Jak jsem se jedné noci stala otcem

Jedné noci jsem se probudila hlady.

Vstala jsem, šla bosa do kuchyně, otevřela ledničku, zívla, zamžourala do ostrého světla. V ledničce sedělo dítě. Zírala jsem na něj, myslela si, že snad ještě spím, to je určitě zbytek pečeně ze včerejška. Dítě se rozplakalo.

Rychle jsem dveře ledničky zavřela. Roztřásla jsem se. Slyšela jsem, jak dítě skrz dveře křicí. Zase jsem ledničku otevřela a dítě vyndala. Na dotek bylo studené. Sedla jsem si ke kuchyňskému stolu. Dítě jsem nešikovně držela v náručí. Bylo to hrozně malé, hubené mimino s rudým obličejem a řídkými vlásky. Nebylo vůbec poddajné, kopalo kolem sebe a vší silou se bránilo. Pak dostalo škytavku. Jeho oči jsem neviděla. Pořád ještě jsem měla hlad a dítě nejspíš taky. Ale co se tak malému dítěti dává? Zkusila jsem teplé mléko s medem, okamžitě to vyplivlo. Zkusila jsem i chlebovou kůrku a nakopnec banán. bylo mi divné, že se nikdo neprobudil. Často se totiž někdo z ostatních oběví ve dveřích, když se uprostřed noci probudím a jdu si něco vzít, mne si oči, povytahuje pyžamové kalhoty a trousí něco o dvanáctihodinnové dietě. Přes den totiž jím velmi málo. Vím, že jsem tlustá, ale v noci se právě vždycky probudím, a mám hlad. Co se dá dělat.

To dítě tedy každopádně zatím žádné problémy s figurou nemělo. nakrmila jsem ho jogurtem a rozmačkaným banánem. Pomalu se uklidnilo. Zabalila jsem ho do utěrky a opatrně odnesla do svého pokoje.

Ráno mě probudil pronikavý vřískot. Vymrštila jsem se, hladová a úplně zmatená. Vedle mě leželo na posteli skoro celé schované pod přikrývkou mrňavé mimino a křičelo jako o život. Obličejík mělo rudě naběhlý, oči vzteky sevřené. Pohled na bezzubou čelist mě podivně dojal.

Dítě mělo hlad.A plena byla úplně promočená. Musela jsem něco podniknout.

Vstala jsem , oblékla se, zabalila mokré, krčící a třesoucí se dítě do starého svetru a přivázala si ho širokou indickou šálou na prsa. Udiveně zmlklo. Navlékla jsem si starou bundu podšitou beránkem a zatáhla zip až nahoru, takže z kožešinového límce koukala jen hlavička.

Tiše jsem vyšla z bytu. V zrdcadle vedle domovních dveří jsem spatřila svůj obraz. Poznala jsem se na první pohled. vypadala jsem jako vždycky. Neuvěřitelně tlustá. Jen malá holá hlavička, která vyčuhovala z výstřihu bundy, dávala tělesné tloušťce nějaký smysl. Oprávnění. Pomalu jsem sešla schody a s nejasnou pýchou vyšla na ulici. Pohledy kolemjdoucích byly schovívavější než obvykle. Rozdíl jsem cítila přímo na kůži. Rozhodla jsem se , že pojedu tramvají, čemuž se obvykle vyhýbám.

Jela jsem přez dvě stanice , až k supermarketu. V příslušném regálu bylo sedm různých druhů jednorázových plenek, seřazených podle váhy dítěte a pohlaví. Je moje mimino kluk nebo holka? Kolik váží? Rozhodla jsem s epro nejmenší velikost GIRL. Instinkt mi říkal, že je to holčička. Položila jsem balík našikmo do nákupního košíku a věnovala se dětské výživě.

Promiňte.

Otočila se ke mně nějaká dívka, o krok ustoupila a usmála se na mě. Vůbec jsem si nedokázala vzpomenout, kdy se na mě napoledy nějaká dívka usmála. Hezká mladá dívka. Usmála jsem se taky. Nerozhodně jsem studovala balení. Byly tu všechny druhy dětské výživy: rýžová kaše, kaše ze tří druhů obilovin, z pěti druhů, zeleninové pyré, ovocné nápoje, krupičná kaše, sojová kaše s ovocem, kojenecké mléko v prášku...Poněkud zmatená jsem brala jednu krabici po druhé a zase je vracela na polici. Ta dívka se na mě pořád ještě usmívala. Mohla jsem se jí zeptat, moc ráda bych se jí zeptala, jakou výživu mám pro mimino koupit, ale nechtěla jsem se ztrapnit. taky jsem nechtěla zaplašit její úsměv.

Je to holčička? zeptala se plaše.

Přikývla jsem.

Přistoupila blíž a natáhla ruku tak opatrně, aby se nedotkla hlavičky. To se mi líbilo.

Jak se jmenuje?

Soňa, řekla jsem bez přemýšlení, ano, Soňa.

Krásné jméno. jak je stará? tři měsíce?

Ano. Ne, čtyři, v úterý jí budou čtyři.

Dívčin úsměv se ještě prohloubil, otočila se a šla k pokladně. Stála jsem chvíli neschopná pohybu, dívala se za ní, potom jsem ji ztratila z očí. Rozhodla jsem se pro mlého od narození do tří měsíců a pak jsem se věnovala lahvičkám, dudlíkům, dupačkám, košilkám a čepičkám. Věděla jsem přesně, jaké barvy budou Soně slušet. Ikdyž  jsem pořád nevěděla, jaké má oči.

naházela jsem věci do košíku a šla k pokladně. Viděla jsem, že ta dívka právě prošla dveřmi ven. Kdžy jsem čekala u pokladny, Soňa se rozvzlykala, tak jsem jí začala utěšovat uklidňujícími slůvky, zaplatila a spěchala ven. Když jsem se chytala přejít ulici, uviděla jsem znovu tu dívku. Nevím , kde se ve mě vzala ta odvaha, ale zavolala jsem na ni "haló" a ona se otočila.

Ahoj.Čekáš na tramvaj?

Ne, půjdu pěšky.

Přesto jsem se na chvíli zastavila a dívala se na ni. Nos měla zčervenalý zimou a vlay jí poletovaly kolem hlavy do všech stran. Jmenovala se Helena. Potom přijela tramvaj. Soňa začala zase pofňukávat.

Už mi jede tramvaj, řekla Helena. Jednu nohu už měla na stupáku, ale zarazila se. Já se zhluboka nadechla.

Jdu dnes odpoledne s malou do ZOO, vyhrkla jsem, nechceš jít s námi?

Ve tři, vykřikla a naskočila do tramvaje. Ve tři, zavolala jsem za ní.

Potom jsem se vydala domů.Soňa se mi jemně pohupávala na břiše. Ještě nikdy, pokud mi paměť šahá, ještě nikdy jsem neměla schůzku s dívkou.

Ostatní seděli u snídaně.

Dobré ráno, zavolala jsem do otevřených dveří kuchyně, aniž bych se na někoho podívala, a spěchala přímo do koupelny.

Ahoj, ty nebudeš jíst? volal někdo za mnou.

neodpověděla jsem. zamkla jsem za sebou dveře. Opatrně jsem položila Soňu na přeložku a vybalila ji ze svetru.Kopala nožičkama.byly hubené a svraštělé.Sundala jsem jí plenu. holčika, vždyť jsem to věděla! Umyla jsem ji v umyvadle, převlékla a dala najíst. Pila hltavě. Pak jsem ji položila na postel, zamávala jí a vyšla z pokoje.

Šla jsem do kuchyně, kde čeklai ostatní.

No kde jsi, prosímtě? Ty nebudeš jíst?

Sedla jsem si ke stolu a nalila si šálek kávy.

Ne, děkuju.

Co je Ti? Držíš dietu?

Všichni se rozchechtali. Nevzrušeně jsem vypila kávu.

Mám dnes odpoledne schůzku, řekla jsem.

Schůzku?

Všichni s třeskem postavili hrnky na stůl.

Ty?

Ano, proč bych nemohla mít schůzku?

Mlčeli. Protože jsi moc tlustá. To nikdo neřekl.

Ve tři, pokračovala jsem sebejistě, ve tři mám schůzku se Soňou a Helenou. V zoo.

Se Soňou a Helenou. To jim dodalo.

Nalila jsem si ještě jeden šálek kávy.