Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKŘÍDLA NADĚJE
23. 02. 2007
0
1
374
Autor
kristlinka
Zas spoutal mi někdo křídla,
co bez nich nelze vzlétnout výš,
jen opuštěná ptačí sídla
a tajemství, co prozradíš.
Mlhavé letní ráno,
noc bez zlatých hvězd,
naše parte napsáno
na branách přeplněných měst.
Neonové zářící plakáty,
jimž uhasíná naděje,
vůně usychající máty
a život bez děje.
Náhrobek pro umírající víru
a smrt lásky napsána,
nápisy nabádající k míru,
co pro smích jsou seslána.
Příkopy s padacími mosty
do hlubin černejch upadaj,
jen hostina s nezvanými hosty
a sny, co s ránem uvadaj...
1 názor
tyhle básně vyznívají víc agitačně než jako básně,
ale i po formální stránce má nedostatky, např., když celý text je psán jaksi spisovně, pak by měl být takdo doveden do konce, a ne najednou použít nářečí - uvadaj, upadaj, je tam také několik patetismů - smrt lásky, umírající víra, opuštěná ptačí sídla ( to sídlo je velikášské v poměru k hnízdům, noc bez zlatých hvězd. Tyto patetismy člověk, který poezii čte, podvědomě odmítá, zvláště pak, když je jich hodně za sebou. Někdy lze použít obdobný výraz, ale měl by vyznít spíše jako výkřik uprostřed všednosti, letargie, apod.