Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLáska není všechno
24. 02. 2007
2
5
856
Autor
Eliška.C
Nemám co dodat :)
,,Miluji tě“ Řekl mi a políbil mne na tvář
,,Já tebe taky…“ Odmlčela jsem se. Nevěděla jsem, jestli mu mám právě teď říct o tom, co mi na našem vztahu vadí. Nakonec jsem se rozhodla, že ano. Hluboce jsem se nadechla, ale v tom mě objal. Rukama mě hladil po zádech a já neměla sílu mu to říct, nemohla jsem, teď ne. Chtěla jsem to skončit, ale jak? Po tváři mi stekla slza.
,,Zuzko, ty pláčeš?“ Zeptal se mě a utřel mi slzu.
,,Ne…!“ Odvrátila jsem pohled a snažila se zadržovat pláč
,,Copak se děje?“ Zeptal se mě tím nejkrásnějším tónem. Byl na mě tak hodný. Ale já věděla, že jen teď je všechno fajn, ale večer bych byla zase nespokojená. Měla jsem jen dvě možnosti. Odejít ven a nebo se rozbrečet, padnout mu kolem krku a i přes to, jak vypadá naše milování s ním chodit dál. Nakonec se ve mně zrodila velká síla a já šla ven. Dříve, než stačil něco říct vypařila jsem se z jeho pokoje a pak i z domu. Běžela jsem, utíkala jsem před svou největší láskou. Proč jen musím být zrovna já tak krutá? Opouštím toho nejlepšího kluka jen kvůli sexu. Ale já věděla, že není cesty zpět. Běžela jsem dál, až domů. On běžel za mnou, ale pak to vzdal.
Hned, co jsem doběhla domů, zavolala jsem Tomášovi, to byl můj zachránce. A navíc hodně dobrý kamarád. Ivaně - nejlepší kamarádce – jsem volat nechtěla. Věděla jsem, že by mi to vyčítala.
,,Zuzi, co se děje?“ Řekl tiše
,,Nic… teda něco jo. Prostě, přijeď… prosím!“ Řekla jsem skrz slzy a položila sluchátko.
Za deset minut už zvonil u dveří.
,,Tomáši!“ Vyjekla jsem hned po otevření dveří a padla jsem mu kolem krku.
,,Co se děje?“ Zeptal se. Neodpověděla jsem mu a táhla jsem ho do obýváku. Tam jsem mu naznačila, ať se posadí. Přinesla jsem předpřipravený džus a začala lícit, co se děje:
,,No, já jsem opustila Petra. On to ještě neví, ale já se s ním rozejdu…“ Rozplakala jsem se.
,,Proč? Vždyť jste dokonalý pár…“ Řekl Tomáš, ale v jeho hlase byla slyšet spíše radost.
,,Nesedí nám to v… posteli.“ Vyklopila jsem ze sebe.
Tomáš neodpověděl.
,,Petr je pořád jak malý dítě, je hodnej, krásně líbá, ale když dojde na milování připadá mi, že mám vedle sebe dvanáctiletého kluka. Chápeš?“
,,A ty jsi ho kvůli tomu nechala?“ Podivil se.
,,Jo. Už jsem to nemohla vydržet. Já vím, nikdo, kdo hluboce miluje by kvůli takový kravině partnera neopustil, ale když pro mě… je… ve vztahu sex hodně nahoře“
,,Já tě chápu.“ Řekl k mému překvapení Tom a natáhl ruku, aby mě pohladil po tváři. Stále jsem nemohla přestat brečet.
,,Musíš mu to říct, Zuzi.“
,,No jo, ale jak?“ Utřela jsem si slzy
,,Nevím.“ Zdálo se, že zesmutněl
,,Nemám odvahu na to, abych mu do oči řekla, že se s ním chci odejít… ale musim! Já musim!“
,,Hlavně buď silná. Já teď musím jít. Na trénink.“ Řekl Tomáš a vstal.
,,Né, prosím… nechoď!“
,,Chceš, abych zůstal s tebou?“ Podivil se
,,Ano.“
,,Můžu tě políbit?“
Jen jsem kývla. Tomáš mě políbil dlouze na tvář. Já mu polibek oplatila. Začal mě líbat i na krku. Dobrovolně jsem si svlékla triko, on také.
Za deset minut už jsme byly oba pouze v Evině a Adamově rouše, ani nevím proč. On mě líbal na hrudi a pak níž a níž. Pomalu jsme s přesunuli do ložnice. Byla to ta nejúžasnější noc, co jsem kdy zažila.
* * *
Uplynulo už deset dní od našeho prvního milování. A já jsem se stále s Petrem nerozešla a stále jsem si k sobě Tomáše zvala. Každou noc strávenou s ním jsem si připadala jako bohyně. Nikdy bych nevěřila, že toto může vyrůst z přátelství.
Jednoho dne, když jsem šla do školy potkala jsem Petra. Každý den mi volal a já to nikdy nebrala. Jenže teď jsem se mu nemohla vyhnout.
,,Zuzko, Zuzko.“ Volal na mě už z dáli
,,Petře. Promiň, teď nemůžu.“ Snažila jsem se o úsměv a pokusila jsem se zmizet za roh. Petr na mě ještě chvíli koukal, ale pak odešel.
Večer jsem našla u dveří dopis. Byl od Petra. Klepali se mi ruce, ale nakonec jsem dopis otevřela, už při první větě mi začaly stékat slzy po tvářích.
V dopise stálo:
Zuzko! Miluji tě! Vím i nevím, proč se mi stále vyhýbáš, já si myslel, že ke mně cítíš to samé, co já. Očividně jsem se spletl. Už vím, o co Ti jde. Viděl jsem tě s Tomášem…viděl jsem tě se s ním líbat. Nemám Ti to za zlé, chápu, že máš touhu potkávat různé lidi a zkoušet vztahy s různými muži. Snažil jsem se sice, abys se mnou tu touhu nikdy neměla, abys měla potřebu být jen se mnou. Asi jsem se nesnažil dost. Chci Ti jen říct, že tě chápu, nezlobím se a… Nikdy na tebe nezapomenu! Jen s tebou jsem prožil to co s nikým jiným.
Měj se překrásně, růžičko moje,
Petr.
Položila jsem dopis na stůl a dala se do hořkého pláče. Já jsem tak blbá, nechala jsem toho nejlepšího kluka kvůli takový blbosti. Nemohla jsem ten pláč zastavit. Teď mi došlo, že ho opravdu miluji, ale zároveň nechci opustit Tomáše. Můj život se začal obracet jiným směrem a já stále plakala.
Až k večeru zazvonil Tomáš. Hned ve dveřích mi dal pusu, ale pak zpozoroval, jak mám zarudlé oči.
,,Copak, zlato?“ Zeptal se mě se strachem v očích.
,,Tomáši…“ Nejprve jsem mu chtěla říct, že s tím chci skončit. Že potřebuji pauzu, ale nedokázala jsem to, stejně tak, jako jsem to nedokázala říct Petrovi.
,,Copak?“
,,Nic já jen… Miluji tě! Hrozně moc! Prosím! Objímej mě“ Vyhrkla jsem. Tomáš mě sevřel do pevného obětí. Zase jsem se rozplakala. Tomáš mě jen objímal a šeptal mi do ucha. Po chvíli jsem se uklidnila. Věděla jsem, že chci být s ním. Ale na Petra nikdy nezapomenu… nikdy!
* * *
Jednoho dne, když jsem šla s Tomášem do parku potkala jsem Petra. Šel s dívkou menšího vzrůstu, měla dlouhé blond vlasy a krásně se usmívala. Navíc byla na Petra tak hodná! Ten pocit mě zahřál u srdce, pocit, že má Petr konečně dívku, kterou si zaslouží. Navíc jsem se jednou dokopala k tomu, abych mu zavolala. Stali se z nás přátelé a teď vím, že ta jeho s jmenuje Pavlína. Teď už vím, že naším rozchodem jsem Petrovi pomohla, pomohla jsem mu tím najít dívku, kterou si on přál. Takovou, které nezáleží na tom, jaké je jejich milovaní, ale které záleží jen na tom, aby si ve vztahu rozuměli, aby měli stejné zájmy… aby byl jejich svět ,,růžový“. A mě rozchod také prospěl. Tom je kluk mých snů, ochranářský typ. Kluk, který má více zkušeností, než já a všechny mé kamarádky dohromady. Už to vím, život je fajn…
Já vim, že je to otřesný, ale nějak konstruktivně mi to prosím ohodnoťte
5 názorů
Ještěrčí král
30. 06. 2009
promiň
ale co na tom chceš hodnotit ?
v některejch větách se musí čtenář nutně zaseknout a říct si..Ech ?
/"Dobrovolně jsem si svlékla triko, on také.
Za deset minut už jsme byly oba pouze v Evině a Adamově rouše, ani nevím proč" - co to je sakra za
větu ?/
zní mi to jako povídka od dvanáctiletých slečen, co si to všechno tak obecně představují
a uplně nejvíc mě na tom štve ten konec
ble
ale největším propadem bude tvá poznámka pod textem
protože
co si má asi pomyslet čtenář když sám autor zdůrazňuje_jak je to otřesné ???
Vždy mne překvapí jak oplzlým životem mladí jakoby holdují. Nehodnoceno.
Inu, je to taková povídka jako do Bravíčka :)
Obávám se, že v životě to takhle schematické nebývá. Ale aspoň je to pokus o dialogy, nejen romantický popis.
První moje asociace byla následující:
Láska není všechno
ještě zbývá techno.
:)