Křídla andělská

Sedím a blouzním v tmavé místnosti bez oken.

Sedím a přemýšlím co je a co není sen.

Sedím a sním o křídlech andělských, čistých jako padlý sníh.

S nimi nad zem bych se vznes, letěl bych až do nebes.

Koukám se jen skrze prsty, jak plamen ve tmě plápolá.

Jsem tu, čekajíc až pravda mě zcela udolá.

Nemůžu kráčet temnou nocí, když necítím se v její moci.

Nemůžu kráčet slunným dnem, když není mojím osudem.

A plamen tiše plápolá, jsem tu! Tvá duše démona.

Probouzí se když jdu spát, šeptá, měj mě trošku rád!

Šeptá o osudech lidí, jak je smrtka v touze vidí.

Šeptá o životech dnů, jak se vkrádaj do mých snů.

Šeptá o zradě, lásce, šeptá o tom co je v sázce.

Naslouchám jí a tiše kráčím, brodící se krví v pláči.

Když světlo je jen úzkostí, co svět od zla oprostí?