somebody.girl

somebody.girl

Každý týden kolem mě procházíš, že stojím u okna nevíš...

Nevíš mnoho věcí, ale tohle bys vědet měl...

Že na tebe myslím každý den,

že tě prostě miluju, světlou budoucnost si maluju.

Nevím co si o mně myslíš... ale snad tuhle báseň vyslyšíš.

Je o jedné dívce, která pro tebe ztratila srdce.

Miluju tě zkrátka a tečka, z mých citů se stala břečka...

Miluju tě a ty mě ne...brzo dáš asi přednost jiné...

Miluju tě a nelze se tomu bránit, žádným argumentem to nejde zachránit.

Věř, že to nejsou prázdná slova,

žádné fráze opakující se dokola...

Něco jsem mohla udělat jinak lépe,

ale každý se přeci někdy splete.

Láska je zvláštní cit, každý by si ji přál mít,

ale když dojde na jejich slova a láska s nimi cloumá...

Přáli by si vrátit čas zpátky,

netrápit se a být bez lásky.

Je to těžká věc, ale já tě miluju a kéž by byl konec.

Pak už zbývá jen doufat a věrit ve slabou naději,

život jí svěřit a nepropadnout beznaději.

Že jednoho dne mé utrpení skončí,

a že mu budu moci pohlédnout do očí bez bázně a strachu,

ale má naděje se utápí v prachu...