Úpal

..

Ty?

Jeho nadšení se drželo v mezích. Ani dveře úplně neotevřel. Přesto jsem se statečně usmála.

Půjdeš se mnou na koupaliště?

Na koupaliště? Musí to bejt?

Hm.

Kroutil se, hledal výmluvy, škrábal se na uchu, ale marně. Sklonila jsem hlavu a skrz pramen vlasů se na něj prosebně podívala.

Je to jen pár hodin, šeptla jsem.

Nevěděl, co by na to řekl. Po tom všem, co mi udělal. Otevřel dveře dokořán, posunkem ruky mě vyzval, abych šla dál. Hodil do tašky ručník, na hlavu narazil sluneční brýle a pešlivě složil rozečtené noviny. Přitom jsem ho nijak neobtěžovala.

Tak půjdem? zeptala jsem se.

 

Jeli jsme tramvají přez půlku města, on mlčel. Mlčel celou cesstu. Koutkem oka jsem ho pozorovala. Pot mu stékal po čele a slepoval vlasy, pěstěné, světle zrzavé, vlnité vlasy, na které byl tak pyšný. Na spáncích se mu oběvily drobounké červené tečky. První známka alergie na lunce. Vysunul spodní ret a odfouknul si pramen vlaů z čela.

Trpěl. Viděla jsem to na něm. Musela jsem se odvrátit, aby neviděl můj pohled. Ten by všechno prozradil.

 

Když jsme dorazili na koupaliště, bylo kolem půl druhé odpoledne. Slunce pálilo, ručníky a deky byly rozhozené všude kolem, těsně vedle sebe. našla jsem místo u zdi, z níž sálalo vedro. On rozložil svůj ručník, vedle mě, se značnou mezerou obou míst k ležení. Svlékl se. Zmučeně vzdychl. Plavky měl ještě ze školních let, byly poseté plaveckými symboly. Pleť měl úplně bílou.

Nesnášel slunce. Za normálních okolností se přímému slunci vyhýbal, jak jen to šlo.

Na, řekla jsem a podala mu tubu opalovacího krému s ochranným faktorem 16, namaž se.

Jo,díky.

Zvědavě a zkoumavě se na mě díval.

To je od tebe hezký, díky, řekl ještě jednou.

Pečlivě začal roztírat emulzi po bílém těle. Dával si načas. Otočila jsem se na břicho a kryla úsměv v ohbí lokte. Zavřela jsem oči. Slunce pálilo čím dál tím víc. Slyšela jsem ho, jak dýchá. Nepravidelně. Nešťastně.

Musíme i spolu vážně promluvit, zašeptal.

Nereagovala jsem.

Jsi fajn holka, pokračoval dál jakoby nic, ale jestli mě budeš pořád takhle dotírat, nemůžem být ani přátelé. A to by byla přece škoda, ne?

TO JE ALE IDIOT! na fakt! Vážně idiot!

Máš pravdu, řekla jsem mířlivě, mrzí mě to. Už se to víckrát nestane.

Přinejmenším tohle byla pravda. Měla jsem ho plné zuby. Tak já dotírám? Ovšem že jsem dotírala. No a? Ten kluk má prostě slabé nervy.

Vážně. Víckrát se to už nestane.

Ulehčení v jeho očích bylo patrné dokonce i skrz černé brýle. Otočila jsem se na druhou stranu a kousla se do předloktí.

Jdui se osprchovat, řekl, půjdeš taky?

Když jsem nereagovala, plácl mě horkou zpocenou dlaní do zad. Neuměl plavat. Ale sprchovat se uměl. Pozorovala jsem ho skulinkou pod paží. Měl kutečně dobrou náladu. Poskakoval pod tudenou vodou, stříkal a prskal a natřásal si mokré vlasy. Dokonce se smál.

Když se vracel zpátky, kroutil rameny a  hlaitým oddychováním padl na svůj ručník, jako by právě přeplaval jezero sem a tam. Nadzvedla jsem se a pečlivě si ho prohlédla. Kůži mělů teď posetou červenými skvrnami. Opřel se o lokty, zvrátil hlavu dozadu a zavřel oči. Vlasy mu padaly hluboko na záda a kapalo z nich. Z kůže se mu odpařovala voda.

Nezapomeň se zase natřít, řekla jsem měkkce.

Jinak dostaneš úpal.

Hm.

Vzal tubu a odšrouboval uzávěr. začichal. Já zadržela dech.

Hezky voní, řekl konečně.

Usmála jsem se. Není divu. Obětovala jsem svůj nedražší parfém, abych přehlušila pach čističe WC, který jsem míchala  vazelínou. výsledná emulze měla neobvykle mazlavou konzistenci, ale zřejmě mu to nebylo nijak nápadné. Za odměnu, za to, že mám pochopení a držím se zpátky, jsem mu směla vlastnoručně namazat záda.

Hotovo, řekla jsem a posunula e na kolenou blíž k němu.

Sklonila jsem hlavu ke traně a nezřetelně e na něj usmála.

Jak tady tak seděl, opřený o lokty, s vlasy padajícími na záda, černé brýle posunuté na čelo a ústa uvolněná, byl krásný.

Už ne dlouho,pomyslela jsem si,už ne dlouho.

---