Signum Laudis - prolog

starý svět, který kdysi vytvořila dávná bohyně Priscilla, se rozdělil. Příčinou rozkolu je Nathanael, který královnu zradil a zavraždil ji.....plynutím času se ale začne probouzet nová síla v nic netušící dívce

Svět se změnil. Lidé ani ostatní bytosti už neuznávají staré tradice. Z jednoho celku spojeného světa se staly dva protiklady. Snad dobro a zlo, snad světlo a stín, možná nebe a peklo. Vše je v pohybu. Celá Nadzemě vzdychá pod poryvy větrů nepokojů a pří. A svět se dál přetváří. Jeho tvář barví krev a mour z plápolajících ohňů. A někde tam, uprostřed neutuchajícího boje mezi dvěma starodávnými protipóly, se začíná na povrch dostávat nová moc, nová a nezměřitelná energie...
Vše, celý koloběh bojů a válek, se začalo odehrávat už před 5000 lety. Tehdy vládla světu bohyně Priscilla. Za její vlády země kvetla a lidé žili ve vzájemné harmonii s ostatními druhy. Na jejím dvoře se střídalo mnoho mudrců a vyslanců ostatních ras. Mezi jejími prvotními zdánlivými přáteli se ale začala rozmáhat závist a chtíč po moci. Do čela vzpurných manhů se postavil nejsilnější a nejhorší z tohoto krvelačného rodu, sir Nathanael.
Lstí a přetvářkou donutil Priscillu, aby mu prozradila tajemství své moci a věčného života. Priscilla, v domnění, že je Nathanael jejím opravdovým přítelem, mu odkryla cestu poznání. Sama ho zavedla do jeskyně, kdy byl ukryt klíč k věčnému životu a moci - diamantový meč. Pak Nathanael ukázal svou pravou tvář zrádce. Meč vzal a Priscillu jím chladnokrevně zavraždil. Zmocnil se celého nebeského zámku a vzal správu Nadzemě do svých krví potřísněných rukou.
Nikdo neprotestoval, nikdo nenašel odvahu mu zabránit v ničení a zabíjení. Nikdo, až na několik málo posledních z druhu dandariů. Ti, spolu s Priscillinou dcerou Nevenou, která po matce zdědila čarodějné a božské schopnosti, Priscillino tělo unesli až za brány Nathanaelem zpustošeného města Lostrimanau do pustých lesů, do hor, aby oživili svou Bohyni a matku.
Když se o tom Nathanael dozvěděl, zuřil. Vyslal nespočetně hledačů do všech koutů okolních hvozdů, ale zbylé dandarie se mu nalézt nepodařilo. Nevena Priscillu oživila, ale Bohyně byla příliš slabá, než aby se pokusila o znovuzískání své moci. Její věrní s ní tedy přešli na druhou stranu hory, kde se před hledači ukryli, a založili zde nové město Lestuamu, kde jejich královna dožila beze strachu před Nathanaelem.
Nevena se pak vdala za jednoho ze svých přátel, rytíře Theodericha, a stala se královnou v Lestuamu. Nové město se během staletí rozrůstalo a stávalo se centrem světla a dobra a útočištěm pro otroky prchající před vyvražděním z Nathanaelova zčernalého království.
Země prvních dandariů plakala pod proudy a byla černá kvůli prachu, který nad zničeným městem vířil. Nathanael stále vládl celé věky, zatímco Priscillini potomci umírali jeden po druhém.
Ještě, než se odebrala k mrtvím, pronesla Nevena několik slov, která změnila celou budoucnost Lestuamu a celého světa. - „Vy, dandariové, i vy, lidé, víly a pozemští andělé, vy všichni se nesmíte nechat Nathanaelovými černými úmysly zastrašit, protože vy nesmíte vědět, co je strach. Nesmíte se jím nechat utlačit. On, stejně jako jeho potomci, područí a poddaní, vzešel z prachu z vůle mé matky, pouze z moci diamantového meče, jímž mohou kdykoliv zhynout. Postavte se jim tváří v tvář, ukažte, že Bílé město Lestuamu a jeho lid je daleko silnější než Nathanaelova zloba...“ a pak zemřela, ač dcera bohů. Přežila své dcery a syny, přežila i jejich vnuky a vnučky. Čarodějné schopnosti jí pomohly prodloužit život i snažení o znovurozesvětlení světa. Ale marně. Dandarijské město Lostrimanau přesto pohltila tma. Stalo se městem manhů. A Nevenina poslední slova zaplála v srdcích všech obyvatel Lestuamu.
Shromáždili všechny zbylé síly a společně se vydali proti Nathanaelově krutovládě. Započala se první válka v historii světa takového, jakého znali doposud. Tato válka byla tou největší a nejkrvelačnější, jakou Nathanael do té doby vedl. Na sametových zelených lánech padaly vedle sebe mrtvá těla bez rozdílu, zda to byli dandariové, lidé, manhové nebo pozemští andělé, kdo umíral.
Válka mezi lidem Lostrimanau a Lestuamu trvala přes dvě stě let. Nebe se za tu dobu zatemnilo, země přestala dávat plody, stromy rodit ovoce, vody v řekách a potocích zhořkly a zabarvily se mourem a sazemi. A země, nejenže ztvrdla a vyschla, ale byla tak přehlcená směsí krví, že uprostřed Velké planiny, která oddělovala obě města, pukla. Rozdělila tak zamořený svět na dvě části - ty, kdož chtěli svět dobýt násilím, a ty, kdož chtěli vyměnit boje a zabíjení za poklidný život.
Tam, kde se země roztrhla, ale do náhlého černého pásu prázdnoty spadli pozemští andělé a ztratili se ve tmě. Jediným pozemským andělem, který zůstal naživu, se stala Eleanis. Jako poslední svého druhu získala obrovskou cenu, jelikož krev pozemských andělů dodávala sílu a dar vidění budoucnosti. Když se to Nathanael dozvěděl, ihned po ní začal pátrat, aby ji přinutil dát mu svou krev, která měla patřičný účinek pouze, byla-li odebrána této živoucí bytosti při vědomí, komu je krev určena a za cenu čeho. Ale Eleanis prchla do pouští Morta-Rea, kam se žádný jiný anděl ještě neodvážil.
Jakmile Nathanael zjistil, že se dostala až tam, přestal s pátráním. Po letech zdánlivého klidu se spolčil s nově vzniklou rasou- zmutovanými a nečistými pokusy vyvinutými černými anděly, kteří na jeho smlouvy přistoupili. Nathanael jim slíbil, že se stanou jeho prvními věrnými, že mohou bez váhání zabíjet.
Černí andělé byli krvelačné bestie, neměli už s původním druhem čistých a mírumilovných andělů nic společného, jen minulost a zánik - vznikli totiž na základě pukání země, kdy se všichni pozemští andělé zřítili do Propasti.
Když se Eleninými pronásledovateli stali černí andělé, věděla, že už nemá úniku. Slyšela o jejich nespoutané krutosti a agresivitě. V poušti Morta-Rea ji našli a bez odkladů ji odvlekli do Nathanaelova města.
Při cestě ale jeden z černých neovládl své touhy a nebohé a zesláblé Eleanis se zmocnil. Jmenoval se Richaralnau, jeden z vůdčích andělů. Mezi Černými se pak kvůli jeho činu strhla bitva - Eleanis totiž kvůli Richalnaovi ztratila čistotu a už nebylo třeba ji Nathanaelovi vodit - svou mocnou sílu měla jen krev andělských panen. Eleanis tedy využila situace a svým černým věznitelům utekla. Po dlouhé a namáhavé cestě nazpět se dostala až do Lestuamu, kde byla v bezpečí...

---