Přistav

Když už člověk něco stvoří, má i tu výsadu se o to s jiným člověkem podělit...

Hrdličky v přístavu ve kterém vlny tiše narážejí na pobřeží, pomalu jdou... ne kdepak pletu se.. k sobě po pláži běží, naručí... objetí... polibky si dají, jen kdyby nebyli milenci tu potají. Za obzor zapadá sluníčko... za mraky, nepoznáš na jejich tvářích však žádné rozpaky, čekali na šero, teď mohou být spolu, ruce své nechtějí dát už dolů, našli si v příboji pramínek vlasů, v příboji pocitů hledají krásu, ...a hledat nepřestanou.

---