Ztracená

Prochází temnou ulicí.... Neví kam jde....
Potkává známé lidi - nikdo ji však nepozdraví.... Jde dál....
Pouliční lampy poblikávají až zhasnou úplně.  Kolem ní lidé procházejí
jako za bílého dne. Není však den. Alespoň pro ni ne. Nikdo ji nezná,
nikdo ji nevidí. A ona stále jde v té tmě středem ulice. Promluví, ale
její hlas zanikne ve větru. Chce vykřiknout, ale něco jí brání....
Něco jí táhne jít stále dál a dál....
Už nejde ulicí, už jde lesem.... kolem ní jde stále plno lidí.....
nebo to jsou stromy?? netuší...
Pokusí se znovu vykřiknout, ale její hlas zní jako pouhý šepot.
Dojde až k nízké zídce. Tuší, že pokud ji přeleze změní se jí život..... váhá
Zde ji stejně nikdo nezná, nevidí, neslyší....
Už je rozhodnutá. Už přelézá zídku. Už je téměř na druhé straně.....
V tu chvílí se rozední.... a dívka slyší v dáli cizí hlas volající: ,,Slečno?"

Už je, ale příliš pozdě...