Vůle boží

Jednoho dne dal Bůh Šalomounovi požehnání, aby uvědomil lid o boží vůli, o které pojednává první kniha Mojžíšova Genesis. Šalamoun toto požehnání přijal s velkou ctí. I pročetl si znovu Genesis. Která boží vůle však nenaplněna jest? Pomyslel si Šalamoun. Věděl, že bůh se hněvá a chtěl uvést co nejdříve vše do pořádku. Vymítit bezvěrce, vyvěsit pár hlav na brány města Jeruzaléma… Četl dlouho do noci. Možná čekal, že mu dá bůh znamení. Když už dočítal Exodus, uvědomil si jen jedinou věc, ve které lidstvo zklamati boha může, a která jistě zazněla v posledních slovech Josefových, neboť tato slova téže v Bibli uvedena jsou.

Šalamoun zmoudřel ze slov Mojžíšových. Byl jako Dante o stovky let později. Dantemu se nejednou zjevil apoštol Jan a vzniklo tak dílo zcela dokonalé, prostřednictvím něhož se bůh vysmíval světu a ukazoval mu tak, co je krásné.

Šalamoun zavřel Bibli ovázanou kůží a usnul hlubokým spánkem. Ve snu se pak k němu snesl anděl a sdělil mu boží proroctví. „Bůh stvořil člověka v sedmi dnech. V den šestý pravil, aby člověk vládnul všemu živému co se hýbe. Všemu ptactvu i rybám. Kolikrát už Šalamoun prosil boha, aby mu dal požehnání, když táhl proti přátelským vojskům? Uvědomil si, že má moc vše napravit, a ještě může si celou zemi podmanit.

Následující týden povolal vojsko, které se brzy mělo stát mečem božím. V den první pochytal Šalamoun všechny ptáky v celé Palestině. „Já vás naučím věřit,“ vykřikoval. V den druhý vypustil Mrtvé moře. Byla z toho sice potopa, ale odnesla to Persie. Ryby se plácaly na suchu a žadonily se vody. Šalamoun stál nad nimi a předčítal jim žalmy z Bible. V den třetí podlehla vůli boží i zvěř, kterou tento lstivý král zlákal do pastí. Přikázal oholit zvěři srst a vytetovat jim na kůži všech pět knih Mojžíšových.

Když byl s prací hotov, otevřela se nebesa a promluvilo slovo Boží: Asi jsi mne špatně pochopil Šalamoune. A seslal na zem blesk velký jako celá Sýrie a zaživa tak Šalamouna usmažil.