávka zužovala se zastavily.
"Laguno,řekni mi něco.Proč si celou cestu sem běžel tak divně?"zaptal se Ward.
"Co tim myslíš DIVNĚ?! Je to proto,že sem vopatrnej! Mam totiž blbej pocit."mluvil energicky Laguna.
"Ten už máš dlouho."usmál se Kiros.Úsměv ho přešel,když vedle něho dpadla kulka. Zařinčela o zábradlí,a další od kamene vedle Warda.
Všichni tři se skrčily,a tahali zbraně.
"Estharští vojáci."zaburácel Ward.
"Ještě že sou to mizerný střelci."vyhrkl Laguna.
"Dva jsou na lávce před náma."řekl Kiros
"A hromada za náma,na cestě kerou sme sem přišli."řekl Laguna.
Všichni se na sebe podívali.Ward s Kirosem kryli záda Lagunovi,kterej měl odpravit ty dva co byli na lávce před nima.Zvuky výstřelů se začínali přibližovat z obou stran.První začal pálit Ward,aby je zpomalil.Laguna si lehnul na zem,Vykulil se zpoza úkrytu,zamířil na prvního klečícího vojáka.Vystřelil,zbraň sebou trhla,a kulka trefila svůj cíl.Druhý voják sebou plácl o zem,a začal pálit.Laguna uslyšel hvízdnutí nad hlavou,a vystřelil.Voják střílel dál.
"Dělej Laguno!"řval Kiros který se přidal ke střelbě.
Další výstřel,a voják přestal střílet.
"Hotovo?"zeptal se Kiros.
"Asi jo.Rychle pryč!"
Laguna hodil granát naproti svím pronásledovatelům,a už všichni tři utíkali po lávce pryč.Kiros při běhu nabíjel.Minuli jedno rozcestí,ale utíkali dál rovně.Doběhli na konec lávky ve tvaru kruhu,a uprostřed něj byl žebřík.První šel dolů Kiros,potom Ward a nakonec Laguna,který si stihl ještě vystřelit.
Žebřík vedl do nějaké jeskyně.Vypadala jako vytesaná do kamene.Do lesklého kamene.
"Z toho hvízdání kulek už mi začínalo být blbě."pronesl Laguna "Rychle odtud,než nás doběhnou."Utíkali tunelem dál.Nikde nebylo žádné osvětlení,ale díky lesklosti kamene bylo vidět všude.Utíkali pořád rovně.Přeběhli tři poklopy v zemi.Laguna se zastavil.
"Viděli ste to?"
"Co myslíš?"zeptal se Kiros
"Ten zámek u toho prostředního poklopu je rozbitej.Když ho trochu víc povysunu,a někdo stoupne na ten poklop,propadne se.Geniální nápad.Jsem prostě génius!"
"Tak ale dělej ty Einsteine."řekl Kiros.
Laguna kousek povisunul zámek poklopu a už všichni tři běželi dál,až ke křižovatce.Buďto rovně,nebo vlevo nahoru.Laguna bez rozmyslu zatočil vlevo,a běželi do kopce.Uprostřed něj se Laguna zastavil,a funěl.
"Kdo vybral takhle blbou cestu?"opřel se Laguna o kulatý kámen ve stěně.Ten se uvolnil,a odkutálel chobičkou dolů.Ze zdola se ozvaly tlumené výkřiky.
"Ty,Laguno,taky musíš na všechno makat jako malej harant co?"řekl Kiros.
"Hele,díky MĚ a tady panu šutrovi je o pár vojáků míň.Asi,a vypadá to tu líp.Zabyl sem dva ptáky jedním šutrem.Jak říkám-sem génius." Kiros i ward pokývali hlavou.
"Dvě mouchy."řekl Ward
"Jednou ranou."řekl Kiros.
"Měli bysme běžet."řekl Laguna a dal se do běhu.Po chvíli se kámen změnil ve schody,a zase lávku,která se stáčela doleva.Byli v nějaké obrovské jeskyni,s ohromnou dírou ven,kterou sem pronikalo světlo.Bohužel lávka se stáčela daleko před ní.Na konci vyběhli ještě pár schodů,a byli na kamenné ploše.Byl to konec jeskyně,a jediná cesta dolů je skočit do moře.Z velmi,velmi velké výšky.Za nimy se začínal ozývat klapot bot.
Všichni se otočily,a schovali se za kameny.Jen Ward s tim měl trochu problémy,ale i on si našel balvan odpovídající velikosti.Kroky už byli velmi blízko.První tři Estharští vojáci v jejich divných uniformách vyšli ze schodů.Estharští vojáci postupovali pomalu vpřed.Laguna poslouchal jejich kroky.Byli asi tři.Cvaknul pojistkou,vojáci se otočily za zvukem.Ward čapl svůj kulomet,přehodil ho přes balvan za kterým se schovával,a začal pálit.Laguna vykouknul zpoza kamene,u vchodu do jeskyně ležela tři těla.Další vojáci už nepřišly.Není divu.
"Co asi chystají?" ozval se Kiros.
Z jeskyně se ozývali kovové zvuky.
"Něco na nás posílají." řekl si Laguna spíš jen pro sebe,ostatním to bylo určitě jasné. Zaujal palebnou pozici.Zaklekl za kamenem,čelem k jeskyni.Napravo od sebe zahlédl Kirose v té samé pozici.Z jeskyně vyšel nějaký stroj.Spíš než že vyšel se přivznášel.
Byla to koule tak metr v průměru z níž vycházeli čtyři rourovitá chapadla.Vypadalo to celkem neškodně.Celé se to vznášelo kousek nad zemí.
("Jasný.Proč by posílali vojáky,když můžou poslat mašinu?") pomyslel si Laguna,zamířil na kouli,a vystřelil dávku.jedna salva přilétla i od Warda.Kulky se jen poodráželi do stran.S tím strojem to ani nepohlo.
"To sem čekal." uchechtl se Laguna.Konce chapadel začali rudě zářit.Stroj začal s chapadli zmateně mrskat,koule uprostřed se roztočila podle vodorovné osy.Kiros s Lagunou se na sebe podívali.Z konců chapadel začali šlehat laserové paprsky. Laguna,Kiros i Ward se skrčily za své kameny.Paprsky nebyli moc dlouhé.Laguna si toho všimnul,když mu jeden z nich přelétl nad hlavou.Byl slyšet zvuk podobný zrychlenému cvrlikání cvrčků,a cítit spálený kámen.Po chvíly to ustalo.Laguna se rychle podíval,a zase se schoval.Stroj byl zase klidný.Ještě si stihl všimnout  černých čar všude kolem.Z nějakých se pořád dýmalo.
Laguna otevřel pouzdro první a poslední pomoci,a vytáhl náboj,na němž bylo napsáno "Extra průrazný" ,nabyl ho do zbraně,tu pak přehodil přes kámen,zapřel o rameno,zamířil na střed koule,a zmáčkl kohoutek.Zpětný ráz mu vykloubil rameno,a zahodil zpět za kámen.Ani si nestihl všimnout jestli měla kulka nějaký účinek.Na chvilku se mu zatmělo před očima,a pištělo mu v uších.Sednul si,zády se opřel o kámen,a zhluboka dýchal.Ramenem mu pulsovala bolest.Pootočil hlavu doleva a spatřil Kirose.Hýbal rty,ale Laguna přes pištění nic neslyšel.Jak ustávalo,porozuměl prvním slovům.
"...sme je,ale brzy přijdou další.Musíme se odtud dostat!"
"Mam vykloubený rameno."
"Ukaž." Kiros mu vzal pravou ruku a rychle trhnul směrem od těla.Ozvalo se lupnutí jak kloub zapadl na své místo.
"Aááárgh!"
"Můžeš s ní hejbat?"
"Jó.Musíme skočit dolů!"
"Co?" Kiros se nevěřícně podíval ven z útesu.
"Dolů.Skočíme do moře!A když přežijeme pád,tak uplaveme.Jednoduchý." vysvětlil Laguna.
Kiros kývnul,a pomohl Lagunovi na nohy.Šly za Wardem.Ten ležel opřenej zády o kámen.
"Nic mu neni.Ale asi ztratil hlas..."řekl Kiros.
Ward zvedl pravici,a zamával s ní.
"Co se stalo?"zaptall se Laguna.
"Po tom tvém výstřelu se složil ten kus šrotu,a vyběhli na nás tři vojáci.Ani nestříleli. Utíkali k nám,a měli nad hlavama nějaký divný krumpáče.Jednoho jsem dostal já,jednoho Ward zahodil,ale ten druhej ho nějak musel trefit do krku nebo co.Toho zahodil za tím prvním.A jak se za sebou vraceli,přišpendlil je oba harpunou ke skále.
Pak jsem šel k tobe.Byl to všechno fofr."
Laguna kývnul,plácnul Warda po rameni, a řekl mu:
"Řekni něco Warde."
"By....la......sran.......da......"
Laduna se otočil,a šel ke konci útesu.
"Whoa!" vykřikl."Tam dole sou čluny!" Kiros se přišel podívat.Podíval se dolů.Opravdu tam byli tři transportní lodě.
"Lodě.Né čluny."
"Lodě čluny,to je jedno.Dostaneme se odtud!Paní štěstěna je zase jednou na naší straně!"Laguna přešel k Wardovi.
"Můžeš chodit?Musíme skočit dolů." Ward kývnul že může.
Laguna mu pomohl na nohy,a dovedl ho k útesu.Ward hodil dolů svou harpunu.Kiros skočil jako první.Po něm Ward.
"To sou blázni skákat z takový vejšky." řekl Laguna,a ještě se podíval dolů.Pak za hlasitého "Geronimóóóóó!" skočil dolů.
Voda byla studená,a slaná.Cítil jak se mu pod oblečení vlévá voda.S obtížemi vyplul na hladinu a plaval k lodím.Kiros už na jedné byl,a zrovna pomáhal na palubu Wardovi.Lodním navyjákem.Pak sám vylezl na palubu po provaze,který mu hodil Kiros.
"Tak,a rychle pryč." říkal Laguna při ždímání své uniformy.
Z pilotní kabiny se ozval Kiros:"Tyhle lodě jsou lehké na ovládání."
"Fáájn.Bereme všechny tři."řekl Laguna.
Ward se na něj podíval.
"Proč?To je jasný.Přeci jim je tu nenecháme!A stejně bysme neměli čim vyhodit do vzuchu zbývající dvě.Plus,když se jedna porouchá,máme ještě dvě náhradní.."Laguna si založil ruce "Génis.Sem gé..."
Utišilo ho štěkání zbraní.
"Kapitáni!Ke kormidlům!" zakřičel Laguna.
Kiros přelezl na poslední loď,Laguna na druhou,a Ward zůstal na téhle loďi.
Jeden po druhém naskočily tři motory.Tři lodě se za neustálého hvízdání kulek dali do pohybu.Ovládání bylo opravdu blbuvzdorné-volant,páka se stupni 1,2,3,MAX,nějaký ten budík a vysílačka.Na jedné stěně skříňka první pomoci,a na druhé skříň s krámama.
Na palubě byl ještě barel s palivem.
Palba ustala.Laguna si vzal dalekohled a podíval se zpět na útes.Byla tom spousta vojáků,a jeden z nich házel rukama a možná i skákal jako hopík.Laguna se usmál.
("Na nás ani chhleba s máslem,nuly.")pomyslel si.
"Laguno?Warde?Slyšíte mě?"ozýval se Kirosův hlas z vysílačky.Byl rušen chrčením a bzučením.
Ward mával z paluby.
Laguna zmáčkl čudlík který považoval za ten správný,a řekl:"Slyším tě špatně Kirosi."
Vysílačka si dál chrčela,a do toho se ozývali slova: "Tohle sou...zerný...sílačky...." zbytek zanikl docela.
Připluli k sobě blíž a přerozdělily si to málo ze zásob.
"Vrátíme se zpět na základnu.Měli by sme tam být co nevidět."Laguna sklonil hlavu dolů,a poškrábal se na zátylku.
"Nad čim přemýšlíš Laguno?"
"Oni vlastně nevědí že jsme to přežily,co?Mohli nás klidně dostat.A kolik lidí nás zná?"
"Co máš na mysli?"
Laguna se střídavě podíval na Kirose a Warda.
"Já nechci bejt celej život voják,bojovat za někoho.Chci si jít kam chci,a dělat co chci."
Laguna se napřímil,a dal ruce v bok.
Kiros se podíval na Warda,pak řekl: "A co budeš dělat?"
"Cestovat!Psát články,zajdu do Timberskýho Maniaka a budu pro ně psát.Pochopim když se budete chtít vrátit.A jestli to uděláte,tak mě u nich zabijte.Jo?"
Ward zachrčel,a Kiros se usmál.
"Myslíš že po tom všem by sme tě nechali ve štychu?Jaký je náš cíl kapitáne?"
Laguna se zaradoval.
"Domů,a pak kam jen budeme chtít."
"A nebudou nás hledat?"
"Budou,ale tady,a né u nás."
"Tak tedy dobře."
Všichni tři si kývli,a šli do řídícých kabin.
Brzy se setmělo,měsíc se vyhoupl vysoko na oblohu,a vyšli i hvězdy.Byla krásná noc.
Laguna si lehnul na zem v řídící kabině,dal si ruce pod hlavu,a zavřel oči.Myslel na Julii,a pobrukoval si její píseň.Pak usnul.
Seděl na lavici ve městě Deeling,díval se na jeviště kde stála u mikrofonu Julia,a zpívala nějakou píseň.Ať se Laguna snažil jak chtěl,nerozuměl jedinému slovu.Sál byl plný lidí,a všichni stáli a tleskali Julii když dospívala.Podívala se na lagunu a zamávala mu.Najednou zdi haly zmizeli,místo nich byla kolem dokola tma.
Všichni lidi začali křičet a utíkat pryč do všech stran.Laguna se podíval zpátky na Julii.
Stála na pódiu,a zmateně se rozhlížela do stran.Za ní stála gorila kterou porazili v Timberském lese.Laguna se snažil na Julii zakřičet,a rozběhnout se k ní,ale nemohl se ani pohnout,natož vydat hlásek.Když se Julia otočila a spatřila to monstrum,to se odrazilo.Laguna si zakryl oči dlaněma,a snad plakal.Když znovu pozvedl oči,opice se dívala jeho směrem.Za ní nalevo stáli Kiros s Wardem,se založenýma rukama a kývali na něj.Pohled mu spadl zpět na gorilu.Ta se znovu odrazila,tentokrát na něj.Když už se museli srazit,Laguna se s křiken probudil.Venku řádila bouře a loď sebou házela do všech stran.Utřel si pot z čela.Opřel se o řídící pult,na kterém blikalo pár světel,a kontrlek.Díval se na svůj odraz ve skle.Loď sebou začala prudce trhat,a kvílení větru přehlušovalo praskání prken.
Laguna se rozhlédl po kabině.Byla v pořádku.Na svou zbraň připnul popruh,a hodil si jí přes rameno.Loď se pořát zmítala ve vlnách,a Laguna otevřel dveře,na palubu.Vyšel ven.Obličej mu začal bičovat déšť,a kolem byla hluboká tma.Podíval se směrem k zádi.Za ní se rýsoval vysoký stín.Laguna se připravil ke střelbě.Stín se předklonil k němu.Slabá lodní světla odhalila dračí hlavu s dlouhým a úzkým čenichem na ohromném a dlouhém krku.Zbytek mizel ve tmě.
"Leviathan." Lagunova slova mu přímo od rtů odnášel vítr.
Spustil svou zbraň,a napřímil se.Pršelo dál,a tma možná ještě víc zhoustla.Hlava Leviathana se zvedla,a znovu zmizela ve stínu.Obrovský hadovitý drak se s pištivým řevem vznesl k nebi,a za ním se zvedala stěna vody.Přestal stoupat,a chvilku bylo hrobové ticho
      Leviathan se předklonil,a s ním i vodní stěna.Zprůsvitněl,až docela         zmizel.Ale vodní stěna ne. Začala se s ušitrhajícím burácením řítit na                  Lagunovu loď.
"Dobrou noc..."
Loď zmizela jako kdyby nikdy neexistovala.Moře se uklidnilo,obloha vyjasnila,déšť ustal.
Měsíc svítil celou svou velikostí na hladinu,na níž nebyl jediný náznak něčeho tak neuvěřitelného,a vzácného jako bylo zjevení Leviathana.
Jen málo lidí bylo vyvolených,a směli zavolat o pomoc bájná stvoření.Povídali se zvěsti o Cerberovi-trojhlavému psu,hlídajícímu bránu samotných pekel,Odinovi-válečníkovi z pradávných časů jezdícímu na šestinohém koni.Staří mluvili o zastoupení každého živlu takovouto bytostí.
Ti co "přežili svou smrt" vyprávěli o vlaku který je měl odvézt na druhou stranu.Nikdo ale nedokáže říct kolik jich je,kde se berou,či jak je zavolat.A ti co dokážou "zavolat",nic nepoví.
           2
           "Buď tu hodná Ellone."řekla dívka se žlutou čelenkou posazenou v hnědých,dlouhých vlasech,na sobě bílý rolák a tmavě modré džíny.V uších malé náušnice,a úsměv vyzařující krásu celého světa.Byla poměrně malá, ale měla dokonalou postavu.Říkalo se jí Raine.
"Budeš bvzy zpátky?" hlesla Ellone-holčička v modrých šatičkách,když byla Raine ve dveřích.Ta se zastavila s rukou na levém rámu dveří,otočila se zpět,usmála se a odpověděla:
"To víš že ano.Jdu jen natrhat čerstvé květiny."
Odpověď malé Ellone stačila,a šla si hrát.Raine sešla dolů po schodech,a vyšla z baráku. Byl nádherný den.Podél celého jejího domu,i u sousedů byla spousta květin těch nejůznějších barev.
Raine se usmála,přešla kulaté náměstí kolem radnice ven z vesničky.Ta byla od severu ze 180 stuňů obklopená vysokými skalami,a z druhé strany mořem.Nevedla sem žádná železnice. Jediná cesta byla jít skrze hory,nebo plout po moři.stačilo by jen obeplout hory.Raine se dala směrem k moři přes travnaté louky.Byl opravdu nádherný den.Každý je tu takoví....
"...on je mvtvý?"
"...není, jen spí..."
"...už dlouho spí..."
"...brzyčko se vzbudí.Pojď,musí odpočívat."
Laguna pootevřel oči.Už jen tohle ho bolelo.Byl v nějaké místnosti.Otočil hlavu nalevo.Spatřil odcházející dívku.
"...ne...be..." pokusil se promluvit.Dívka se ve dveřích zastavila,a otočila se k němu.Lehce se usmívala.
"Ještě nemluv.Odpočívej." přiložila si dívka prst ke rtům,a zavřela dveře.
Laguna zavřel oči a znovu usnul.
"Nebe neni zas až tak špatný..." řekl když znovu procitl.
"Proč si myslíte že jste v nebi?" ozval se tichounce dívčí hlásek nalevo od něj.Laguna otevřel oči.Už to nebolelo.Podíval se za hlasem.Uviděl dívku sedící na druhé posteli čelem k němu,s rukama založenýma na klíně.Seděla napřímeně,a usmívala se.
"Jen v nebi sou andělé.Co by dělali na zemi?" Laguna zjistil že ho nebolí nic.Cítil se jako by se znovu narodil.
"Kde to sem?A jak sem se sem dostal?" zeptal se.
"Jste ve Winhillu.V mém domě.Našla jsem vás polomrtvého na pobřeží." lehce naklonila hlavu do strany,a znovu se usmála.
"Zázrak že vůbec žijete.Vypadal jste hrozně.Dalo mi spoustu práce vrátit vám život."
Laguna se zvedl.
"Cejtim se jak znovunarozenej." všiml si že má na sobě jen bílé tílko a šortky.
"Kdo...kdo..." do vykoktávání mu skočila dívka:
"Vás převléknul?"
"Jo,snad né....vy?" poškrábal se na hlavě.Další zjištění pro něj bylo že je umytý,dokonce i učesaný.
Dívka si dala ruku před ústa a zasmála se.
"Nebojte."
"Uff,no...já...ehm.Vy ste mi zachránila život?"
"Dá se to tak říct."
"...děkuju vám slečno..." začervenal se Laguna.
"Raine." postavila se,a podala Lagunovi ruku."Těší mne pane..."
"Laguna...Laguna Loire jméno mé.Děkuji vám ještě jednou slečno Raine,za záchranu mého života.Sem vašim dllužníkem." poklonil se Laguna.
Raine se znovu začala smát.
"Jen Raine.Bez té slečny.Tady máte nové šaty.Jsou po mém otci.Měli by vám být.Z té vaší uniformy nic nezbylo." ukázala Raine na postel na níž seděla.
"Až se převléknete,přijďte vedle do hospůdky.Připravím něco k snědku." řekla Raine a odešla z pokoje.Laguna se podíval na oblečení.Hnědé kalhoty,bílé tričko,modrá bunda.Oblékl se do toho,a opravdu mu to padlo.Cítil se v tom pohodlně.Vyšel z místnosti a sešel po schodech. Byl v  obývacím pokoji.Nikde nebyli další dveře do jiného pokoje.Uprostřed místnosti byl stůl,kolem něj čtyři židle.Pod oknem malá skříň,a na ní dvě fotky v rámečcích.Na jedné byla mladá žena,a na druhé jen o něco starší muž.Po místnosti bylo mnoho váz s květinami.Laguna vyšel ven z domu.
Před sebou měl kruhové náměstí.Byl slunný den,ale nikoho nikde neviděl.Hned  sousední dům měl štít,na němž stálo "Hospoůdka".Kolem něj byla spousta květin.Laguna vešel dovnitř. Zavřel za sebou dveře.Byl ve veliké místnosti se stolama,a barovým pultem.V rohu bylo schodiště do dalšího patra.Na každém stole byla váza s květinama.U jednoho stolu stála Raine,a za ní vykukovala malá holčička v modrých šatech.Stůl u kterého Raine stála byl prostřený pro jednoho.V celém sále nebyl nikdo jiný.Laguna přišel blíž.
"Padnou mi parádně.Moc dík!" ukázal Laguna na sebe.
"To jsem ráda.Ellone,pozdrav našeho hosta." ohlédla se za sebe a popostrčila před sebe tu holčičku.
"Dobvý den pane." řekla rozpačitě.
Laguna se usmál,dřepnul si a řekl:
"Já sem Laguna.A jakpak se jmenuješ ty?"
"Ellone." usmála se holčička.
"Rád tě poznávám Ellone." Laguna se postavil.
Raine ukázala na stůl "Dobrou chuť vám přeji." usmála se. "Až se najíte,přijďte za námi nahoru. Tam se můžete ptát." Otočila se,a šla spolu s malou Ellone nahoru.
"Děkuju." stihl ještě než odešli říct Laguna. Usedl ke stolu,a pustil se schutí do jídla. Měl pocit jako by nejedl celou věčnost.
Když dojedl,a odnosil nádobí na pult,zhluboka se nadechl,a vyšel po schodech do horního patra.
Nahoře byl obývací pokoj,plný květin všech barev.Hned napravo od schodů byl kulatý tmavý stůl,u něho pohovka,a dvě křesla.Na pohovce seděla malá Ellone,a v jednom křesle Raine.
Laguna přistoupil k volnému křeslu,a s chválou znovu poděkoval za jídlo.Raine ho pobídla aby se posadil.
"Jste tu velmi dlouho pane Laguno..." Raine začala vyprávět,aniž by se Laguna zeptal.
"Prosím,jen Laguno."
"Dobře tedy-Laguno" pousmála se "Stručně řečeno,byl jsi polámaný a bezvládný jako hadrová panenka.Mnozí vám už nedávali naději na uzdravení.Ale já věřila že se uzdravíš,a tak jsem ve vaš...ve tvém léčení pokračovala."
"Uff,ještě že tak..." oddychl si Laguna,načež se Ellone začala smát.
"Podle tvé uniformy jsem poznala že jsi Galbadský voják.Pak tě bude jistě zajímat,že válka,ve které jsi nejspíš bojoval,rázem skončila.Vyhráli jste.Timber kapituloval." Raine se upřeně dívala na Lagunu.Ten nehnul ani brvou.
"Nicméně..." do řeči jí skočila malá Ellone: "Raine!Mvůžu jít ven?"
"Kolikrát jsem ti říkala že se neskáče jiným do řeči?" řekla klidným hlasem Raine "Ovšemže nemůžeš.Je to tam nebezpečné.Mohlo by se ti něco stát."
"Budu opatvná."
"Ellone prosím..."
"Dobve Raine."
"Takže...Galbádie vyhrála nad Timberem.Ale začala další válka.Mnohem strašnější." Raine se znovu podívala na Lagunu.
"Mezi Estharem a Galbadií.Na kontinentu Centra se cosi našlo. Nějaký artefakt.Prý velmi mocný.To ale neni to nejhorší. V Estharu se k vládě dostala čarodějnice Adel,která touží jen po moci.Od té doby Estharská armáda pátrá po celém světě,a unáší malé holčičky.Dlouho se nevědělo proč.Poté vyšlo najevo,že jedna takováto holčička nějakým způsobem...zdědila,přešla na ní moc od jiné čarodějnice.A Adel tu moc chce.Tak začala "Čarodějná válka",která se týká celého světa.Muži šli do války,a tak tu zbyli pouze staří,děti,a ženy.Nikoho tu nenechali..."
"Ahá.Proto Ellone nesmí ven.Monstra se tu můžou potulovat volně,protože tu neni nikdo,kdo by je držel pryč od vesnice." vyštěkl Laguna.
"Ano.A monster tu začíná být čím dál víc.Tím je to venku stále víc nebezpečné."Raine se podívala na Ellone.
"A já můžu pomoct!" vyskočil Laguna ze židle "Nenašla se u mě zbraň?"
"Oh,ano.Zamkla jsem jí."
Laguna to pochopil.Na jejím místě by taky nedal nějakému vojákovi do ruky jen tak zbraň.
"Chápu."
"Nemyslím že jsi nebezpečný."
"Proč mi vlastně tolik věříte?" Laguna se usadil zpět.
"Nemyslím si,že jsi špatný člověk." řekla vážně Raine.
Laguna se podíval na Ellone.Usnula.
("Co to má za dětství bát se jít ven?")
"Její rodiče zemřeli záhadnou smrtí.Ujala jsem se jí.Bydleli vedle-tam co jste se probral." zašeptala Raine.
"Ty vojáci..tu ještě nebyli?"Zeptal se váhavě Laguna. Raine chvilku mlčela.
"Ještě ne.Doufáme že to tu nenajdou.Snad se budou soustředit na větší města." pronesla Raine do země.
Laguna chvilku hleděl na spící Ellone.
"Postarám se o ty monstra.Bude moct jít bezestrachu ven."Laguna se významně podíval na Raine.
Raine se po chvilce ticha zvedla,a přešla ke stolku.Z kapsy vytáhla lesklý klíček a odemkla šuplík. Z něho vindala Lagunovu zbraň.Byla pro ní těžká.Laguna si jí od ní vzal.Raine mu ještě podala pouzdro s náboji.
"Takovéhle řadoví vojáci nenosí."
"Je to dar od kámoše.A teď do práce!" usmál se Laguna.
"Opatrně..." Laguna jen přikývnul,a než stihla Raine domluvit,byl už byl pryč.
Teprve až venku si nabyl zbraň.Stále bylo moc hezky,a venku ani noha.Vydal se doprava po náměstí,přes malý dřevěný most,a po prašné cestě kterou z obou stran ohraničovali dřevěné ploty dál za nosem.Jak se blížil k chloupce u rozcestí,uviděl stařenku stojící před ní.Ta jakmile ho zahlédla zašla dovnitř.Dveře se s bouchnutím zavřeli.
Laguna se podrbal na zátylku.
"Mě se nemusíte bát..."řekl když stál před chalupou.Přemýšlel co říct dál,přecijen by s těmi lidmi měl vycházet.Z úvah ho vyrušily mlaskavé,šoupavo-šouravé zvuky za ním.Otočil se.Nic tam nebylo. Tak se ohlédl kolem sebe,a nic neviděl.Ani ten zvuk už nebyl slyšet.
Laguna pokrčil rameny,a šel k rozcestí.Kdyby chtěl jít rovně,tak by to bylo v pořádku,ale kdyby chtěl jít doleva,tam byl přes cestu postavený dřevěný,jakoby zátaras.Koneckonců ten ho zaujal,tak ho obešel.Cesta se před ním stáčela do prava,a klesala dolů.Plot tu byl jen z levé strany.Napravo stál vysoký,spola suchý strom.Jak si to vykračoval,zaslechl znovu ty zvuky-blíž samozřejmě,a šly z leva.Laguna se za tím zvukem otočil,a uviděl akorát vysokou trávu.Stál a poslouchal.Pak periférně spatřil něco světle zeleného,jak se kousek napravo líně cpe skrz díru v plotě.Prolejzalo to stylem chobotnice.Něco na tom pohledu se zdálo být Lagunovi vtipný.
("Mám do toho vlastně střílet?Nebo je to vlastně jenom běžnej travní živočich?Cha,to mi připomíná jak sme ejhle u Dolletu sejmuli tomu zahradníkovi hlídací šelmičku...hmm,hnal nás solí z kulovnice vojáci nevojáci...") Mezitim se housence podobné zelenkavé něco procpalo dírou.Jeden konec to mělo zvednuté,jakoby tam byli oči dívající se vpřed.Celé to moho být velký asi jako Laguna,ale mnohem tlustší.
"Copak malá?Stratily sme se?" Housenka otáčející se od něj sebou maličko trhla.Zvednutý konec se jakoby zavřel,a naopak zase otevřel opačný konec,který zvednul.Jak se tak Laguna díval do toho otevřeného konce takhle zpředu,všiml si těch malých,ale určitě ostrých zoubků,co byli po obvodu té otevřené tlamy,do které by se určitě pohodlně vešel.Laguna naklonil hlavu na stranu,a natáhl náboj do komory.Z předního ležícího konce po něm vystřelila celkem silná pavučina a trefila ho do kolene pravé nohy.Zůstala tam přilepená.Laguna padl na koleno,jak se ta pavučina začala přitahovat k housence.Laguna se zapřel,a přestal se k ní přibližovat,naopak housenka se začala šourat k němu,a začínala přidávat na tempu.
"Zůstaň! Lehni! Nic? To asi nebude něčí mazlíček..."Laguna zapřel zbraň o rameno,a vystřelil housence po zvednutém konci.Výstřel se zdál být neuvěřitelně ohlušující v tomhle naprosto tichém prostředí.Kulka zasáhla,a housence určitě vadila,ale né natolik,aby upustila od svého oběda.
Laguna přestřelil pavučinu,a postavil se.Housenka si zbytek namotala zpět,a znovu po něm vystřelila.Laguna uhnul do prava,a všiml si,že se sem trávou něco dalšího blíží.Obrátil pozornost zpět na housenku,která se zavrtěla a doslova po něm skočila.Laguna hopnul parakotoul doprava,zakleknul a začal dávkou šít do housenky.Ta sebou pěkně v rytmu střelby trhala,až sebou sekla o zem,a začala se zcvrkávat,až nakonec vypadala jako velká uschlá švestka.Plus mínus.A ještě se zní kouřilo.
"Hahá,na mě ani..."zbytek nedořekl,neboť přes plot hopli rovnou dvě další housenky.Už se líně neplazily,ale skákali jak kaučukoví dědci.Skákali po Lagunovi,kterej nestíhal uskakovat,a málem ho jedna nabořila.Kdyby se na to někdo díval,tak se asi něco nasměje.Nicméně Lagunovi to zrovna moc vtipné nepřišlo.Zdálo se že jsou čím dál rychlejší,a on pomalu,ale jistě strácel elán.Jednou dopadnul tak nešikovně,že si málem zlomil ruku,a vykroutil si z ní zbraň.Skokama a úskokama se pro ní snažil dostat,až se mu to povedlo.Housenky začali nějak pištět,a přestali skákat.
"Už máte dost co?" usmál se Laguna.Až pak si teprve všimnul,že housenky nejsou dvě,ale rovnou čtyři.
"A jejda..." Začali se řadit,a Laguna začal couvat,až minul ten napůl uschlej strom.Vyhlídnul si jednu vysokou tlustou větev,a rukou sáhl za opasek.
"Desperádo zelenáči!" zařval,z opasku sundal provaz na tyčce,ze které vyjeli tři další,a vytvořili hák.Ten hodil na tu větev,a vyskočil co nejvíš.Čas se mu zdál být pomalejší,jak si zapřel zbraň,a jednou rukou začal střílet dolů po housenkách.Nespozoroval,že vyskočil velmi vysoko,na vysíleného člověka-5 metrů.Houpal se na laně,a nepřestával pálit dolů,dokud mu nedošli náboje.Pustil se,dopadl,z opasku strhl granát,a hodil ho mezi dezorientované čmoudící housenky.Obrátil se k nim zády,a klekl si na jedno koleno.Za ním se ozval výbuch,ucítil žár,který z něj vycházel,a výtr z něj mu vháněl vlasy do obličeje.Pak nastalo znovu ticho.Laguna se zvedl,otočil,a uviděl přesně to,co čekal-čtyři čmoudící schnoucí švestky.
"Uff..." oddychl si.Přebyl zásobník,poplácal strom po kmenu a vrátil se zpět na cestu.
Už si nevšimnul,že místo kde vybuchl jím hozený granát neni ani opálená tráva,a mrtvé housenky pomalu jedna za druhou průhlední,a mizí.Hák ze stromu nesundal,protože tam žádný nebyl,a granát si sebou vlastně žádný nebral...Šel dál po cestě,a cítil se dobře.Cesta se stáčela o 180 stupňů a dolů,na levé straně byl nyní prudký svah.Dole pár dalších chalup.Došel k dalšímu rozcestí,ale poznal,že kdyby šel doprava přes kopec,příjde zpět k chalupě té stařenky.Dal se tedy doleva,kolem kostela.Tahle část byla druhá nejobydlenější z celého Winhillu.Kostel,šest dalších chalup.Došel poctivě až na konec vesnice.Poslední chalupa byla podle štítu nade dveřmi obchod.
Laguna přišel k němu,a pokusil se otevřít dveře.Byli zamčené,tak zaťukal.
"Je tam někdo?!"
"HA!Vidim že dejcháš!Co tu chceš?!" Ozval se za dveřmi chraplavý,hrubý hlas.
"Noo,jen popovídat..." odpověděl Laguna.
"Běž vocaď.A nejlíp z celýho Winhillu.Ďábel sám tě sem přines!"
("Žeby?") pomyslel si Laguna,a šel pryč.Vracel se přes kopec zpět k babiččině domku,když narazil na dvě díry v plotě,hned naproti sobě.Zaslechl ťapkavé zvuky.Připravil se na cokoli s připravenou zbraní.Jak čekal,tak z pravé díry mezi travou vyběhlo malé žluté kuřátko.Přeběhlo přes cestu,a zmizelo v levé díře.
("Já vim! Chocobo.Dospělí se nechaj osedlat.Když je tu mládě,bude tu i dospělák...")
Malí Chocobo proběhl zase spět.Laguna se zvednul a pokračoval v cestě.Prošel znovu okolo chaloupky na rozcestí,a pokračoval zpět k Raininýmu domu.
Den byl stále jasný,a slunce vysoko na obloze,jako by se mu nechtělo dolů,jeho teplá záře hladila po tváři.Laguna se zastavil,a nastavil slunci tvář,ovanul ho jemný vánek...jen kdyby ty mouchy nelítali! Pomyslil si.
(“Ikdyž to bzučení je přecijen nějaký silnější...“) Rozhlédl se kolem sebe.Nad loukou po jeho pravici se vznášeli na místě a pohupovali ze strany na stranu dvě mouchy.Spíš než mouchy to vypadalo jako nějací větší,a o něco tlustší komáři.Jen namísto sosáku měli dvě kusadla,jako jeden ten brouk.Zdáli se být velmi hbitý.Což Laguna poznal,když se mu obě hnali vstříc,a to celkem rychle.
U té první si stačilo kleknout na koleno,ale ta druhá už Lagunu donutila odkulit se přes levé rameno stranou.Nad hlavou se mu ozvalo cvaknutí.Laguna ještě v leže vystřelil po té první,co už se vracela. Jedna kulka jí prolítla jedním kusadlem,moucha prudce změnila směr,a letěla pryč co jí křídla stačily. Než se stihl ohlédnout,byla pryč i druhá.
Laguna se postavil a oprášil si kolena.
        „A už se tu neukazujte havěti odporná!“ zakřičel za nimi s rukou v níž držel svůj samopal nad hlavou.
Pomalu,ale jistě na něj začínala dotírat únava.Ztratil hodně ze své kondice,i přesto se usmíval a ušel zbytek z cesty.
Dole v místnosti nikdo nebyl,tak zamířil po schodech nahoru.
".......stli jsem neudělala chybu..." zaslechl zbytek Raininy věty když stanul na posledním schodu.
Ellone si s něčím hrála vzádu mezi květinami,ke schodům byla zády,stejně jako Raine,která utírala prach z police.Ani jedna nezaznamenala Lagunův příchod.
("Bylo by blbý se teď ozvat-mysleli by si,že tu stojim a posloucham bůhví jak dlouho...hmm.") Opatrně začal couvat ze schodů dolů.
"Už by měl být zpět,nestalo se mu něco?" zeptala s dětskou dobrosrdečností Ellone.
"Myslím že ne-je voják víš?Postará se o sebe."
("Tak TEĎ!")
Tentokrát schody vydupal,jakoby měl nohy zalité v betonu.To už se k němu otočili obě dvě.
("To sem možná přehnal...")
"Je zpátky!" rozjařila se malá Ellone.
"Jaká byla procházka?" Usmála se Raine.
"Zábavná-nejdřív nikde nikdo,pak jdu přes most a u křižovatky po mě skákali zelený housenky a plivali takoví bílí svinstvo,pak..."
Laguna obsáhl své vyprávění zručností pisálka,kterým se chtěl stát.Raine se pohodlně usadila do svého křesla,Ellone znovu na pohovku.S jiskřícíma očima bedlivě poslouchala každé lagunovo slovo.Ten rozhazoval rukama,napodoboval zvuky,až tím obě několikrát rozesmál.Sluneční svit pronikající oknem do místnosti se jako lenochod pomaloučku přesouval,až se vytratil docela.
Jasný den vystřádala temná noc.Na stole svítili svíčky,které ve své vypravěčské eufirii zapálil Laguna,aby žádná z jeho zajatkyň nemusela jít rozsvítit.
"A pak se na mě svalila ooobrovská vlna." rozhodil rukama,aby Ellone zvíraznil její mohutnost. "PRÁSK!No,a pak sem se probudil tady..." s žuchnutím se svalil do křesla.
"Hezkýý! Ještě něcó!" vískla Ellone tak energicky až se Raine lekla.Laguna rozdýchával nedostatek kyslíku.V ústech sucho jak na poušti poprosil o vodu.Raine mu s úsměvem ukázala na stůl,kde před nim stála sklenice s vodou.Vyklopil jí do sebe.
"A kdy vlastně..." ukázal na sklenici.
"Když jsi jel na chocobovi."
"Ještě něco!" dožadovala se znovu Ellone.
"Noo,to sme jednou s..."
"Ehm! Nerada ruším,ale měli by jsme si jít všichni lehnout.Hlavně ty Ellone-už je přeci pozdě..."
Ellone nahodila do trucu.
"A pro tebe Laguno jsem ustlala vedle-tam co jsi se vzbudil.Přeji dobrou noc..." Laguna přání oplatil,pohladil malou Ellone po vlasech,až jí rozcuchal.Ta si hned začala své kaštanové po ramena dlouhé vlasy pečlivě uhlazovat...
Bouchnul sebou o postel a ihned ucítil jak se jím prolévá blažený pocit uvolnění.Dal si ruce pod hlavu.
("Jak asi dopadli Kiros s Wardem? Nah,určitě si poradili-co by se jim mohlo stát. Co teď asi dělaj? A kde sou? .......
Winhill,opravdu sem to slyšel poprvý.Den je tu dlouhý-u nás je zase pořád tma,přesto by to nemělo být daleko?
Kde se tam vlastně vzal Leviathan? Ellone je roztomilá...Heh. Raine? Měl bych jí nějak poděkovat-dyť mi zachránila život....zase je mi divný jí přinýst jen kytky...Na něco přijdu. Julie. Co teď asi ona dělá? Zpívá už? Slíbyl sem že se na ní příjdu podívat. Určitě nebude mít o publikum nouzi. Opravdu bych jí zase někdy rád viděl. Snad nás nebudou tak urputně hledat-jak znám naší armádu,daj nám pokoj.Třeba si aspoň všimnou že jim tam chybíme...")
Dlouho to netrvalo,a paní snů si ho vzala do své náruče.Usnul s úsměvem na rtech-svoboda-žádná armáda.
 Dveře se prudce rozrazili.S bouchnutím se zastavili o stěnu,z které se sesypalo trochu omítky.
"Vojáci!" křičela malá ellone "Vojáci !"
Laguna otevřel oči. "...Koho...?" ospale zamumlal.
"No tak! Vztávat! Vojáci jsou tady!!!"
"Počkej,klid.Jací vojáci?" Pravil když se soukal do svích kalhot.
"Tmavě modrý!"
"Kde je Raine?Pověz."
"Doma je." pomalu začínala nabírat k pláči.
Laguna si k ní přidřepnul,rozcuchal jí vlasy,a utěšoval jí:
"Nebooj.Strýček Laguna se o všechno postará...hm?"
Protíraje si oči Ellone přikývla.
"Poď zamnou."
Sešli dolů,potichu ke dveřím,a jen škvírou na oko vykoukl Laguna ven.Opravdu.Na náměstí stálo několik Galbadských vojáků.
("Sss.Snad tu nejsou kvůli mě?.....to je blbost.Ale kvůli čemu tedy?Whoa!De sem!")
ustoupil ode dveří,a schoval Ellone za sebe.Ozvalo se hlasité zabušení na dveře.
"No no,nerozmlaťte je!" houkl Laguna a otevřel tváříc se že nikde nebyl,nikoho nezná,a trochu překvapeně,že si to nejde soused pro vypůjčený pohrabáč...
Voják mávnutím ruky pozdravil.
"Ehm...pardon.Kde se nechá najít váš starosta?"
("Jakto mám sakra vědět?)Neni u sebe?" zkusil to výmluvně Laguna škrábajíc se na hlavě.
"Kde u sebe?Pokud je to ten velkej barák támhle" mávnul rukou někam napravo od sebe "tak tam nejspíš není."
"Tak to vám nepomůžu."
"No,nic...zkusim to jinde." voják se už už otáčel k odchodu,když se ho Laguna zeptal
"Co se tu vlastně děje?"
"Jsme tu pro vaší ochranu-samozřejmě." s tím odešel.
("Blablabla.)Pojď Ellone." Vyšli před barák,zabouchli dveře.Na náměstí byli dva oficírové,a dohromady pět vojáků,kteří se rozcházeli do všech koutů.Přeběhli rychle do Raininýho domu.
"Galbadští vojáci to tu teď prý budou hlídat."
"To jsou ti zlí?" zeptala se potichounku Ellone.
"Ne,nejsou." odpověděla melodicky,měkce a s úsměvem Raine "ti nás před těmi zlími mají chránnit."
Ellone kývla na souhlas.
"A o tobě ví Laguno?"
"Ví.Ale opravdu mě nehledají.Projistotu počkam,až vypadnou ty vysoký."
Ty odešli až pozdě se západem slunce.Oba.Řadoví vojáci tam zůstali všichni. Ještě v noci byli slyšet výstřely.To asi potkali nějakou tu havět.Laguna se vrátil do "svého" a znovu usnul s tím,že tu bude alespoň bezpečněji.
 Od příjezdu vojáků uběhlo několik dní.Laguna,Raine i malá Elle se velmi zblížili.Venku si opravdu hráli děti,a vzduch byl něčím jiný.Monstra už byli znovu na pokraji vyhubení a všude bylo relativně bezpečno-samozřejmě s přičiněním Laguny.
"Laguno! Stvýčku laguno!" vběhla Ellone k Lagunovi zrovna když vztal.
"Je tu nějaký směšně oblečený pán,a chce s tebou mluvit!"
"Semnou?"
"JO!" výskla a už se hnala po schodech dolů.Čekala u dveří.
Laguna k ní přišel a znovu jí rozcuchal.Ellone si pohotově začala vlasy urovnávat.
"A kde je ten pán?"
"U Raine." Venku bylo krásně-jako každičký den.Nikdy tu vlastně ani nepršelo,přesto se květiny i tráva zelenali,kvetli,a rostli.
Hned co otevřeli dveře,Raine posílala Ellone do svého pokoje cvičit na piáno.
"Mam twouble." šeptla k Lagunovi.
"Tak to máš blbý." uchechtl se.
"Laguno.Mluv před Ellone spisovně!" ozvala se znovu Raine.
"Mam trable..." šeptl Laguna k Ellone.
"Tak to máš blbý." procedila spíš jen mezi zuby Ellone.
Oba se zasmáli.Raine si dala ruce v bok,a významně se na ně podívala.
Zprava vyšla nějaká osoba ze stínu.
"Zdravim tě Laguno."
"Názdár Kirosi!!!" rozhodil ruce Laguna,pak si přidřep k Ellone a pošeptal jí:
"Ten pán je můj kamarád-vypadá sice směšně,ale neni to zlej člověk." ještě na ní mrknul,a šel k pultu.
„Raine-tohle je Kiros,ten co jsem vám o něm povídal.“
„Stvýček Laguna a Raine jsou...“
„AAAHHHH!“ zařval Laguna aby překřičel větu malé Ellone.
„Běž si hrát ano?“
Ellone přikývla a smála se jak jen mohla.
„Tak povídej!Co je novýho od našeho grandiózního útěku z Centry? Jak jsi mě tu našel? A kde ste se vylodily vy?“
Kiros si založil ruce,hodil okem po Raine,která si přistoupila k nim a čistila sklenici.
„No.V tý bouři sem vás oba ztratil z dohledu.Měl sem co dělat,abych se nepotopil,a nerozmlátil o útesy.Nicméně sem přirazil nedaleko u Dolletu.
Tím přirazil mám na mysli rozmlácení-o-útesy.Ale já-ani škrábnutí.“ uchechtl se,a znovu koukl po Raine.Ta se na Kirose dívala s lehkým úsměvem,a zářícíma očima.Laguna v sobě pocítil divný pocit čehosi co v něm vzbouzelo pocit žárlivosti.
Kiros pokračoval: „Ehm.Vydal jsem se vás hledat.To víš,život je nudný bez tebe Laguno“ plácl ho přes rameno “ale dřív jsem potkal Warda. Úplně ztratil hlas.Našel si práci v Galbadské pouštní věznici.“
„HA!Nepovídej-a co tam prosimtě dělá?Neříkej že bachaře...“ zasmál se Laguna.Raine jen tiše poslouchala.Sklenice měla vyleštěné všechny,že se leskli jako křišťál.
„Ne,“ odpověděl Kiros vážným,nezůčastněným hlasem “vypadá to,že tam vytírá podlahu.“
„Áha“. Už vážněji odpověděl Laguna. „No,hlavně když je spokojenej...co?“
„No,a jak jsem tě tu našel?Náhodou.Cestoval sem,a teď sem tu.Co by tě ještě zajímalo?“
(“Hmm,co třeba...)Nevíš něco o Julii?“
„Julie?Ta zpěvačka?“ vmísila se do rozhovoru Raine.              
„Zpě...“ do řeči Lagunovi skočil Kiros:
„My jí znali ještě z doby,kdy jen hrála na piáno...“
„Ano,zpěvačka.Začala zpívat,vdala se za generála Galbadské armády...umm...Carawaye-jo Carawaye.Pak spolu měli dítě-holčičku.Ale ještě před tím vydala svůj první singl-Eyes on Me.Ta píseň jí proslavila.Byla o vojákovi,který odešel někam daleko do války,a už se nikdy nevrátil.Smutná píseň... Bohužel měla autonehodu...a zemřela.“
V Lagunovi uhasl dohasínající plamínek,který hořel pro Julii.Tak moc si ho hýčkal.Ke svému překvapení zjistil,že to nebolí.Přesto,že jeden plamínek zhasnul,jiný nastoupil na jeho místo.Nebo je to ten samý,přesto je jiný...?Takoví náhlí zmatek měl v hlavě...
„Jakto že toho tolik víš?“ zeptal se Raine.
„Čtu časopisy,a posloucham desky-což ty neznáš.“
(“Kde to jsem?)
(“Zase ten hlas.Myslel sem si,že už od něj mam pokoj.“) pomyslel si Laguna a podíval se na Kirose.Ten vypadal normálně-bez výrazu.A tvářil se,že se dívá všude,jen ne na Raine.
„Poď Kirosi,ukážu ti to tu.Taková malá procházka co říkáš?“
„No dobře.“ s tím odešli z baráku.Venku zářilo slunce z plných sil. Přes cestu jim prolítl motýl.Naproti nim si hráli děti na honěnou.Po náměstí byli rozmístěni Galbadští vojáci.Dva u domu starosty,jeden uprostřed,a poslední stál u laviček,na pravé straně náměstí.
Dali se napravo,směrem k dřevěnému mostu.
„Tak co Laguno?Jak už jsi tu dlouho?A jek jsi se sem dostal?Je to tu celkem daleko od Galbadie...“
„Vlastně ani nevim jak a kdy sem se tu ocitl.Raine mi řekla,že jsem tu velmi dlouho.Našla mě na pláži jednou nohou v hrobě...možná že už i oběma.Vrátila mi zpátky život.Dlužim jí...Takže se právě koukáš na Winhillského monstrobíječe!“ pronesl hrdě,s rukama vbok a zvednutou hlavou.
Už byli na rozcestí u babiččina domu.
„A co plánuješ dobudoucna? Nechceš se konečně podívat do Timberskýho maniaka?“
„Joo,půjdu se tam podívat...“ pronesl Laguna nevýrazně.
„Je to tu opravdu hezký.Mohl bys o tom napsat..“
„Blázníš?“ okřikl Kirose „Právě proto že je to tu tak hezký.Když bych světu o téhle vesničce řekl,tak se sem sjede hrooomada turistů,a bude to tu KAPUT.Rozuměno?“
Kiros jen přikývnul.To byli u kostela.
„A kdo je ta malá holčička?“
„Haha,malá Ellone.“
„Neříkej že...“
„Ne,neni to moje dcera.Jenom jsem si jí oblíbyl.“
„Aha.“
„Tak,tady je jeden konec vesnice-severní.“
„Jo,tím sem přišel.“
„Vydrž chvilku.“ Laguna přišel ke dveřím krámu a zaklepal.
Za dveřmi se ozval známí drsný,hluboký hlas:
„Co tu zase chceš?!“
„Umm...vim že mě nemáte rád,ale chtěl jsem si jen popovídat...“
„Koukej vypadnout!“ odsekl prodavač,jako když šlehe bičem.
Laguna se vrátil ke Kirosovi,a dali se na cestu zpět.
„Drsnej maník.“
„To jo...“
Když šli mezi ohradama...
„Řekni Laguno,co máš s Raine?“
„Já...nó,jak to myslíš?Zachránila mi život...HA! Hele jí potvoru!“ máchl Laguna někam před sebe,a rozeběhl se.Kiros ho následoval.
„Copak Laguno?“
„Ššššš...“
Napravo něco šustilo.Laguna si vzal zbraň,a čekal.Kiros si za něj dřepnul.
Z vysoké trávy vykoukla hlava.Hnědá,kulatá s trošku lidskámi rysy-dvě oči,špičatý nos,a široká huba.Jen ty zuby nebyli moc lidské.Špičaté,a zahlé dovnitř.
„BAFF!!!“ zařval Laguna a vypálil jednu kulku ze samopalu.Hlava kamsi odletěla,a ještě bylo slyšet jak dopadla.Tělo zprůhlednělo,až zmizelo docela.
„Zajímaví...“
„To teprve bude.“ dokončil Laguna. „Jestlipak máš ještě ty tvoje nožejky?“
„Proč?Ovšemže mam,jak bych...“ Laguna se postavil,a vypálil další kulku.Další,další a ještě jednu někam do trávy.
„Dolů!“ zařval.Oba sebou sekli o zem,a váleli sudy stranou-každý na jinou.Z obou stran plotů vyskákali pololidský hlavy se dvěma silnýma skororukama,zakončenýma klepetama.Měli jen malé skoro docela zakrnělé nožičky,ale silné.Ve spěchu Laguna napočítal tři.Přestal se koulet,a začal střílet.Přitom musel dávat dobrý pozor,aby netrefil poskakujícího Kirose,který se rozháněl svími čepelemi.Tu odlítla hlava, tu ruka,a monstra rychle ubívali.Nebyli tak nabezpeční jak vypadali.Celkem pomalí,neobratní-nemít ta silná klepeta,tak nejsou nic.
„Jako za starých časů co?“
„Jako za starých časů.“ zopakoval po Lagunovi Kiros.
„Alespoň bude co hlásit velitelovi,a asistentovi velitele.“ usmál se Laguna.
„Velitel a asistent velitele?Myslíš tadyty vojáky?Neříkej že ses dal znovu k armádě...“
„Ovšemže NE Kirosi.Co si to o mě myslíš?Utíkal bych od armády jen proto,abych se k ní zase vrátil?Velitel je Raine,a asistent velitele je Ellone!Kapišto?“
„Taknějak. A co jim vlastně budeš hlásit?“ zasmál se Kiros.
„Kolik monster jsme já a můj parťák zlikvidovali.“
Dole v domě nikdo nebyl.Tak šli po schodech do horního patra.
Dřív než vyšli nahoru zaslechli jak se spolu baví.
„Máš váda stvýčka Lagunu?“ ptala se Ellone
„Kirosi,něco mi říká že by sme měli poslouchat.Zavazuj si tkaničku.“ šeptl Laguna.
„To se nedělá Laguno,poslouchat cizí rozhovor...“ v koutcích hrál Kirosovi úsměv.
„Lagunu?Myslíš to jeho chrápání,žvanění,mluvení ze spaní,brečení do polštáře,nespisovnou mluvu...“ diktovala raine
„Stvýček Laguna je fajn...!“ domáhala se svého Ellone.
(“Cože?“) začervenal se Laguna,a vyběhl schody nahoru.
Teď si uvědomil,že vlastně teprve přišli,že tu nedřepěli,a neposlouchali. Začal funět,jakoby uběhl míli sprintem.
„Joo,už jsou zpátky!“ výskla Ellone.
     Kiros vyšel schody jakoby se nic nedělo
Laguna přešel ke stolu,narovnal se do pozoru a začal podávat hlášení:
„Veliteli,a asistentko velitele-zde je mé hlášení.“ dal si pohov “na patrole jsme elilminovali emm... šest monster.“ prohlásil hrdě.
„Víborně.“ usmála se Raine “teď si běž odpočinout,připravím oběd,a pak tě zavolám.“
„Pan Kiros bude obědvat s náma!“ ozvala se Ellone “Je to tak pane Kirosi?“
Ten najednou nevěděl kam s rukama.
„Ovšem.“ řekla Raine.
Laguna kývnul,a odešli vedle do domu,vyšli nahoru do ložnice.
„Změnil ses Laguno...“
„...jo,možná.“ usmál se Laguna záludným úsměvem.
 Když je Raine zavolala,a dojedli...
„Díky moc za jídlo.Bylo vynikající.Ale musim už jít.“ omluvně pronesl Kiros.
„Kam?“ zeptal se Laguna.
„Ále,ještě za jednou záležitostí.“ rozhodil výmluvně rukama.
„Tak nashledanou.Ještě se uvidíme Laguno.“
„Zdar Kirosi!“ stihl ještě zavolat Laguna,než zaklapli dveře.
Na tázavé pohledy přísedících dam jen pokrčil rameny. Sám nevěděl kam by mohl jít.Ale co,on se o sebe dovede postarat.

 Několik týdnů proběhlo v klidu.Monstra už se ani neukazovala,snad úplně vymizela,děti si opravdu mohli bezestrachu hrát venku.
Nejbližší radostná událost byla přijatá nabídka k sňatku.Pod bílou září obrovské,bledé luny v úplňku si Laguna s Raine vyměnili prsteny...
Už to vypadalo že je vše tak jak má být-šťastný konec už pomalu klepal na dveře.
 Lagunu i Raine vzbudil časně z rána křik dětí,i dospělích,štěkání kulometů a jiných podobných zvuků a skřeků.
„Co to...?!“ Laguna rychle skočil do kalhot,podíval se po Raine,která se také oblékala.Střelba a křik přidával na intenzitě.Laguna popadl svůj kulomet.Ellone už byla u Raine,vyděšená,s vytřeštěnýma očima,a zuby jí o sebe drkocali až to bylo slyšet.Dívala se po Lagunovi s hlavou v Raininým náručí.Už jen ten pohled ho ničil.Strach.Věděli to všichni.Už jsou tu.Našli Winhill.
(„Snad né...“) malá naděje že to nejsou oni.
Někdo dole vykopl dveře.Bylo slyšet praskání dřeva,klapání bot po dřevěné podlaze,a mužské hlasy.
„Ty tady,dva nahoru semnou!“
„Toi víte vy hajzlové,jehen si poďte!Raine,odveď jí někam!“ křikl Laguna ještě dřív něž boty začli klapat po schodech.
Natáhl kulomet,a čekal,připraven zabít bez milosti ty,kteří by chtěli jen pomyslet na Ellone,nebo Raine.Čas najednou nebyl důležitý.hlavou mu proletěla myšlenka,představa,jak se dole oběví Estharská uniforma,stiskne kohoutek a pošle jim tam dolů něco olova na uvítanou.
Už se oběvil první z nich.Tak jsou to přeci oni!Bledé uniformy,s červeným hledím co vypadá jako muší oči.Ten jejich krumpáč s vbudovanou trojhlavňovou kulovnicí. Z kulometu vyšlehla kulka.
První voják se svalil k zemi s dírou blízko u srce.Nahradil ho druhý,který si nestačil všimnout odporu,a pozdě si uvědomil že jeho kolega neupadl jentak náhodou.Pro něj byla smrt velmi milosrdná.Najednou nebyl.Přestal existovat.Kulka mu proletěla přímo hlavou.Zezdola se ozývali hluboké hlasy nadávající,a proklínající.Nahoru mu hodili nějaký granát. Laguna ho kpnul dolů a schoval se rychle za roh.Granát vybouchnul někde v mezipatří.Byla to dýmovnice.Kdo ví co to byl za sajrajt.
Laguna jim dolů taky jeden hodil-oslepující,a vrhnul se dolů. V tu chvíli už mu bylo všechno jedno.Byl odhodlaný pomlátit kldně celou Estharskou armádu.Nenáviděl je,a proklínal každým krokem,dokud nebyl až dole.
Jednoho vojáka co řval hned za rohem s rukama na očích složil hákem pažbou.Zaslechl křupnutí,a užil si pohled na hroutícího se vojáka se zvrácenou hlavou k zemi.Sesul se podél zdi,jak hadrová hračka.Druhý se zvedal ze země,zády k němu.Buď začali střílet víc,nabo Lagunovi začala dunět v hlavě jeho vlastní kreva myšlenky,které nabírali do kanonády.
Se zvedajícím se vojákem se ani moc nezdržoval a charakterně ho odstřelil.Tam kde byli dveře zela díra ven,kde po sobě stříleli zbylí vojáci z Galbádie a přesila Estharských vojáků.Ještě bylo celkem šero.Jeden z Estharských už utíkal z vesnice s dítětem v náručí.Laguna přeběhl vedle do baráku,otevřel dveře,a schoval se za roh.Ze dveří začal pálit po vetřelcích.První kulky začali lítat kolem něj.Slyšel jak se zakusují do zdi,jedna trefila vázu,a sklo s řinčením padalo na zem.Střelba neustávala ani na okamžik.Laguna měnil zásobník.Do dveří vtrhl voják,až se sebe lekli.Laguna byl pohotovější,a podrazil mu nohy.Pak pažbou pod bradu. Vzal mu jeho krumpáč,a přišpendlil ho k zemi,aby mu neutekl.Dostali další holčičku,a vlekli jí pryč.Laguna se strachoval o Ellone.Vůbec neměl ponětí kde ty dvě jsou.Vykoukl ze dveří.Galbadských vojáků ubívalo. Bili se s Estharskýma na pěsti,meče,a vše co bylo po ruce.Ani Raine,ani Ellone neviděl.Nestřílel,aby netrefil vlastní.A tak se rozběhl do hloučku zoufale,ale urputně bránících se vojáků.Žádný z nich se nesnažil o útěk. Stejně by to nemělo smysl.Srazil k zemi prvního,druhýho vojáka.Uskakoval před hvízdajícím ostřím Estharských zbraní,jeden mu mách po hlavě,Laguna se skrčil,by se ráně vyhnul,vyskočil nahoru a pažbou mu rozdrtil čelist. Dalšího co nastoupil na jeho místo zastřelil,do dalšího kopl,zase pažba.Už cítil únavu,viděl dočervena a snad i křičel. Vojáci na obou stranách ubívali.dostal zásah tupou stranou z boku do žeber,když se Estharský voják napřehoval seknout před sebe.Někde ho říznul po levé ruce.Bil se dál.Pomalu ustupovali pod náporem.Estharští vojáci nebrali konce.Kdyby hned zpočátku nepodcenili Galbadské vojáky,jistě by už byl konec.
Estharští vojáci se najednou stáhli docela.Laguna se snažil zbylé Galbadské vojákydostat alespoň do nějaké formace.Poschovávali se za zídky a nabijeli kulomety.Další útok.Tentokrát opatrnější.Přestřelka nebrala konce.
Zase klid.Pověstné ticho před bouří.Lagunu ani nanapadlo že by byl konec.Spíš naopak.Něco chystají.Něco velkého.
Na příchodové cestě vyšel jediný člověk.Byl oděný v kápi,a se založenýma rukama šel pomalu k nim,jako by se ho nic z toho co se tu děje netýkalo.Jeden z vojáků na něj po chvíli vystřelil.Kulka se jen odrazila od záře která se před ním oběvila jako neproniknutelný štít z oslepující záře.Každá Lagunova jizva se ozvala bolestí.Každá jizva,kterou si ve Winhillu vyléčil.Vojáka,který vystřelil složil blesk z čistého nebe.Zasáhl jen jeho.Podivín v kápi se ani nepohnul.Žádné dramatické mávání rukou,ani formule nevislovil,a druhý voják se zbláznil.
Utíkal,řval střílel kolem sebe až ho jiný voják radši zastřelil.Laguna vytrhl jednomu u vojáků meč z ruky,a rozeběhl se naproti tomu podivínovi.
Ten se zas ani nepohnul,jakoby o něm ani nevěděl,nebo ho to ani nezajímalo.Když už se Laguna napřáhl a sekl,ten podivín se začal strašně rychle vzdalovat.Laguna necítil tělo.Ani bolest,nic.Jen letěl od něho.Ucítil náraz o barák,od kterého vyběhl.Zatmělo se mu před očima,a ztratil vědomí.Už ani neucítil dopad na zem.
 V hlavě mu bzučelo tisíce včel když se mu vrátilo vědomí. Pomalu otevřel oči.Když si přivykli na ostré sluneční světlo,poznal,že leží zrovna tam,kde musel přistát.Tělem mu projela bolest.Rozhlédl se. Mrtví vojáci leželi všude kolem něho,semtam doutnal nějaký barák,ale nic už nehořelo.Vypadalo to tam velmi pustě,a opuštěně,jakoby tu nebyla ani noha.Ani nezaslech kroky,jen vzlykot,když se před ním oběvila plačící Raine.
Laguna se nemusel ani ptát,věděl co se stalo.
„Ellone..unesli jí...“ řekla tichounce se slzami v očích,a klesla do kolen k Lagunovi.Ten ji,i přes bolest která se schovávala v každém pohybu, objal. Takhle spolu nějakou dobu leželi,tiše,bezeslova.Raine se ze všech sil bránila pláči,a Laguna v sobě dusil nenávist k celému světu.Věděl co musí udělat.Jít a zachránit Ellone...
                                                       3
 „Opatruj se mi tu Raine.“ řekl Laguna a pohladil jí po tváři.Po obětí to byla jeho poslední slova.Pak se k ní otočil zády a šel.Už se za žádnou cenu nesmí otočit.Musí myslet na to co bude dál.Nejdřív se musí dostat z kamenného obětí skal okolo Winhillu.Kiros se sem i zpět někudy dostal. Tak to musí nají i on.Ke skalám to byl pěkný kus cesty.Přecijen je to jen titěrně malí zlomek toho,co musí ujít aby se dostal do Estharu.Do nejvyspělejší země své doby.Problém je jen v tom,že nemá ponětí kudy,nebo jak.
(“Ale nemělo by to být tak těžký ne?“) utěšoval sám sebe.
Jak šel stále kupředu,skály se stále nechtěli přestat zvětšovat.už se tyčili do výšky jako neproniknutelná hradba staletého hradu.Byli tmavé a stín na nich hrál hrůzné tance.
(“UAU!To bude teda něco.“) Nohu už měl na jednom ze svalených kamenů,které tvořili zrůdnou snad i neschůdnou cestu,kterou musel dobrodruh natolik šílený aby se pokusil šplhat se navrchol ujít. Když si nerozláme nohy na této “cestě“,pak může klidně jít a zemřít na tvrdé,studené a černé skále. Jako by před ním stála smrt a lákala ho,pojď,zkus to.A při tom se smála svím umrlčím úsměvem. Udělal první krok,další a další.alespoň že kameny nebyli kluzké.Nedalo se spočítat klobrtnutí ani upadnutí než se rozhodl po několika hodinách krvavého snažení sednout si,a odpočíniut.Zdaleka se nepřibližoval k samotným horám,a cesta začínala být čím dál strmější,a tmavší,jak na ní slunce už nedokázalo posvítit.Z věčného dne,do nekonečné tmy.Z nebe do předpeklí.Ještě to nechtěl nazývat pelem samotným,kdoví co ho ještě na jeho cestách potká.Cítil že to nebude hračka dostat se do Estharu. Tím si byl jistý jako že zase vyjdou hvězdy.Zhluboka se nadechl,a postavil se. zatím to šlo lehce.ten okamžik by si měl zapamatovat na doby,kdy se vyčerpáním nebude moci pohnout.Dal se znovu do chůze.Zvykl si na kamenitý terén,a šlo se mu o malinko líp.Několikrát musel přelézt přes kousek skály,jako by to byl trénink na to ,co ho čeká.Už to,nebyla žádná pohádka.S hodinama,které ušel,se začala kamenitá jakžtakž stezka měnit na kořeny skály.Něco jako gratulace že se dostal tak daleko.Nebo hrozba jestli půjde dál.Člověk by si měl občas vybrat menší zlo.
Ne cestě byl už celí den,a únavou se mu začínali motat nohy.
(“To by mi scházelo se tady někde skácet.“) Složil se na zem,trošku rychleji než by chtěl,ale v nohách už cítil úlevu,která mu proplouvala celím tělem.Hodně zlenivěl za tu dobu,kterou strávil ve Winhillu. Kde měl co jíst,co pít,měkou postel na spaní,milující a věčně veselou Raine,neposednou Ellone.Začalo se mu stýskat.Jemu,vojákovi,který nebyl doma nikde,jemuž dobrodružství bylo bratrem,a únava sestrou. Teď sedí na kameni,opřený o skálu zírajíc zpátky k Winhillu.Odtud byla vidět pouze věžička kostela,která jako by na něj mávala,a vyzívala ho k cestě zpět.Otoči hlavu do strany,aby se na ní nemusel dívat.Teď musí žít jen pro to,aby se dostal do Estharu,našel malou Ellone a zachránil jí.Přesně jao ten princ z těch pohádek,které jí  vyprávěl před spaním. Jen kdyby to bylo tak lehké přijet tam na koni,utnout drakovi hlavu,a uoalá konec.Všichni by byli šťastní a spolu.Pokusil se alespoň trochu si zařídit pohodlí,a poté i přes nepohodlí tlačících kamenů a kamínků usnout.
Tak dlouho se vrtil,a převaloval,až ho spaní přešlo,a cítil se trochu odpočatý.Zvednul se,oklepal ze sebe drobné kamínky, a oprášil. Začal šplhat nahoru po skále.Smrt si brousila kosu. Zachytit rukou,zapřít nohou,přitáhnout,chytit,a pořád dokola.Šlo to o trochu líp než myslel.Monotóně lezl nahoru,a šlo to hladce.Na suché skále mu noha ani jednou nepodklouzla,pevná byla dost na to,aby se mu pod rukou nedrolila.Jen kdyby nebyla tak vysoká...Úplně až na vršek se vyšplhal když už slunce zapadlo.To znamená za dva dny.Nahoře byl placák,na který se Laguna svalil.Otočil se na záda a necítíc prsty únavou ihned usnul.Tělo mu brnělo a chvíli měl pocit,jakoby se vznášel.Vítr foukal,a cuchal mu už tak dost zacuchané vlasy.Spal velmi tvrdě s otevřenou pusou hluboce oddychoval.Vítr stále foukal,tělo necítil,a okolí nevnímal.
 Všude kolem byla ta nejtemější tma jakou kdy v životě měl tu čest spatřit.Stál na místě,a očima se jí snažil prorazit,nachvíli se leknul,že oslepl.Hned na to,se rozsvítilo šíleně jasné světlo pár metrů před ním.Poznal kde stojí.Byl v kruhové místnosti.Po stěnách rostla místy tráva,dole vedli od obvodu hadice,a kabely přímo do prostředka,kde bylo to něco,z čeho vycházelo to ostré světlo.Zakryl si rukou oči.Světlo trochu pohaslo.Nechal ruku klesnout.Záře vycházela z oválu přesně uprostřed místnosti.V dolní části byly nějaké panely,jako počítačové ovládání.Nad tím byla ta záře,až kousek pod strop.Zbytek tvořila nějaká velmi tmavá ocel.Nebo hmota?Kdo ví...Celé to budilo hrůzný dojem a i přes ohromnou velikost i výšku to v Lagunovi budilo pocit klaustrofobie.a taky nikde neviděl žádné dveře.
Málem mu explodovala hlava,když se ozvalo strašně hluboké,vrčivé zaštěkání.Rukama si chytl hlavu,a šel do kolen.Zem mu pod nohama vibrovala,a tělo mu dunělo,jako když někdo stojí přímo před bubnem,na který někdo hraje.Konečně to celé ustalo,záře se znovu rozsvítila naplno,zase pohasla a začala pulzovat.
V hlavě se k němu začal promlouvat ten hluboký obludný hlas.Rozuměl mu.
(“Tak TY se mě přeješ vyzvat...“)
(“To nejsem já kdo chce bojovat.“)
(“Takže mě škemráš o milost?!“)
(“Nikdy!“)
(“Zatracenej imbecile.Tak ty si přeješ bojovat!“)
Nic z toho neřekl on.Jakoby ten zrůdný hlas ignoroval jeho existenci,a mluvil jen s jeho nejhlubším podvědomím.Lagunovo vědomí chtělo jen aby to celé co nejrychleji zkončilo.Jestli neumře,docela jistě se z toho zblázní.Znovu si držel hlavu oběma rukama,jakoby se mu měla rozskočit.Oči křečovitě zavřené,zuby zatnuté.
(“Po tom ti nic neni.“) pak sladké ticho.Musel naprosto ohluchnout.Neslyšel ani pískání v uších,ani své myšlenky,naprosto nic. Ticho celého vesmíru. Těch pár vteřin byla doba nekonečná...než se znovu ozvalo jeho nejhlubší podvědomí.
(“Možná je to naše nátura...“) Světlo přešlo z rezonování do toho nejostřejšího záření.Laguna i přes zavřené oči nachvíli oslepnul.Ta záře jakoby obejmula jeho mozek.Laguna řval až mu hlas vynechával. Tělo ho zradilo,a celé se uvolnilo.Pocítil jen náraz o zem.Snad zemřelo,a nechalo naživu jen nejistotu a strach myšlenek.Opravdu se bál..Jestli je tohle smrt?Konec bytí?Tak takhle to vypadá když se lidská bytost vydá na svou “poslední cestu“?Vždyť on přeci nechce zemřít,nemůže.Sotva se vydal na cestu.Ještě málo toho vykonal.A hlavně nemůže,ani nesmí nechat malou Ellone napospas těm bestiím!“ Světlo zesláblo zase do normálního pulzování.Laguna se cítil prázdý,dutý.Zrnko ničeho v ničem.Nevěděl že by se chtěl pohnout,ani netušil,že se pohnul,ale jak otevřel oči,stál.Stál na nohách.Jakoby se nic nestalo.Místnost se zdála být větší,mnohem větší.ale uprostřed chybělo to světlo,celí ten ovál chyběl.Úplná tma.Ovanul ho vítr.Klid.Cítil zřetelně pohyb.Někde před sebou.Znovu se rozsvítilo,ale né to světlo z oválu.Světlo odnikud.Stačilo na to,aby osvětlilo neuvěřitelně obrovskou bytost která se vznášela uprostřed veliké místnosti.Byl to drak. Neuvěřitelně veliký.Věděl jaký.I o Něm se vyprávělo.Obr nad obry.Rozpětí hrůzunahánějících,nádherných křídel jako by bylo nekonečné.V místě kde se lámali byli tři zahnuté masivní drápy.
Tělo podobné lidskému.Na hlavě nebyli vidět oči,jakoby je neměl,nepotřeboval.Dva dlouhé rohy uprostřed jako v kloubu mírně zahnuté dolů,vypadali královsky a impozantně.Uprostřed jeden široký podoně zahnutý.Prodloužený čenich nakonci mírně zahnutý dolů.Krk delší než by měl člověk. Dvě nesmírně silné ruce arogantně založené na hrudi,pokryté tmavým pancířem. Nohy o jeden kloub bohatší než lidské pod kotníkem,přesto vypadali anatomicky podobně,zakončené čtyřmi prsty,podobně jako u dravce,je zdobili stříbrné drápy.Ocas mnohokrát silnější než celé Lagunovo tělo se uvolněně hýbal zestrany na stranu.
Před ohromeným Lagunou,který zíral s otevřenou pusou dokořán,a zakloněnou hlavou se ve své nesmírné kráse ztělesněním síly tyčil sám král draků- Bahamut.Světlo jakoby vycházelo za ním,začalo sílit,až si Laguna musel znovu zakrýt oči.
 Prudce otevřel oči jakoby se probudil z noční můry.Ležel na zádech.Posadil se rukama opřený o zem.Ohlédnul se.Byl uprostřed louky.Nikde žádná květina,pouze zelená tráva.Nebe modré,bez jediného obláčku.Ani stopa po živé duši,ani vánku...Vstal,a zůčastnil se hrozného a zároveň fascinujícího divadla.Všude kolem něho hořel oheň,ale necítil z něj teplo,zničehonic celí zamrznul,aniž by cítil chlad.Do tohoto zmrzlého ohně začali bít blesky.Na nebi nebylo ani jedniného mráčku.Když přestali,nepoškozený útvar se rozpustil ve vodu.
 Přišel k sobě.Slunce už svítilo vysoko na obloze.Nad hlavou mu přeletěl pták.Zvedl hlavu.Byl stále na vrcholu hory.
(“To byl sen?“) Rozbolela ho hlava.Posadil se,a štípl do tváře.
„Ďjau.“ (“Tak přecejen to byl sen.“)
Vztal a protáhl se.Na několika místech v něm zakřupalo,ale cítil se dobře. Na ústech mu hrál úsměv.(“Tak,a teď dolů.“) Cesta to bude dlouhá,možná i horší než nahoru...
 Dolů šel jeden den s tím,že posledních padesát metrů sjel doslova po zadku,až se za ním prášilo.Přistál dole na měkounké zelené travičce.
Zvedl se,oprášil,a zakručelo mu v břiše.
(“Nó,zvykej si.“) řekl ke svému žaludku.
(“Dobře,na sever bych měl dojít spátky domů do Deelingu.Tam bych se nerad ukazoval.“) Znovu si sedl,rukama si podepřel hlavu,lokty zapřel o nohy.
(“Na severovýchod dojdu přímo do Timberu...Konečně bych se mohl zastavit v Timberským maniakovi! Našich vojáků by tam měla být jen hrstka. Timberský snad žádní.Mno,a severovýchod by měl být...TUDY!“)
Ukázal rulou před sebe,a začal si to rázovat přes louku.Slunce ho pálilo do tváře,vánek mu hrál ve vlasech,tráva šustila pod nohama.Krásný den na výlet.Hodiny plynuli,slunce se ani nepohnulo a z Laguny lilo jako z konve.
(“Pařák.Vodu.“) Opakoval si v duchu.Tráva ustoupila v písek.Na hlavu si uvázal bílí kapesník,že je to lepší než nic.Po další hodině cesty už se mu viditelně motali nohy.Slunce pálilo snad ještě víc.Jednu chvíli s nim šla Raine.Jak po ní šáhnul,tak se mu rozplynula.Podruhé k němu utíkala malá Ellone.Proskočila jím jako duch.Z dálky na něj mával Kiros s Wardem.Promnul si oči,a neviděl nic než písek...
(“Vodišků...“) začínal vidět rozmazaně,v ústech vyprahlo ale potácel se dál.Několikrát zakopnul a spadnul.Když se jednou zvedal,podíval se doleva.
(“Ježiši...“) všechno se mu vlnilo před očima,a ta megaobrovská věc,hnědá,nebo jaká,se na něj řítila.
(“Nohy na ramena a PRYČ!“)Laguna vyskočil na nohy a hnal se za nosem.V písku se mu utíkalo strašně špatně.Přeběhl menší dunu,a padl do písku.Zvedl jen hlavu.Výraz měl jako udivený opilec.Ale kousek před ním je opravdu zeleno.Taktak se zvedl a skoro po čtyřech lezl kupředu. Vytrvale se žížalil,až se v písku oběvila tráva.Jen málo,ale přecijen. Kousek před ním jako linka vedla stezka.
(“Já potřebuju...“) (“Vodu?“)
Ucítil jak na něj něco dopadlo.Cítil to po celém těle.Stékalo mu to po obličeji,dostalo se to pod obelečení,bylo to vlhké,studené a neuvěřitelně příjemné.
Voda.Uprostřed ničeho,nebe čisté,a Laguna byl promočený nazkrz. Né že by mu to vadilo.Zvedl se na nohy,sundal z hlavy kapesník a zhluboka se nadechl.Zrak se vyjasnil,jen ta žízeň zůstala.Nicméně byl osvěžený,a mohl jít dál.Určitě když půjde po cestě,narazí na nějakou civilizaci no ne? Tak vlevo,nebo vpravo?
(“Vpravo!“) anižby se ohlídl,dal se doprava.Za ním se rýsovali vysoké a úzké zdi Pouštní věznice.
 Boty mu ještě čvachtali,a z kalhot kapalo.Ty lidi co potkal mu vodu nedali.Dívali se naněho jako na člověka nic nemajícího,kousek od pouště jdoucího a to nejhorší- promočeného jako po slejváku.Asi výletníci.Každý s batohem na zádech,cestovním oblečením,placatýma,kulatýma kloboukama a holí v ruce.Většinou s otevřenými ústy procházeli kolem  mokrého přízraku.Laguna se na ně jen pousmál,a než stačil cokoli říct byli fuč.Na ten věk jim to s batohama na zádech pěkně utíklao. Ale proč? Kvůli tomu že je mokrej? Podrbal se na hlavě,a šel dál.Šel dál po pěšině,okolí se začalo kopcovat.Hned kosek dál přes kopec v lese se konečně napil ze studánky.Cítil jak mu studená voda stéká celou cestu až do žaludku.Taková úleva.
Jak nahrbeně pil,nemohl se zbavit pocitu že se naněho někdo dívá.Takové mrazení v zádech...Pomalounku otočil hlavu a podíval se přes pravé rameno.Opravdu se na něj něco dívalo.Jen malí kousek za ním stálo čtyřnohý “malí“ poddrak.Grendel se mu říkalo. V poměru s tělem malou hlavu na krátkém krku měl u země.Vcelku malá tlama se zoubky.Ale tělo samý sval,silné přední,a ještě silnější zadní nohy napnuté,jen se odrazit.
Nejhůře však vypadal jeho ocas. Dlouhý téměř jako celé tělo,zhora ostří jako meč,mírně zahnutý nahoru.Tělo zabarvené do okrovo-tmavěmodré barvy.
(“A doprdele.“) Laguna se neodvážil ani pohnout.Na tuhle vzdálenost by Grendelovi stačil jediný skok,a zbývalo by doufat,že konec bude milosrdný.Je to zatraceně silné a neskonale rychlé monstrum.A snad najedené.Lagunu opouštěli smysli při představě která mu jen prolétla hlavou.Jak se válí po celém lese.Trošku ho zabolela hlava.Grendel sebou neznatelně trhnul,a už se jeho obrovské tělo neslo vzduchem.
Laguna se jen stihl otočit zády,a zakrýt si oči.
To be continued...možná...