Nech spát mou skrytou bestii

Nech spát mou skrytou bestii.

Ach děvče! Co to děláš?

Když za soumraku tajně vzýváš,

mou tvář co nosím potají.

Mé JÁ, jenž je krvelačné,

cítí tvůj chtíč, to roztoužení.

Při úplňku to vše začne

a pomine za svítání.

Dnes cítím, že jsi připravená

život nový počít v sobě

v noci bude luna plná

a ráno budeš spáti v hrobě.

Chvěješ se – plná strachu jsi,

prosíš o spásu u svých bohů

- neutečeš! Propadla jsi mi.

Na ruce mám drápy, na hlavě pár rohů.

Hledám tě, jsem naplněn hladem

- cítím! Ach, zvětřil jsem stopu tvou

A blízkost smrti, ovane tě chladem

V dnešní noci budeš pro mě jedinou.

Rvu z tebe šaty, (...ach…) i s kůží

pářím se … - a sytím se tebou.

Na mrtvém těle je ráno věnec růží.