Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePadesát minut snu
20. 02. 2007
0
2
772
Autor
Rézina
Smích tohoto rána bylo to, co mě naladilo do zcela výborné nálady...
Dnešní ráno bylo jiné než ostatní.
Budík zazvonil v 5.55 a já ho vypnula s tím, že ještě chvilinku zůstanu v posteli.
Okamžitě jsem usnula a zdál se mi sen.
Dostali jsme se známou za úkol přepravit takový zvláštní stroj.
Měl plachtu, dlouhou oj a byl vysoký.
K čemu sloužil to doteďka netuším.
Vím jen, že to bylo velice divné monstrum.
Rozpohybovat ho bylo možno jen jakýmsi způsobem,
kdy jsme při každém kroku musely trhnout ojí směrem k sobě.
A takovýmto houpavým pohybem jsme postupovaly na určené místo.
Pak se objevila závora.
Známá šla otevřít a tu se do plachty stroje opřel vítr – otočili jsme se, já i stroj, o 360°.
Tím jsme ztratili stabilitu a došlo ke zkáze.
Stroj se převrátil mezi pár mladých stromků vedle cesty a dopadl na cosi.
Rychle jsme ho zvedaly a pak nám došlo,
že ta hýbající se plachta jsou bezdomovci.
Propadly jsme šílenému smíchu …
A se smíchem jsem se probudila.
Jenže když jsem se podívala na čas, bylo 6.45 – tedy přesně chvíle, kdy odcházím na autobus.
Nezbylo mi než jet stopem.
Kupodivu mě vzal první řidič, co okolo projížděl a tak jsem dorazila včas.
Vlastně takový malý zázrak, ne? =)
Znamenal ten sen něco?
Možná.
A nebo třeba ne. Neznamenal vůbec nic.
Budík zazvonil v 5.55 a já ho vypnula s tím, že ještě chvilinku zůstanu v posteli.
Okamžitě jsem usnula a zdál se mi sen.
Dostali jsme se známou za úkol přepravit takový zvláštní stroj.
Měl plachtu, dlouhou oj a byl vysoký.
K čemu sloužil to doteďka netuším.
Vím jen, že to bylo velice divné monstrum.
Rozpohybovat ho bylo možno jen jakýmsi způsobem,
kdy jsme při každém kroku musely trhnout ojí směrem k sobě.
A takovýmto houpavým pohybem jsme postupovaly na určené místo.
Pak se objevila závora.
Známá šla otevřít a tu se do plachty stroje opřel vítr – otočili jsme se, já i stroj, o 360°.
Tím jsme ztratili stabilitu a došlo ke zkáze.
Stroj se převrátil mezi pár mladých stromků vedle cesty a dopadl na cosi.
Rychle jsme ho zvedaly a pak nám došlo,
že ta hýbající se plachta jsou bezdomovci.
Propadly jsme šílenému smíchu …
A se smíchem jsem se probudila.
Jenže když jsem se podívala na čas, bylo 6.45 – tedy přesně chvíle, kdy odcházím na autobus.
Nezbylo mi než jet stopem.
Kupodivu mě vzal první řidič, co okolo projížděl a tak jsem dorazila včas.
Vlastně takový malý zázrak, ne? =)
Znamenal ten sen něco?
Možná.
A nebo třeba ne. Neznamenal vůbec nic.